Zlomená křídla 16 - Neprávem obviněn

Anotace: ....

Sbírka: Zlomená křídla

Azrael opět musel opustit Tristaina, protože jej volala jeho povinnost vyprovodit mrtvé duše. Zajímavé ovšem bylo, jak mu plynul čas. Spousta lidí umírala ve stejnou sekundu, ale díky jeho jinému vnímání času toho stihl mnohem víc během jednoho okamžiku. Jinak řečeno mohl být na několika místech v reálném čase současně.
Přesto občas odněkud potřeboval na chvíli zmizet. Jako teď.
Musel na chvíli utéct od Tristaina a Ellanor. Tížilo ho stát mezi nimi a nezasáhnout, i když znal celou pravdu.
Stejně se téhož večera rozhodl vydat za Ellanor. Věděl, že si musí spolu promluvit, aby si ujasnili situaci. Snad to pomůže.
Intuice mu radila, že upírku výjimečně nenalezne na hřbitově, ale v jednom nočním podniku, kde si vyhlíží oběť.
Nechápal, co jí může chutnat na společenské špíně a spodině, ale raději se to ani nesnažil chápat. Přeci jen nebyl upír.
Při jeho vstupu do nočního podniku ho uvítala vlna údivu. Mladý muž v elegantním kabátě, klobouku a s vážnou tváří se zde jen tak nevidí.
I Ellanor vzhlédla a ihned zrudla vztekem, když spařila toho, kdo vyvolal takové pozdvižení. Prudce vyskočila na nohy a rázným krokem k němu přešla.
„Ty!“ zasyčela.
„Ellanor,“ položí ji studenou ruku na chladné rameno. Ledovou kůži cítí i přes její triko. „Měli bychom si o něčem promluvit.“
„S tebou nemám o čem mluvit,“ vykřikla. „Zrádče.“ Plivla před něj a hrdě odkráčela z klubu.
Vyběhl za ní.
„No tak přeci počkej, nebuď tvrdohlavá.“
Zastavila se. „Jak nebuď tvrdohlavá. Já nevím, kdo se paktuje s tou krvelačnou bestií, ale co bych také chtěla po andělovi smrti, že ano. Jsi hnusný zrádce, nic víc.“
Při slově anděl a smrt se někteří kolemjdoucí nevěřícně dívali na hádající se dvojici.
„Tak sakra mlč. Prozradíš nás. Pojď si raději někam promluvit. V klidu.“
Bez odpovědi se vydala směrem od něho.
Povzdechl si, ale mlčky se za ní vydal. Jistě se brzy umoudří.
Prošli rychlým tempem vedle sebe několik ulic, až se konečně Ellanor zastavila, chytla Azraela za ruku. „Stůj.“ Promluvila konečně trochu klidným hlasem.
Anděl poslušně zastavil.
„Povídej.“ A rychle se mu vysmekla z ruky, aby to snad nevypadalo…
Azrael ji tedy ve zkratce pověděl, o připoutání Tristaina, že byl stejně někdo zabit, ale on celou noc ležel u trubky.
Ellanor ho napjatě poslouchala, ale odmítala mu věřit.
„Poslouchej mě. Co když to prostě byl nějaký upír?“
Tohle ale říkat neměl. „Jak si dovoluješ říct něco takového? My narozdíl od těch zablešených potvor máme nějaká pravidla. Pokud někoho při sání krve zabijeme, musíme mrtvolu spálit. Naše pravidla hovoří jasně.“ Vyštěkla.
„A co nějaké mládě?“ nedal se Azrael. On znal pravdu, ale nemohl… nemohl to prozradit.
Ellanor se zamračila a se zasyčením od něj popošla pár kroků, kde se zastavila a otočila se zpět. „Tomu snad nevěříš.“ Zasmála se.
Kdybys věděla, pomyslel si v duchu, ale nahlas svůj názor neřekl.