Proč?

Anotace: Slabší povahy, ať snad radši ani nečtou..

Seděla u počítače a jedla nanuka. Byla jí hrozná zima, ale nevnímala to. Vlastně nevnímala téměř nic. Pomalu si přehrávala, co se stalo minulý večer.
Z dobré vůle slíbila otci, že ho naučí základní práci s počítačem. Bože, kolikrát už mu to vysvětlovala. Doufala, že tentokrát už to konečně pochopí. Mělo to být až zítra. To ještě nevěděla, že žádné zítra dlouho nebude.
Při procházení bytem si všimla, že čisté listy papíru, které normálně leží srovnané vedle počítače, jsou teď poházené v jedné hromadě. Naštvalo ji to o to víc, že cokoli takového udělá ona, otec jí hned vyčte a nehorázně ji u toho seřve. Samozřejmě u toho nezapomene vynechat peprné nadávky, přestože mluví na vlastní dceru.
Sebrala papíry a odnesla mu je do obýváku. Chtěla jen, aby je pořádně srovnal jak byly. Udělal to. To co následovalo potom, bylo tak rychlé, že to nestačila skoro vnímat.
Když se míjeli ve dveřích jejího pokoje, začal na ni ve zlosti cosi syčet. Až když jeho ruka uvolnila sevření na jejím hrdle, pochopila, co to říkal. Držel ji pevnou rukou pod krkem a zlostně na ni syčel, že ji příště za tohle zabije.
Pustil ji. Zhluboka se nadýchla a rozkašlala se. Vzadu na hlavě se praštila o tvrdé futro, a když si konečně uvědomila, co se opravdu stalo, začaly jí téct po tváři slzy.
Popadla batůžek, který nikdy nedávala z ruky. Hodila do něj vkladní knížku, kartáček na zuby, hřeben a rukavice. Z věšáku strhla péřovou bundu a šálu, kterou si ručně pletla. Vzala si klíče od auta a od bytu a hlasitě za sebou bouchla dveřmi.
V autě se rozbrečela naplno. Ještě že její červený miláček nastartoval napoprvé. Nevěděla kam má jet. Musela se hodně soustředit, aby přes slzy viděla na cestu.
Jezdila po okrese víc než dvě hodiny. Mezitím zavolala kamarádovi, který slíbil, že se za ní zastaví. Měl volat znovu za hodinu. Dočkala se napůl zmrzlá v jedenáct hodin. To už seděla v McDonaldu, pila horký čaj a bezmyšlenkovitě jedla věci, které měla před sebou na tácu.
Konečně přijel. Držel ji v náručí a ona se znovu rozvzlykala. Povedlo se mu ji utěšit a na chvíli dokonce rozesmát. Přemluvil ji, aby se na noc vrátila domů a ráno si promluvila s matkou.
Nechtělo se jí, ale poslechla ho. Matce volala ještě před domem a její odpovědi ji moc neuklidnily. Dohodly se, že otec i matka půjdou k psychiatrovi, kde zkusí najít nějaké řešení. Chtěla, aby se rozvedla. Dokonce jí zjistila vše, co k tomu bude potřebovat, včetně toho, jak dostat cholerického otce z bytu. Matky odpověď ji šokovala a nejspíš poznamenala po celý zbytek života.
Asi se nemůžu rozvést, bude mi ho potom strašně líto...