Já jsem totiž vlastně lampa

Anotace: Scénář v počátku svého zrodu-ještě není hotov...

1.
Panda a Penka kráčí po jakési lesní cestě. Potkají známého. Je to Radar.
"Hele radare, kdy vyletíš na oběžnou dráhu?"
"Jděte se vysrat" odpoví Radar. Odejde.
Panda začne zpívat. Šel jsem takhle jednou s odpadkama ven a Penka se po chvíli přidá.
"To je ten nejhorší song, kterej jsme mohli napsat" povídá Panda, když si sedají do zastávky.
Sedí tiše, Penka si zapálí cigaretu, Panda začne psát něco do mobilu...
(obraz se zatmívá)
2.
Penka povídá: "Sic, já mám co říct..."
Panda na to: "Píp-píp Penko!" oči v sloup.
Penka: "Mohly bychom jít po-ma-lounku do lesa." (prsty ukazuje na lavičce v zastávce jak asi pomalounku...)
o co později v lese.
"Slyšíš to?" ptá se Panda
"Co jako magore?!" na to Penka
"Tam v roští se něco hejbe!"
"To bych se na to podívala"(Penka)
Penka se a tam se skrývá(krčí) jakási narušená osoba, která je sice zná, ale ne moc. (je to Nemoc?)
Osoba: "Jak se jmenuje vaše kapela?"
P. a P.: "No Comment."
Osoba: "Řekněte mi to prosím,jak se jmenujete?"
P. a P.: "No Comment."
Osoba: "Víte, co mi teda můžete?!"
P. a P.: "no comment....)
Panda: "Asi se nedokáže smířit s tím naším názvem..."
Penka: "Zřejmě to tak bude, ale co to je za pacienta? Já ho odněkud znám..."
Panda: "Já taky, ale po Velkym Třesku jsme přece všechno zapomněly."
Penka: "Všechno ne, nějaký matný utržky v našich palicích budou."
Panda: "Jo, v našich vymlácených rockových palicích"
Obě se řehtaj na celé kolo. Jenže, jak si vzpomenout? Kam jít, aby se vzpomínky vrátily?
Penka si zapálí další Startku. Panda se šťourá v uchu, koukne se na obsah z ucha, který má pod nehtem. Najednou vykřikne: "já už vím!" Začne Pence vyprávět příběh...
3.
Nějaký chlap kráčel po ulici a ve stejné přímce šla i nějaká žena. Oba netušíc, že tam jde ten druhý, zamyšleně sledují své boty, když v tom: "ŘACH!" narazí do sebe.
Ona: "Kam čumíš debile?!"
On: "Pokud vim, tak my jsme spolu krávy nepásli. Ale mohl bych se ti třeba omluvit a pozvat tě na skleničku. Souhlas?
Ona: "No dobře, přijímám. A kam?"
On: "Třeba hned tady-naproti."
Vchází do zakořené putyky a usedají.
Přijde k nim číšník a ptá se: "Co to bude?"
On: "Já bych si dal pivo."
Ona: "Já taky."
Číšník: "OK"
Donese jim dva poháry nažloutlé tekutiny, postaví je na stůl a odchází. Chlap se napije, zašklebí se a ten jeho škleb křičí: "No co to je?! Vždyť to chutná jak ňáká pšeničná mouka nebo co!"
Zvedají se, že odejdou, v tom přiběhne číšník, mává rukama a vykřikuje: "To by nešlo pane, TO SI ZAPLATÍTE!"
On: "Ale já nemám prachy...tak rychle ZDRHÁME!"
Před dveřmi putyky stojí motorka. Sednou na ní a už ujíždí skrz noční město.