Konec

Anotace: není návod pro sebevrahy...jen jsem s epotřebovala vypasat ze špatné nálady a tohle z toho vzniklo

Po dnešním večeru se cítím neskonale šťastná. Nevím sice proč, když jsem dnes přišla do nebe, ale ten osvobozující pocit, když mi narostla křídla a já letěla za tím bílým světlem, které tak nádherně zářilo. Když jsem opustila pomyslnou čáru, kde končí svět, dostala jsem se do míst kde panuje láska a klid, kde je mi nádherně.
Dnes jsem přišla domů zoufalá a bezradná po tom všem co se děje nebo co se mi stalo. Musím se svým životem skončit už nechci žít , nevím proč. Napsala jsem na stůl dopis na rozloučenou pro rodiče a kamarády. Vzala jsem si bundu a oblíbené džíny a šla jsem kopcem k přejezdovému mostu, který mi měl pomoct ukončit mé trápení. Venku jako by příroda věděla , že se něco smutného stane- slunce bylo za mrakem, všude trocha mlhy a hrobové ticho, které mrazilo v zádech. Jen mé nohy bylo slyšet jak našlapují po staré hrbolaté cestě. Cesta . která mi trvá jindy dvě minuty , trvala teď skoro jakoby pro mě rok. Celou dobu mi probíhaly šťastné a smutné okamžiky mého života a slova co mi řekli mí blízcí. Konečně jsem došla nahoru na ten krásně klenutý kamenný vlakový most železným zábradlím, který odděloval pole od naší vesničky. Došla jsem k zábradlí, které se kynklalo při mém doteku ze strany na stranu. Přesto jsem hrdě vkročila svou nohou na první stupínek poté si sedla na toto chátrající zábradlí a zadívala se dolů na koleje, které se táhli jako dva hadi do dáli a ztráceli se v nenávratnu. Zapadající slunce ozařovalo kopce a já tam seděla a přemýšlela co bude dál - o smrti a prostě o tom co mě zrovna v tu chvíli napadlo. V dálce jsem poté uslyšela známý zvuk přijíždějícího vlaku, který se blížil dost rychle. Já se odpoutala od zábradlí tím i od světa a než mě stačil strojvedoucí , řídící vlak uvidět a zastavit, už jsem padala do nenávratna. Naposled jsem uslyšela svůj hlas, uviděla zapadající slunce a uslyšela hlas svých zoufalých rodičů, kteří běželi, ale nestihli mě zachránit. Poté už byla jen tma a já se blížila k tomu nádhernému zlatému světlu , k nebi, kde teď jsem a pozoruji lidské osudy skládající se z neštěstí, lásky i přátelství prostě vše . Ale je mi tu lépe než tam dole !!!