Nevychovaný stín

Anotace: Vychovali jste si svůj stín? Že ne? No, to jste udělali chybu... ;)

Ani nevěděl, jak se stalo, že páteční večer seděl v té hospodě sám. Kolegové z práce měli jiný program a kamarád z bowlingového klubu mu návštěvu putyky na poslední chvíli odřekl. Takže teď seděl Richard u stolu sám, popíjel pivo a zíral na prázdnou stěnu před sebou. Dopiju to a půjdu domů, rozhodl se v duchu. Už ho začínaly z toho sezení na dřevěné židli bolet záda a navíc nalévat se pivem bez kamarádů, ho vůbec nebavilo. To jsem to dopadl, povzdychl si a pohled mu padl na stěnu, na které se odrážel jeho stín. Ano, opravdu se tam odrážel, ale… dělal něco úplně jiného než dělal Richard!

Jeho vlastní stín, místo toho, aby seděl, si protahoval záda. Richard si promnul oči a když se znovu zadíval na stěnu, stín zrovna kroutil hlavou, aby si uvolnil krk. "Co děláš?!" sykl na něj Richard. Stín strnul a pak odpověděl: "Co myslíš?"

"Co to sakra děláš?" zopakoval Richard. "Neměl bys´náhodou sedět stejně jako já?"

"Proč myslíš?"

"Jsi můj stín," řekl Richard. Zdálo se mu to jako dostatečné vysvětlení, ale stín měl asi jiný názor.

"A…?" rozhodil stínový muž rukama.

"Takže bys´měl sedět a pít pivo jako já."

"Ochutnal jsi už někdy stín piva? Ne. Tak mlč," odsekl stín.

"Já snad špatně slyším!"

"Taky mám občas ten pocit…" souhlasil Richardův šedý odraz a po špičkách si to zamířil ke stolu, kde hráli tři staříci karty.

"Kam jdeš?! Sedni si zpátky!"

"Vždyť jsi sám zvědavej na to, jestli má ten v tý kostkovaný košili nějaký eso nebo ne, tak se prosím tě uklidni, ano?"

Richard se zděšeně rozhlédl po hospodě. První, čeho si všiml bylo, že ostatní stíny se nehýbaly jinak než jejich majitelé. Druhé bylo to, že na něj skoro polovina hostů divně kouká.

"Nemá žádný eso, jen se vychloubal," hlásil mezitím stín.

"Nech těch blbostí a sedni si," procedil Richard mezi zuby a snažil se, aby při tom moc nehýbal rty. Stín se překvapivě vrátil na stěnu, kam patřil, a dal si ruce v bok. "A teď mi řekni, co máš za problém."

Richard se neupřímně zasmál a dáma v béžovém svetru sedící u vedlejšího stolu, na něj hodila znepokojený pohled.

"Prostě mi řekni, proč nemůžeš být jako ostatní stíny?" zakryl si pusu dlaní, protože nechtěl, aby to vypadalo, že mluví sám se sebou.

"Prostě mi řekni, proč bych takový měl být?"

"Takovýhle rádoby argumenty zakamuflovaný v otázce si strč za klobouk! Kam na ně chodíš?"

"Inspiruju se u tebe, nevšiml sis´?" Stín zavrtěl hlavou "Nechápu, jak někdo jako ty může mít tak geniální stín jako jsem já."

"Existuje nějaký způsob, jak se s tebou normálně domluvit?" zaskřípal Richard zuby.

"Zkus nějaký najít," pobídl ho dobrosrdečně stín "já mám času dost."

"Dobře… co to zkusit se slušností?"

"To zní dobře."

"Tak teda… ahoj, můžu se tě na něco zeptat?"

"Ahoj. Ne, nemůžeš," odvětil stín.

"Hraj fér," zamračil se Richard "hážeš mi klacky pod nohy."

"Ahoj. Ano, můžeš," ozval se nakonec stín po krátké pauze.

"Děkuji. Řekni mi, prosím, jak to, že se hýbeš nezávisle na mé osobě?"

"Vlastně se nehýbu nezávisle na tobě. Jen dělám to, co bys´nejradši udělal ty."

Richard se zamyslel, aby si to v hlavě trochu srovnal, a stín toho využil a vydal se k vedlejšímu stolu.

"Kam zase jdeš?!"

"Dát pohlavek Novotnýmu."

"Cože?!"

"Protože bys´ ho nejradši svýmu sousedovi dal. Vzpomínáš, jak ti naházel kompost na záhon s ředkvičkama?"

"To máš sice pravdu, ale teď se posaď," nařídil Richard a nervózně se rozhlédl kolem sebe. Nejméně šest lidí si už všimlo, že si povídá sám se sebou. Stín už mezitím napřahoval ruku a…

"Prosím!"

Šedá postava váhavě spustila paži a zklamaně se vrátila ke stolu. "No jo, vždyť už jdu."

"Myslím, že bude nejlepší, když půjdeme domů," zvedl se Richard a došel zaplatit k pultu. Pak se ploužil ke dveřím a jeho stín vesele poskakoval vedle něj.

Jen co vytáhly paty z hospody, hosté vyprskly zadržovaným smíchem. "Že jsme ho ale úplně zblbli, co?" smál se chlapík, co neměl žádné eso.

"Dobře, že už odešel. Už bych dýl nevydržel nehýbat se jinak než ty," prohodil jeho stín.

"Chudák malej, nepřehnali jsme to trochu?" zeptal se stín paní v béžovém svetru.

Šedá postava hospodského zavrtěla hlavou: "On na to přijde sám, že tahle hospoda není jen pro lidi. "

"Pokud se tu ještě někdy ukáže a nepoběží rovnou k psychiatrovi," doplnil hostinský svůj stín a začal čepovat další piva.