Má paní

Anotace: Jedná se o "uměleckou charakteristiku". Další z malých slohových cvičení k maturitní práci z českého jazyka.

„Nééé!“ probudil mne hluboko po půlnoci výkřik ozývající se z komnat mé paní. Noc co noc ji trápí špatné sny. Neváhala jsem a vydala se do vyšších prostor hradu. První, co jsem zahlédla po vstupu do královniny ložnice, byla hra stínů pocházející od několika svící stojících u postele. Postel samotná byla prázdná a má paní stála u oken, pozorovala město. Mnoho mužů by za tento pohled na ní bylo ochotno dát mnoho. Její štíhlá postava, daleko přesahující krásu Botticelliho Venuše, byla zahalená do krvavě rudého hávu a ve vlasech černých jako nejtemnější noc se blýskala světla svící, připomínající tím hvězdy. Obočí postupně přecházející ve vysoký nos se nad hlubokýma očima barvy stejné jako obloha za jasného dne křivila v pocitu beznaděje. Slza chladná jako led stékala po její až andělsky nevinné tváři a poté se s ohlušujícím tichem roztříštila o zem. Pohled těch blankytných očí, očí upřímnějších než dětský smích, se odvrátil od města a všiml si mě.
„Má paní, opět špatné sny? “
„Bojím se o své město,“ opět přenesla svůj zrak i mysl z okna. V tom jsem si vzpomněla, že tuto větu již v minulosti pronesla. Když bylo naše město ve válce. Vždy ho milovala a vždy za něj byla ochotná položit svůj život. Většina obyvatel jí proto chová v úctě. Všude se však najdou i proradní paraziti, kteří se snaží podkopnout důvěru v naší paní. Naštěstí je jich nepočetné množství a stejně jako nechutného brouka ve spíži se jich lehce zbavíte. Ona sama však nenávidí násilí, a kdyby mohla, stranila by se jej jak čert kříže. Jenže pro svůj lid byla vždy přinejmenším stejně tak obětavá, jako byl Prométheus, a stejně jako on, tak i ona se musela vzdát své volnosti.
„Měla byste si ještě lehnout, má paní, čeká vás náročný den,“ přerovnala jsem její lóže a ona beze slov ulehla zpět pod červená nebesa. Zavírala jsem okenice a přišla mi na mysl moudrost, kterou má paní ctila. Znala ji od svého otce. Ne každou válku lze vyhrát bojem, nezapomeň, připomínal jí den co den. Tuto větu od ní slýchávám před každou bitvou. Uslyším ji i zítra ráno.
Zhasla jsem svíce a odešla zpět do svého pokoje.