Jiří Walters

Anotace: Je lepší zemřít ihned,než žít ve světě, který vás pomalu zabíjí ?

VĚZNICE
Otevírá oči. Všude šedo, zápach z matrací, má strašnou žízeň. Žádné okýnko, které by propouštělo alespoň trochu světla, tepla, možnost zahalit své tělo do svěžího vánku.
Pomalu mu hlavou projíždí ranní rituál. - Budíček – zabouchání na mříže, kontrola klecí, pár milých slov připomínajících to, kým jsou. Čím jsou.
Celý den uteče jako nic. A přitom probuzení do každého nového dne mu přijde jako nekonečně vlekoucí se klubko bolesti. Ještěže je na cele sám. Co kdyby mu zase uletěly nervy. Je přece chladnokrevný vrah. Žádných 10 let nic nezmění..

JERRY WALTERS, č.1.
Jerry Walters se narodil v Kensingtonu, státě Arizona, do rodiny uklizečky a řidiče náklaďáku. Už od dětství byl Jerry celý paf do sportů. Ostatní věděli, že z toho chlapce jednou něco bude. Ve svých 10 letech se u něj naplno projevil talent v baseballu. Jako nadhazovač vystrikoval mnohem starší kluky a právem se mu říkalo '' Malý zázrak'' nebo ''Smrtící paže''.
Otec byl na Jerryho jaksepatří pyšný. Věřil, že mu Jerry jako budoucí hvězda týmu zajistí klidný zbytek života v relativním přepychu. ''Až budeš velkej, budeš boháč, synku. '', vždycky opakoval.

JIŘÍHO DENÍK
'' Jsem Jiří a budu si psát deník. Myslím si totiž, že je to dobrá věc. Až budu velký chtěl bych být politik. Anebo policajt. Chtěl bych pomáhat lidem. ''
Tak nějak zněla první slova z Jiřího deníku. Byla to slova zároveň poslední, protože Jiří u ničeho dlouho nevydržel.

JERRY WALTERS, č.2.
Osud byl teď plně v Jerryho rukou – poslední zápas sezóny, poslední soupeřova šance alespoň zmírnit už tak děsivé skóre. Jerry zatnul zuby a soustředil se. Ne ani tak na nadhoz, ten měl zmáknutý, ale snažil se zahnat nutkání jít na záchod. Už druhou hodinu úspěšně zadržoval čurání. Na záchod jít ale nehodlal. Určitě ne tady – na stadionu, kde nemají pisoáry odděleny barierou, ani kabinkové záchody. Jednou z mála Jerryho slabostí bylo to, že ze sebe nemohl dostat ani kapku, když měl pocit, že jej někdo sleduje. A tak úpěnlivě čekal na konec zápasu. Až se tisíce lidí dodívá a přepne svou pozornost jinam.
Po zápase, a bouřlivých oslavách, na lesní cestě domů požádá řidiče, aby mu zastavil – a jako šampionovi a strůjci úspěchu mu určitě bude vyhověno. Poté zaběhne hluboko do lesa a konečně si uleví. Takový byl jeho plán.

JIŘÍ
Jiří byl jemná duše. Muž velkých slov a přikrčených činů. Není se čemu divit – Jiří nikdy nevítězil a mezi chlapci nebyl příliš oblíbený. Jedno se mu ale muselo uznat. Když jste mu dali do ruky kámen, byl schopný přehodit půl města. Kromě neuvěřitelného švihu v pravé ruce měl Jiří i další schopnost – hrál na klavír. Na okamžik, kdy spatřil klavír v opuštěném domě napříč ulicí nikdy nezapomene. Okamžik, který na dalších 10 let rozezněl (a jindy zase pěkně rozčílil) celou první část ulice Na rokli.
Jiří byl samouk. Veškerou hudbu tvořil napodobováním zvuků z desek, které měl u sebe doma. Když už jsme u toho, ne tak docela u sebe, ale u babičky. Jiří byl vychovávaný babičkou. Jeho matka odjela krátce po revoluci ( brzy po Jiřího narození) do Severní Ameriky na pracovní stáž a od té doby od ní nebyla zmínka. I když prý slibovala, že určitě dá vědět, jak se daří. Aleš – otec Jiřího – byl notorický alkoholik. V jeho životě platila přímá úměra – co vydělá, to propije. A že nevydělal málo. Jako automechanik, bývalý šampion v rallye, který se ve svém oboru vyzná, jeho služby vyhledávalo mnoho lidí.V čem se ale vyznal méně byla jeho nespoutaná touha pít.
Nicméně měl pro alkohlismus alespoň nějakou omluvu – 'dané genetické předpoklady'. Narozdíl od Jiřího matky, která v genech úprky a poznávání nových kontinentů rozhodně neměla. Již jako malá holka byla vystavena životnímu mottu jejich rodičů, které znělo: '' Všude dobře, doma nejlíp''. Paradoxně možná i to ji vedlo k tak radikálnímu ideovému zvratu. Alespoň tak si to vysvětluji já.

POBRUKUJÍCÍ SI BRUCE A LESNÍ ZVĚŘ
Bruce si vesele pozpěvoval za doprovodu burácejícího motoru svého kamionu. Měl k tomu důvod – jeho syn před pár chvílemi vyhrál baseballový šampionát juniorů rozdílem třídy a ukázal všem skautům s kým mají do příštích let počítat.
Bruce už viděl, jak se projíždí novým sporťákem a rozhazuje peníze po těch nejluxusnějších klubech ve Státech. Stylově oblečený, vždy s doutníkem a přátelskou náladou. Jo, Bruce byl vždycky přátelský. Zvláště když se jednalo o ženy.
Ze snění ho probral až náhlý náraz zvenčí. '' Doprdele, zase nějaká lesní potvora. '', zaklel.

JIŘÍHO SMYSL PRO SPRAVEDLNOST
Roman Jirkovi určitě nic nevyčítá. Jestli to vůbec na tom druhém světě jde. Jiří to neměl lehké a tu noc, co Romana vší silou praštil (myslel přitom jistě na to, že háže kamenem) by i člověk nezasvěcený usoudil, že si o to Roman vysloveně koledoval. Obtěžovat dívku na plese je krajně nepřijatelné a ještě přitom nadávat Jiřímu do chudáků.. Jiří zkrátka cítil, že je třeba zasáhnout a tak, veden přáním z dětství pomáhat, také zasáhnul.
Jiří by teď určitě všechno rád vrátil, nebo se alespoň omluvil. Jen je škoda, že s minulostí se nic dělat nedá.

NÁVRAT DOMŮ
Bruce se nikdy touženého bohatsví nedočkal. Když viděl na silnici bízko místa, kde srazil 'lesní potvoru' baseballovou čepici se zlatým nápisem 'Jerry', zastavilo se mu srdce. Téhož dne jistou uklizečku z malého městečka kdesi v Severní Americe napadlo ( aniž by něco tušila - nebyla fanynka baseballu, měla spíš ráda hudbu), že by se mohla ( alespoň na chvíli) vrátit domů za svým druhým synem.