Osud si nevybereš

Anotace: Kdo by kdy řekl, že z každého z nás může někdy být blázen? Žijeme ve světě, který známe, ale co když se nám to celé jen zdá?

Poznal jsem ho když mi bylo deset. Tehdy mu říkali Král damašku. Nevím, co ten název znamenal, ale pro mě to byl prostě král. Pán všeho a zároveň ničeho. Ukázal mi cestu, po které půjdu.

Byl jsem malý a hloupý, věřil jsem v postavičku ze seriálu, který časem skončil. Ale už jsem vyrostl a vím, že musím svůj život řídit sám a že mi nikdo nemůže ukázat správný směr. Určujeme si ho sami.

Každý z nás může být blázen, vlastně každý je, a dřív nebo později se to projeví. Jsem pan Pete. Lidé mi tak říkají, rodina také a já si říkám jen Pete. Žil jsem si krásný spokojený život s myšlenkou na ještě lepší budoucnost. Ale člověk si nikdy nemá plánovat věci moc do budoucna. Jel jsem domů a měl jsem nehodu. Kdyby do mě vrazilo auto, možná by to bylo lepší.

Byla to raketa, z druhý světový války, britská raketa. Najednou spadla z nebe přímo před moje auto. Jako kdyby se zastavil čas. Ten okamžik mi změnil celý vidění světa okolo mě.

Víte, že jsou kolem nás lidi, které nevidíme, protože už nejsou živí? Ale víte také, že ty lidi nás hlídají a snaží se nám něco sdělit? Mě to sdělili, svět končí. Myslím to zcela vážně, svět končí a my s tím nic nenaděláme.

Snažil jsem se to říct všem lidem, ale nikdo mi nevěřil, zvláště potom, co jsem jim oznámil, že mi to říkají mrtví. Zavřeli mě do blázince. Ale já nejsem blázen! Pan Pete chce jen lidem pomoci, tak proč mě neposloucháte?

Píšu si tyhle dopisy, ještě nevím, komu je dám, taky proto, že mě ani nenechají je někomu předat, ale prostě někdo to vědět musí. Každý v jádru vnímáme ten konec, ale nechceme si to připustit na povrch, jen vyčkáváme, dokud nám nedotikají hodiny života. Stále jsou kolem mě a stále mi to říkají, musíme zmizet, daleko ze Země, ale jak, když jsem tady zavřený a nikomu to nemůžu říct.

Když mi bylo deset, Král damašku mi pověděl o tajemném místě, kde se lidé mají rádi a nehrozí tam nebezpečí. Ale jak se tam mám dostat, jak to mám říct ostatním, aby tam šli?

Je konec a oba to víme. Ty, když čteš můj dopis, doufám, že není jen jeden. Doufám, že máš dost rozumu, abys to řekl ostatním tak, aby tě nezavřeli do blázince jako mě. Doufám, že máš dostatek odvahy, aby si jim to všem řekl. Musíš!

Musím končit, právě jde jeden blbý pracovník a něco má za zády, snad ne zas nějaký lék. Tak se měj a ozvu se ti, hned jak budu moct…

Umírám, chtějí mě zabít, musíš to zastavit, musíš to lidem říct, duchové se mi pomalu vytrácí a já už mus-