Srdeční(á)

Bolí mě srdce…
Souhlasím – otvírák na konzervy nebyl dobrý nápad.

V kuchyni na zemi, dlaždice studí, kolem krev.
Kdo asi uklidí ?
Všechno se točí, modlím se, abych našla pevný bod.

Ptáte se… proč jsem to…?!

Já ho musela otevřít, a podívat se dovnitř.
Ale neměla jsem.

Zakázané komnaty se nevyplácí…

Krev vytéká dál…nesmyslně pomalu.
Namočím do ní prst, je teplá.

Nepatří mi.
Je součástí barevné kompozice, ovládá okolí…odstíny se mísí, nic není bez poskvrny …
Oči přestávají vnímat…hladina stoupla karmínem.

Ta rána v těle není zdrojem, ale branou ,,odněkud“ sem.

Jsem pohlcena, a přestávám být.

Ztráta ?
Naopak.

Bolest…kdysi.
Strach…byl.
Další vjemy, pocity, myšlenky…?

O čem to mluvíte…?

Bolelo mě srdce…bolelo.