Forum

Anotace: Co je to vlastně pravda, to co se událo,nebo to čemu věříme?

Věznice jsou zařízení která slouží k potrestání těch, kteří porušili zákon. A díky téhle definice a šílené shodě jsem se tady dostal i já. Říkejte mi třeba T. Nebo klidně nějak jinak. Tady totiž na jménu nesejde, pro systém jste kombinace čísel od jedné do plus nekonečna, pro ostatní vězně jste nula a pro bachaře ještě míň než to. Takže pokud nejste masochista dovolte mi radu, snažte se tady nedostat. Než mně zavřeli prošel jsem šíleným počtem výslechů a nejrůznějších vyšetření. Škoda že si je nemůžete pročíst, hned byste věděli s kým máte tu čest. Tedy alespoň podle systému. Což ještě nutně neznamená že tomu tak nutně musí být. Pravda je vždycky jiná, než by si ti nahoře přáli. To ovšem platí i pro ty dole ( to vám říkám jen proto, abyste neupadali do klamného pocitu bezpečí ). Navíc na pravdu už se dlouho nehraje. Už strašně dlouho, a minimálně dalších třiadvacet let hrát nebude. Teda alespoň co se mně týče.
Nesedím bůhví jak dlouho a přece už mám problém vybavit si ten pocit jaké to je tam venku. V tomhle ohledu to tady funguje výborně. V sedm ráno začne řev, čemuž se říká budíček. Večerka je v devět večer. Ten čas mezitím má pomoct mně a podobná individua napravit. Vykládat vám že tohle už se zas až tak nedaří je asi zbytečné co? Nesedím dlouho, ale ještě dlouho budu. Teda jestli se nestane něco mimořádného. Což asi ne, i když, nevíte náhodou jestli se amnestie vztahuje i na bestiální vrahy?
Bylo mi čertsvých devatenáct, maturita uspěšně za mnou. Co bude dál bylo jasné, na výšku naši neměli takže mně čekalo zaměstnání. Fotřík mi dohodil docela teplé místečko u jednoho z jeho známých. Neustále mi kladl na srdce jaká zodpovědnost to je. Mým novým náboženstvím se mělo stát doručování balíků, tak to alespoň viděl on. Na moje představy se nikdo neptal a já jimi nikoho neobtěžoval. Prozatím. Nebyla jsme bůhvíjak příkladná rodina, přesto jsem i nadále žil u rodičů, byl jsem rád že mám kde spát, důvod vypadnou nebyl a fotříka jsem si zvykl dokonale ignorovat byť neustále mi něco kladl na srdce. Matinka byla příliš zaměstnaná vytvářením dobrého dojmu o naší rodině a neustálou psychologickou válkou proti všem. Vařila, uklízela, usmívala, řvala po fotříkovi, po mně, po našem psovi a neustále s někým někoho drbala. Když ji zbyl čas tak spala. Bydleli jsme v takové te vilce někdy z první republiky, šedá krychle s dvěma patry. Od šestnácti jsem žil ve sklepě,který se vyklidil a já se tak dostal relativně z dosahu rušivých elementů, hlavně fotříka. Navíc jsem mohl nerušeně v noci mizet a zase se vracet. Já byl spokojen že mám volno, matka žila v domění že jsem hodný kluk a fotřík začal venčit psa. S moc lidma jsem se nikdy nestýkal,a i o tom málu jsem si myslel svoje a moc jsem o ně nestál. Moje parta neexistovala. Jen jsem se flákal s B. Ryšavý maník, s předkusem jak aligátor. Šíleně hubenej, jestli jsem já podle matky ztrácel, v tom případě B nebyl vidět vůbec. Přesto svou existenci dával najevo, čímž lezl na nervy všem, včetně mně a jeho samotného, o čemž svědčí největší počet spackanejch sebevražd na osobu. Měl i kladný stránky, to vám teda povím, pokud jste něco potřebovali sehnat, od lehký holky, přes pančovanej chlast až po nějaký ten životabudič stačilo říct. Znal snad všechny. Flákaly sme ve dne v noci po celým městě, kouřili laciný cigára odněkud z Polska, vypili jsme co se nám dostalo pod ruku, semtam jsme něco opravdu vyvedli,ale jinač to byla nuda. Teda všechno to bylo nuda. Ono jestli si myslíte že když už něco děláte že je to zábava, jste na omylu. Je jasný že jsem se stýkal s více lidma, ale jestliže byl B pako, tak co se týče zbytku...no byl jsem občas rád alespoň za B. Teda snad až na bratránka, než vypadnul makat do Irska. S Bratránkem vám totiž sranda byla, vážně, navíc uměl obstarat holky co vám daly a ani vás o nic nestálo, snad krom trochu chlastu a v případě mojí holky P taky trochu toho sebezapření. Já teda bůhvíjaký krasavec zrovna nejsem, a svoje nároky mám tomu úměrné, ale nikdy nepochopím proč jsem se s tou krávou tahal. Šerednější ženskou by jste asi nenašli ani na srazu transvestitů. N druhou stranu když jsem si měl chuť vrznout byla P dycky po ruce. A že ji to šlo, vážně, byla tak dobrá že jste skoro občas zapomněli jak šeredná je. Ale budu upřímný,od té doby co jsem ji poznal jsem toho názoru,že i honění má něco do sebe. Vedle hnňupů kteří mně obklopovali byli i lidé, o které jsem stál. Pro ně jsem ovšem hňupem byl já. Nejvíce jsem stál o Kristýnu.
Kristýna, to vám byla jiná liga než P. Krystýna byla světovej mančaft, P banda hospodskej povalečů co si jednou za rok snaží na placku polámat nohy. Ta její elegance, nohy až do nebe ( zeppelini ji znát museli, vážně ), milionovej zadek, pěkná tvářička, prostě abych to zkrátil tak Kristýna byla ten typ holky co zbytek holek měl za šlapku a mužští všichni do jednoho včetně jejího fotra měli co dělat aby jim v jednom kuse nestál jak na ni furt mysleli. Měl jsem ji rád, vážně moc. Bylo mi jedno že mně má za hňupa, na tom nesejde, každou noc mně udělala. Ona a levačka, případně P suplující levačku. Tak jsem se tahal s B a P a čekal.
Při tom čekání jsem samozřejmě musel makat. Ne že by to byla bůhvíjaká dřina. V sedm ráno nástup, projet počítač a rozvést zásilky. Ušlo to, pokud jste nenarazili na nějaké hovado nebo nebylo hnusně. Většinou došlo k obojímu, takže to stálo za hovno. Ale platili slušně, takže jsem si při nulových nákladech na přežití žil jako král. Měl jsem služební uniformu, čepici a dodávku. Rozvážel jsem zásilky, v šest večer padla a přede mnou fůra času. Nuda,nuda a nuda. A když byl náhodou pátek a víkend čekl až ho načnu tak pro změnu šílená nuda. Jestli to měli být nejkrásnější roky života, tak bych si ten život odpustil. Z nudy tam venku do nudy tady uvnitř. I když tady to má tu výhodu, že jako s vrahem mi daj všichni pokoj, páč koleju fáma že se protáhnu mříží a v noci zardousím ty otravný maníky. Což bohužel není pravda.
Jak už jste asi pochopili,moc velká zábava to teda nebyla. Navíc mně pak sebrali dodávku, a přesunuli někam do utrob firmy,kde jsem měl sedět za monitorem a kontrolovat systém. Jenomže systém si od mého příchodu usmyslel že bude fungovat jako hodinky, takže jsem se příšerně nudil. Když jsem podal žádost o vrácení na původní pozici, šéf se mi vysmál a řekl že od tý doby co tam jsem tak systém šlape,že jsem fakt machr přes počítače a kdesi cosi. Přidal mi dvě stvoky měsíčně a tak jsem zůstal tam kde jsem byl. Začínala tehda zima, B si našel známost ( náš bývalej fyzikář,což mně vyděsilo tak že jsem se přestal stýkat ze všema ) a tak jsem v práci trávil klidně hodiny navíc zadarmo, vážně, jen mi dávali víc stravanek. Hleděl jsem na svíticí monitor, snažil se naučit španělsky ( což mně nešlo ), hrál solitera ( což mně šlo skvěle) a dál se nudil ( což mně šlo asi nejlépe ).
Byl prosinec a náš šéf asi Ježíškovy zaslal hodně štědré všimné, jelikož ten byl k němu také velice štědrý, podnik prosperoval jako nikdy, na můj post přibyl kolega a jelikož systém se stal vymakanějším tak i na mém učtě přibylo pár stovek navíc. Můj nový kolega byl teda opravdu machr, vážně, to se musí uznat. Ono totiž super nový dokonalý jedinečný systém měl víc chyb než moje diktáty na střední. A tak jsem začal opravdu pracovat. S mým novým kolegou jsme se nestýkali, míjeli jsme se vždy o pár okamžiků, komunikovali jsme jen skrze takový ty papírový čtverce, který jsme lepili na monitor a čmárali na ně poznámky co se zas zmršilo a co jsme nestihli zachránit. A tak jsme se míjeli, náš vztah fungoval na jedničku protože nebylaa šance ho zkurvit. Udájně se jmenoval M.K ale říkalo se mu M, tak se taky podepisoval na ty papírový čtverce. Jak už jsem říkal, M byl opravdu machr. Nejenže se mu dařilo systém udržet v chodu, ale taky přitom stíhal blnout. A jelikož jeho usilí systém postupně uvedlo do provozuschopného stavu, začal jsem blbnout já. Nejprve jsem radostně zjistil, že se mu podařilo procházet skrz stovky IP adres a následně očumovat všechny ty filipínky, maďarky, češky, černošky co se svíjejí před web kamerou. Velice jsem to ocenil při nočních směnách. Poděkoval jsme mu a o pár dní později jsme si při volnu po vánocích spolu zašli na pár piv. Teda piv, on nepil,tak jsme jen tak tlachali a já popíjel Frisco a on mátový čaj. Byl to sice podivín, ale nuda s ním nebyla, spíš naopak měl uplně zvrácenej humor, vážně uplně hnusnej, ale sedli jsme si a stali se něco jako přáteli,vídali s zřídka a komunikovali přes ty papírový čtverce a já konečně našel někoho komu se můžu vykecat. Vážně, já mu vykecal skoro všechno, o tom kreténovi B, té čubce P nebo o te kosti Kristýně. Shodou náhod ji M znal, chodili spolu kdysi prý na kurzy angličtiny. Shodli jsme se na tom že je to kost a taky na tom že ji asi nikdy nedostanem. Což ale neznamenalo že nemůžeme snít.
Jednoho dne jsem na lítku od M našel odkaz na jedny stránky. Byla tam jen ta adresa a pod ní připsáno snad tě to chytne. A tak jsem se seznámil s forem yourcrime.com , teda s jeho českou odnoží. Nikdy jsem o těch stránkách neslyšel, přesto tam mělo učet na dvacet milionů lidí, z toho na šedesát tisíc jen v naší zemi a pár desítek dokonce z našeho města. Pointa byla v tom že lidé psali na net svoje zločiny na kerý se nepřišlo. Bylo to ujetý. M asi čekal že mám taky pár vroubků a že budu rád machrovat. Jenomže těch pár rozbitých výloh a pár ukradenejch aut mně nepřišli jako něco extra. Navíc mně dostali lidé co tam zcela otevřeně psali o tom jak někoho zabili. Vážně, psali o tom jak odpráskli nějaký negry v boční ulici, podpálili santusáka a tak podobně. Říkal jsem si blbost, kdo může být tak blbej, navíc jsem měl za to že kecaj. Ovšem po nějaký době jsem pochopil že tyhle lidi nekecaj. Tady ne. Měl jsm možnost vyniknout. Poctivec mezi hajzly, jenže oni mluví pravdu. Já nemusím. Já ne. M stále naléhal a tak se to stalo. V unoru už můj profil zdobila nádherně popsaná vražda dívky. Hodnocení mojeho profilu strmě stoupalo a pak jsem se dostal do elitní top ten. Lidé o mně tam mluvili uctivě, byl jsem frajer. Poděkoval jsem M, který se ke mně začal chovat s divnou uctou. Vyšlo to perfektně.
Tou dobou jsem si našel známost, byla sice o dost mladší, ale já měl peníze a ona byla docela kost, poznali jsme se na foru. Bylo to super, rajcovalo ji že šoustá vraha a mně rajcovalo že mně bere. Tou dobou zmizela Kristýna. Bylo mi to fuk, pač ta moje nová holka mi dnes a deně vykouřila ptáka a mozek z hlavy. Začal jsem chodit mezi lidi, zase jsem potkal P, kteří to ted táhli spolu. B ke mně vzhlížel obdivně,jen v těch jeho očích bylo něco divného. Ty jeho oči znamenali průser, vážně, v těch očích bylo něco divného.
P a M pracovali pro fízly, ale moc to nehrotili, byli v pohodě a nebránili se občas přivřít obě oči když se dělo něco né moc zrovna košér. Snad poprvé mně s nima bylo fajn, vážně, oni, já, moje stará a spousta dalších lidí. Konečně jsem někam patřil. B byl jediný kdo se mnou byl schopen držet krok v chlastu. Dost ho vzalo že Kristýna byla kost, přeci jenom šoustal jenom s P a tím fyzikářem, takže masturbace s Kristýnou měl rád. A teď byla mrtvá. Opil jsem se do němoty a dál mně to bylo jedno.
Je zvláštní jak ten svět letí. A nebo vleče. Záleží jestli se nudíte nebo jestli jste šťastnej. Vážně, já tehda asi byl. Těch pár týdnů dalo životu smysl. Ale nic netrvá věčně, ani ta nuda, ale nuda se vrací a je delší, i kdyby trvala chviličku. Čas je relativní.
Zima skončila a já se společně se strou prošoustal až do léta. B vypadal hrozně, vzal si dovolenou a vypadal že by potřeboval rozptýlit. P ho nechala a Kristýn ležela pár metrů pod zemí ( a na změnu to moc nevypadalo ). Soucítil jsem s ním, vážně, já začal být kamarádskej. Kdybych věděl jak to scytám tak bych se na něj vysral. Poradil jsem mu to samý co pomohlo mně. M zasvětil mně a já zasvětil B. Všechno bylo v pořádku. Pak jsem B pár dní neviděl, prý se vrátil do práce. Fajn, život jde dál. A pak jednoho dne vtrhli ke mně do sklepa, fotříkovi přejeli psa a mně zabásli. Nevěděl jsem o co jde. Pak přišel B. Seznámil mně s mými právy a oznámil že jsem podezřelý z vraždy. Chystal jsem se mu zavřít hubu tím že jsem na foru kecal, to nějak přežiju no a co. Pak mně ale můj právník seznámil se spisem. Můj profil se až nápdně shodoval s jednou vraždou. Acho bože Kristýn, nakonec jsi byla můj osud. Šlo to rychle, právník se snažil jak jen mohl, ale rozpoutali hon na vraha. Měl jsem to spočítaný, bulvár měl předem jasno a zbytek světa asi taky. Jediný kdo za mnou stál byl Fotřík. Ostatní mně potopili, ať už svou výpovědí u soudu, nebo historkami pro bulvár. Jen fotřík neříkal nic a díval se mně těma svýma krvavýma očima, stejný jako měl náš pes. On jediný chápal, vážně, jedině tohle hovado mně chápalo. Za pár týdnů umřel a to byla moje první vycháza z lochu. Pětadvacet let. Vyjímečný trest, věznice s ostrahou, bla bla bla.
Věznice jsou zařízení která slouží k potrestání těch, kteří porušili zákon, a tak jsem tady. Jedním z nejstarších nepsaných zákonů je že lhát se nemá. Já to porušil. A tak tady sedím v cele s hajzlíkem, postelí a umyvadlem. Myslím že sedím oprávněně. Lhát se nemá. Jen kdybych věděl co je pravda. Kdyby tak alespoň někdo to věděl. Ona totiž pravda je dycky jiná než chcete.
Konec