Rozum

Anotace: Moc nepřemýšlet

Sbírka: Střípky s pohodou žití.

Hluk motoru letadla probudil staršího muže, který odpočíval na lavičce pod košatou hrušní. Laskavé pohlazení psa, který ležel vedle něho a následné "Bež," bylo pobídkou k volnosti. Rychlost s jakou pes, jménem Král vyrazil, budila obviv, ale i obavy, aby se nezranil. Starý pán se usmíval a za chvíli tleskl, Král zpomalil svůj běh, přidal se k němu. Pomalu sešli pěšinou k domku, na dvoře na ně čekala hezká žena středních let. Naproti jim běžel asi čtyřletý klučina. Muž se zastavil, rozkročil se, když k němu vnouček doběhl, chytil ho a vyhodil ho do vzduchu. Smích malého se mísil s káráním ženy. "Tati ty nemáš rozum, co tvoje záda." Nutno přiznat, že po druhé by to neudělal. Tihle dva "chlapi" si rozuměli, jejich společné výlety po okolí, byly pro oba školou. Zvědavost vnoučka nutila dědu, aby si namáhal pamět. Také došlo na otázku: "Dědo, co je to rozum? Ukážeš mi ho." "Víš hochu, to bude těžké." "Já vím, ty jsi ho prý úplně ztratil, říkala to babička mamince." Tak tohle přimělo starého pána k rozhodnutí, nařčení musí vyvrátit. Dnešní večer si zamluvil jen pro sebe, uvařil si čaj, připravil moudré knihy a hledal něco rozumného o rozumu. Objevil mozek, mozkové laloky, převisy, rýhy, podvěsky a šedou kůru mozkovou. Ale žádný kousíček hmoty, na který by se dalo ukázat a říci, to je rozum. Mozek má tři části, přední mozek, mozeček a mozkový kmen. O rozumu žádná zmínka. Klid, nepanikařit. Zjištění, že máme mozek kilo a půl těžký, vysvětluje proč nás bolí za krkem, když nám padá hlava. Prý se ví, že levá půlka mozku řídí pravou stranu těla a naopak. To vysvětluje rčení, že levá ruka neví co dělá pravá. Pak přichází jiskřička naděje, mozková kůra a nervový systém po dohodě s míchou vytvoří cosi, prý rozum. Nevidíš to, do ruky nevezmeš, prý centrální nervový systém. Je však známo, že se systémy si není radno zahrávat. Dědu probudila bolest za uchem, usnul s hlavou na knize, tlačily ho brýle. Druhý den čekal až malý vyjde na dvorek. Objevil se v trenýrkách a holinkách. "Kam jdeš?" "Vyčurat se do potůčku." "Proč máš ty holinky?" "Abych si nepočural nohy, to dá rozum, víš." Tak tohle je práce babičky, určitě mu to poradila. Děda se usmíval pod vousy:"Dobře mi tak." Veškeré bádání vzalo za své, kloučka už nějaký rozum nezajímal. Běžel se psem do zahrady, kde byla houpačka. K čemu je mu rozum, nejí se to a ani se s tím nedá hrát. Děda došel v okamžiku, kdy pes uchopil do zubů konec provazu, uvázaného k houpačce. Pes couval, pak popoběhl a znovu couval, pustil provaz a klučík radostně pokřikoval: "Ještě, ještě, houpej." Pes se otočil na muže a šel k němu. Posadil se mu k nohám, pozoroval houpačku a kýval hlavou v rytmu houpání. Pak se podíval na starce, jakoby chtěl říct: "To nic, až doroste, porozumí."