Ptáče

Anotace: malá dramata všedních dnů

Ptáče

Byla to ulice jako každá jiná. I dům v ní byl tak všední, jako ty ostatní všude okolo. Dvůr byl na první pohled pustý. Ale přece, v jednom rohu dvora, až u zídky, seděla na bobku malá, blonďatá holčička s bílou mašlí ve vlasech. Zamyšlená a zasněná do svého dětského světa, s hlavou podepřenou malými pěstičkami, se dívala doprostřed dvorku na černou kočku, líně se rozvalující na slunci. Holčička se tiše dívala a bála se pohnout, aby kočku nepoplašila. Ze zídky seskočil náhle malý ptáček a hopkal po dvorku. Kočka naráz zbystřila pozornost a ustrnula v pohybu. Malý ptáček důvěřivě přihopkal blíž, jako by se ani kočky nebál a byla mu lhostejná. Zvědavě se díval na holčičku. Ta údivem rozšířila oči, pozorujíc, jak se ptáček zastavil, jako kdyby chtěl s kočkou laškovat, sklonil klidně hlavu k bříšku, aby si načechral peří. V tom se ale kočka jako šíp rychle vymrštila a hop! Skočila po ptáčkovi. Holčička jen poděšeně vykřikla a běžela ke kočce. Ta se teď lekla, pustila ptáčka na dlažbu a rychle zmizela. Holčička se sklonila nad nehybným ptáčkem a vzala ho něžně do malé dlaně. Hladila jeho peří malými prstíky. Ještě dýchal, ale měl poraněné křídla. V jeho očkách se zračil strach. Holčička na něho udiveně hleděla. V očích se jí objevily slzy. Tiskla ho k sobě, hladila ho, strnulá, udivená uprostřed ztichlého dvora…
V tom se někde nahoře otevřelo okno a vyhlédla z něho ženská hlava. Spatřila holčičku a zakřičela:
„Fuj! Okamžitě to zahoď! Budeš špinavá, hned pojď domů!“
Dívenka polekaně vzhlédla. Otočila k matce prosebně ruce s ptáčkem v dlaních. Nemohla to pochopit. Matka měla rozzlobenou tvář. Zahrozila ji. Holčička velmi pomalu položila ptáče na zem. Dívala se, jak pták zavřel očka. Jako kdyby jí něco bolestivého projelo celým tělem. Podívala se na své ruce. Byly od krve. Pocítila něco velmi divného, neznala dosud smrt a tohle bylo poprvé, co…V její dušičce se usadil stín a nevěděla, co se to stalo. Ještě když brala za kliku dveří, ohlédla se na dvůr a utírala si udiveně a nechápavě slzy…
A dvorek zase osiřel. Byl dál všední a…vlastně se nic nestalo…Jen kdesi nahoře jedna holčička…