Protože pravda je hořká.....

Anotace: Moje krátká povídka...možná trochu uspěchaná...

Ráda jsem se dívala na noční oblohu. Nikdy jsem nepřemýšlela, jestli hvězdy něco znamenají, až doteď….

…Jmenuji se Emily. Žila jsem s otcem na jedné farmě. Neměli jsme to od města daleko. Ráda jsem se večer procházela podél břehu řeky. Nikdy mě nenapadlo, že takovéto věci, budou pro mě jedním dnem ty nejkrásnější. Jako každý jsem měla pár přátel, ale kdybych mohla, vyměnila bych je. Tedy ne všechny, ale většinu. Proč?...
Stála jsem na břehu řeky. Slunce ozařovalo mou snědou pleť a vítr si pohrával s mými vlasy. Přemýšlela jsem nad tím, co jsem jim udělala. No ano, byla to hloupost, šla jsem do toho s nimi a pak jsem je zradila. Aby jste byli trochu v obraze – chystali jsme se ukrást nějaké věci... Všechno šlo podle plánu, až do chvíle, kdy se spustil alarm. Všichni jsme zpanikařili a já se při tom zranila. Když na místo přijela policie a vyslýchala nás, jeden muž se mě zeptal na jednu věc, kterou měl raději vynechat…. Ptal se mě, jestli je znám a ještě než jsem stačila odpovědět, zeptal se, jestli mi ublížili. Nechtěla jsem mít průser a tak jsem se zachovala jako podrazák. Řekla jsem, že mi neublížili, ale že je neznám. Propustili mě a já vážně odešla. Prostě jsem se zachovala tak neférově…..
….a jen jsem tu stála na břehu řeky a přemýšlela, jestli to bylo všechno správně.
Nechci vás zatěžovat mými problémy, stejně vás to asi nezajímá…. mě už teď také ne. Když se ostatní vrátili, když za všechno zaplatili, když byli na mě naštvaní…. plácám nesmysly, co? Jenže život je plný nesmyslů… jak jsem tak stála na tom břehu, přišli ke mně. Ti, co jsem podrazila. Shodili mě na zem a pak si jen pamatuji nepřekonatelnou bolest v pravém boku….
…jenže bolest pominula, když jsem se probudila na dece, kousek od té řeky. Jenže poté se můj život výrazně změnil. Začala jsem vidět věci, které nebyly moc příjemné… byli to lidé, plní utrpení. Doufám , že si neřeknete, že jsem cvok, když vám řeknu… že vidím mrtvé lidi. Duchy a podobně. Šla jsem hledat pomoc u kamarádů, kteří mi ještě zbyli. Chtěla jsem pomoct s těmi věcmi, tedy alespoň jsem si to myslela. Jenže za nějaký čas, jsem se dozvěděla úplně něco jiného. Já jsem nehledala pomoc od těch lidí, ale od světa. Zjistila jsem tu hořkou pravdu, že já chci pomoct dostat se z tohoto světa, protože já sama jsem byla mrtvá…. ale všechna bolest je pryč……