Všude byla tma. Pak se v dáli objevila nějaká záře. Všichni věděli, že je to plamen svíčky, jen on v tom viděl příslib přicházejícího dne.
Všude stály rozpadlé domy. Všichni prohlašovali, že se musí srovnat se zemí a postavit znovu, jen on v tom viděl úchvatné působení času.
Všude zpívali ptáci. Všichni si stěžovali, proč musejí dělat tolik rámusu, jen on v tom viděl píseň jara.
Všude byla rez. Most stěží držel pohromadě. Všichni vykřikovali, že se nebezpečná lávka musí odstranit, jen on v tom viděl nádhernou ukázku chemické reakce.
Všichni si říkali realisté a všichni to místo také obcházeli.
Jen on si říkal optimista a chodil přes most tak dlouho, až skončil v řece i s ním.
Inu, tak dlouho se chodí po rezatém mostě, až...
A to platí i pro optimisty. Vtipná povídka.
23.03.2009 13:39:00 | danaska