Protiklady

Anotace: Příjemné čtení.....

Leží na obrovské posteli. Ruce doširoka rozpažené. Na první pohled vypadá jako ďábel. Dlouhé černé vlasy, které se mu neposedně vlní. Kolem jeho dokonale krojených rtů, tmavé strniště. V levém obočí se mu leskne piercing. Má uhrančivé zelené oči. Když mu do těchto očí jen na minutu pohlédneme, uvidíme až na dno jeho čisté duše. Vidíme v nich lásku, dobrotu, upřímnost, ale především beznaděj, zklamání a nekonečný smutek.
Leží na obrovské posteli. Kanou mu z jeho krásných očí slzy.
Leží na obrovské posteli. Tělo se mu začíná otřásat vzlyky.
***************************************************************************
V pokoji se stmívá. Muže obklopují zelené stěny a bílý strop. Od severu přicházejí tmavé mraky, které nevěstí nic dobrého.
Sedí na své obrovské posteli, na kolenou má položenou basovou kytaru a skládá píseň pro svou milou. Zpívá o lásce, o štěstí. V očích se mu zračí štěstí a důvěra.
***************************************************************************
V pokoji se stmívá. Ženu obklopují růžové stěny a bílý strop. Od severu přicházejí tmavé mraky, které nevěstí nic dobrého.
Leží ve své obrovské posteli, na sobě rudé spodní prádlo a vedle ní leží muž. Vášnivě ji líbá po celém těle. Mokrým jazykem sjíždí po její bílé pokožce. Dívka tiše sténá. V očích se ji zračí chtíč a vzrušení.
***************************************************************************
Oblohu protne blesk, který je doprovázen mohutným hřměním. Na zem začínají dopadat chladné kapky deště.
Muž se podívá z okna. Myslí na tu jedinou osobu, která zaplnila jeho srdce, až do posledního kousku. Cítí se velice šťastný. V tuto chvíli by chtěl být u ní, objímat ji a něžně líbat. Ví, že se dívka bojí bouřky. Když ji bylo 5 let, blesk zabil jejího otce.
***************************************************************************
Oblohu protne blesk, který je doprovázen mohutným hřměním. Na zem začínají dopadat chladné kapky deště.
Žena si položí hlavu do dlaní a tiše se přivine k muži. Ten se na ni nechápavě podívá a otočí se k ní bokem. Chtěl by se milovat a ne jí dělat nějakého plyšového medvěda.
Žena si povzdychne. Když ji bylo 5 let, blesk zabil jejího otce.
***************************************************************************
Poznali se před třemi lety. Abigail studovala vysokou školu, Joshua měl jen střední školu a pracoval jako barman. Bylo zrovna středeční odpoledne, když se otevřely dveře do baru s názvem U láskyplného srdce a dovnitř vešla dívka, která vypadala, jako by ji právě seslalo samo nebe. Byla to drobná dívka, s průzračně modrýma očima a dlouhou blond hřívou. Měla na sobě blankytně modré šatky.
Joshua nebyl schopen pohybu. Srdce cítil až v krku. Abigail vycítila jeho pohled a na tváři se ji objevil roztomilý ruměnec.
,,Každý vidí, jak vypadáš, ale málo kdo cítí, kdo jsi.“
Byla to snad láska na první pohled? Oba si to mysleli.
Abigail si sedla k baru a dala si míchaný drink. Povídali si několik hodin. Zdálo se jim, jako by se znali celou věčnost. Bylo jim spolu krásně.
Od toho dne se scházeli každý den. Bezmezně se milovali. Byla to vroucí, čistá láska.
,,Nejlepšího člověka hledej mezi těmi, které svět odsuzuje.“
Plno lidí jim jejich lásku nepřálo. Nevím, zda to bylo ze závisti nebo k tomu ty ,,zlé jazyky“ měly jiný důvod. Plno mužů toužilo po Abigail a nechápalo, jak s takovou ztracenou existencí může chodit. Jen ona věděla, že ,,on“ není ztracený. Co znamená nějaké oblečení? Co na tom, že ona chodila oblečená, jako princezna a on vedle ní v černých roztrhaných kalhotách a černých mikinách? Copak na tom záleží? Podle toho jde usuzovat, jaký člověk doopravdy je? Milovala ho takového, jaký byl….Byl zamlklý a měl stále ten smutný výraz, ale když byl s ní, měnil se v dokonalého muže, kterému září oči láskou. Který si dokáže povídat celé hodiny, ale umí vycítit, kdy je ten správný čas na to, aby mlčel a byl oporou.
Kde se tedy stal ten zlom? Co zapříčinilo to, že dívka leží v posteli s jiným a Joshua o tom neví?
Tři roky Abigail neposlouchala ty škaredé řeči a posměchy, ale nic netrvá věčně. Její matka ji začala do hlavy vtloukat, že má život před sebou a je škoda ho mrhat kvůli někomu takovému.
Proč ho každý nazýval ztracenou existencí? Proč je svět takový?
Abigail to neunesla. Nechtěla ho opustit, ale věděla, že už tak nemůže dál. Myslela si, že když skončí v náruči někoho jiného, že na Joshuu zapomene. Proto se snaží při bouřce přitulit k člověku, který o to nemá zájem a ani si to nezaslouží.
***************************************************************************
Bouřka je pomalu na ústupu. Muž leží na obrovské posteli, s dobrým pocitem na srdci. Konečně se mu po dlouhé době podařilo dokončit tu píseň. Je na sebe hrdý a nemůže se dočkat, až ji zahraje Abigail a u toho ji požádá o ruku.
***************************************************************************
Bouřka je pomalu na ústupu. Žena leží na obrovské posteli a pláče. Dlouhou dobu přemýšlí a rozhoduje se. Po uplynutí několika minut či snad hodin, bere do ruky telefon a vytáčí jeho číslo.
***************************************************************************
Myslí na ni. Ze snění ho vytrhne drnčení mobilu. Na displeji vidí její jméno. Srdce mu poskočí radostí. Přiloží si telefon k uchu a vyčkává s úsměvem na tváři. V tom uslyší její šepot: ,, Nikdo se mě nikdy neptal, jestli se chci narodit, tak mi neříkejte, jak mám žít! Lásko, odpusť mi. Snažila jsem se podle toho řídit, ale nejde to. Už tak dál nemůžu. Musíš jít svou cestou. Sbohem.“
Slyší šum v hlavě, oči ho pálí. Miloval ji, pro ni nebyl ztracená existence. Vše ztratil. Neví jak dál.
Leží na obrovské posteli. Ruce doširoka rozpažené. Na první pohled vypadá jako ďábel. Dlouhé černé vlasy, které se mu neposedně vlní. Kolem jeho dokonale krojených rtů, tmavé strniště. V levém obočí se mu leskne piercing. Má uhrančivé zelené oči. Když mu do těchto očí jen na minutu pohlédneme, uvidíme až na dno jeho čisté duše. Vidíme v nich lásku, dobrotu, upřímnost, ale především beznaděj, zklamání a nekonečný smutek.
Leží na obrovské posteli. Kanou mu z jeho krásných očí slzy.
Leží na obrovské posteli. Tělo se mu začíná otřásat vzlyky.
***************************************************************************
Myslí na něj. Leží na obrovské posteli, schoulená v klubíčku. Vypadá snad jako anděl?
Dlouhé blond vlasy, rámují její dokonalý obličej. Má průsvitné modré oči. Co v nich vidíme?
Smutek a beznaděj.
Leží na obrovské posteli. Kanou ji z jejích krásných očí slzy.
Leží na obrovské posteli. Tělo se jí začíná otřásat vzlyky.
***************************************************************************
,,Žij pokud můžeš, zemři pokud musíš.“
Joshua mohl žít. Byl to jeho život. Měl ho ve vlastních rukou, ale on měl pocit, že svůj život vložil do rukou Abigail. Už neměl pro co žít. Byl přece jen ta ,,ztracená existence“ Co ho na tomto světě čeká?
To byli jeho poslední myšlenky před tím, než otevřel okno, rozpřáhl ruce a letěl……
Stále si šeptal: ,,Miluji tě, lásko.“
S tímto slovem zemřel na rtech. Pro plno lidí zůstal jen tou ztracenou existencí, ale pro ni NE!
***************************************************************************
Po jeho smrti našla v jeho pokoji píseň, která byla určená jen pro ni a vedle ní ležela malá krabička s krásným snubním prstýnkem.
,,Osud nám nevrátí, co kdysi vzal, vrací jen vzpomínky, bolest a žal.“
Abigail nosí na levém prsteníčku snubní prsten, stále dokola si prozpěvuje píseň a v srdci nosí neutuchající lásku k němu.
Každý den má Joshua na hrobě čerstvé květiny, pokropené slanými slzami Abigail.