OH MY SYNYSTER
OH MY SYNYSTER
Anotace: Druhý z deseti dílů o Wiky Creaked a Synysteru Gatesovi:)
Sbírka: STORY OF A HAPPY CZECH GIRL
OH MY SYNYSTER
London/Heathrow 7:35AM to Prague/Ruzyne 10:30AM. Zkoumám tabulku dobrou minutu, než seznám, že mi zbývá ještě aspoň dvacet minut, než letadlo jen dosedne. Nepočítám takový ty kecy okolo, že si můžete rozepnout pásy a podobně, fajn, takže mám ještě půl hodiny volno. No, půjdu počkat na Marylanda před letištní halu. Je to právě dva týdny co jsem se rozloučila s mým drahým Synysterem Gatesem, kytaristou kapely Avenged Sevenfold a taky mým novým přítelem. Seznámili jsme se na jejich koncertě v Praze. Dala jsem mu napít piva, pak jsme si spolu s Mary počkaly až všichni fanoušci vystřelí abychom měly víc času, než ostatní. Dostali jsme podpisy, vyfotily jsme se a Synnie se mě zeptal, jestli si nechceme jít někam sednout. Samozřejmě jsme souhlasily, počkaly jsme až se kluci zkulturní a pak jsme šli do nonstopu, kde jsme se já se Synem sblížili a stejně tak Mary se Zackym. Nakonec jsme byli u kluků v hotelu, mezi mnou a Synniem se to zvrtlo v dost vášnivou noc(no druhej pár na tom byl podobně), pak jsme spolu strávili celej další den, co tu ještě kluci byli, noc, a ráno jsme se s nima rozloučily s tím, že Syn se Zackym dneska přiletí a budeme spolu celé krásné čtyři dny. Je to sice málo, ale abych byla upřímná, při mém vytížení co se týče školy to je tak akorát. Jsem ráda, že se mi povedlo urvat se v pátek a v pondělí ze školy. Blíží se pololetí, to znamená klauzurní práce, neustálé zkoušení a hlavně přípravy na maturitu, kterou dělám v květnu. A vida, už se sem řítí Mary, skoro až běží. Její červené vlasy vlají vzduchem jakoby jí z hlavy stříkaly gejzíry krve...no dobře, to asi není nejlepší přirovnání, ale mě nic jinýho nenapadlo.
„Tě péro Danieli, neprošvihla jsem to?“ ptá se a rukama se opírá o kolena oděná v černých džínách.
„V klidu, ještě ani nepřistáli. Údajně to má přiletět v půl, takže ještě aspoň deset minut než doletí, pak deset minut než se to úplně zabrzdí, přilípne na vchod a než je pustěj. Buď v klidu Douglasi.“ Jo těch přezdívek si nevšímejte, to my si tak říkáme. Jinak oficiálně jsme Wiky a Mary deLonge-Armstrongovi. Ehm...teda Veronika a Marie, příjmení zveřejňovat nebudu, ale ani jedna nemáme ráda svoje jméno, takže já jsem Wiky a ségra je Mary. Navíc ve skutečnosti nejsme ani sestry, ale pouze spřízněné duše, které od sebe dělí tři sta zasra...zatracenejch kiláků a vidíme se jenom občas. Je mi ale divný, že za poslední měsíc se vidíme už podruhý, no ale ani jedný z nás to nevadí. Navíc máme každá svýho nabíječe, takže tu nejsme ani tak spolu jako spíš, že hromadně vyzvedáváme dvě pětiny A7X.
„No a co cesta? Jak seš tady?“ ptá se ségra.
„No vzhledem k tomu, že bylo ráno celkem hezky, tak jsem vytáhla draka, ale nevim jak pojedu domů, když bude hnusně.“ Ukazuju na svojí krásnou mašinku značky Yamaha XWS 500, na kterou jsem si vlastnoručně vydělala. Ne teda na celou. Ale větší část jo, od patnácti jsem poctivě šetřila každou korunu...dobře, ne každou, ale těžce vydřený prachy z hospody za celý léto padly za motorku a za tři roky mi to hodilo slušnou sumičku, že jsem mohla třičtvrtě zaplatit hned a zbytek mi zaplatila rodina. Tu motorku prostě miluju, chtěla jsem jí už od patnáctin a půl roku potom, co jsem udělala řidičák na silnější stroje, se mi poštěstilo a já si pořídila vlastní.
„No, tak to seš docela v řiti jestli bude v pondělí pršet. Nebo kdy kluci odlítaj?“
„V pondělí, respektive v úterý ve dvě ráno. Neřikej, že takovouhle informaci nevíš...“divím se.
„Já se Zackyho ptala, ale on řikal, že takový blbosti ho nezajímaj, že stačí když to ví Synyster.“ Chvíli řešíme naše pány, když odbije půl jedenácté a sedm minut, takže uznáme, že už bysme se mohly pomalu sunout k východu G18 odkud mají kluci vylést. Pomalu se teda přemístíme k předem určenému východu a spolu s dalšíma lidma, co tam čekaj na svoje příbuzné, milence, milenky, obchodní partnery a já nevím co ještě stojíme a čekáme na svoje zlatíčka. Po asi pěti minutách a dvou minutových výtlemech se konečně otevřou dveře a lidi se začnou trousit do letištní haly. Čekáme jen okamžik, než se objeví mě tolik známá černá kštice a krásné potetované ruce držící popruh tašky přes rameno a vedle něj momentálně zelenovlasý propíchaný exemplář člověka. Toť naši hoši:).
„Lásko,“ zařvu z plných plic a pádím ke svému princi na černém chopperu. Skočím mu kolem krku, nohy omotám kolem jeho pasu a naše rty se po dvoutýdenním odloučení spojí v polibku. Synnie zaskočenej mojí reakci chvíli netuší co dělat, ale okamžitě se oklepe, pevně mě obejme kolem pasu a líbá mě s takovou vervou jako bysme se neviděli roky a ne jen dva týdny. Když se spustím zase na zem a přivinu se k němu, vidím, že Mary se Zackym mají už bujaré uvítání za sebou a taky se už „jen“ objímají.
„Zlato, doufám, že si na čtyři dny netáhneš dvacetikilovej kufr.“ Podezíravě si měřím svojí bárbínku.
„Né, jen patnáctikilovej“ směje se Syn a já minutku nevím jestli si dělá srandu, nebo to myslí vážně, u něj je možný všechno. Dojdeme teda společně k pásům, kde si Zacky i Synyster odchytí svoje cestovní tašky a jdeme k východu.
„Tak, Syn a Wiky maj odvoz, čim pojedem my?“ Ptá se Mary Zackyho. Shodnou se, že taxík bude asi nejalternativnější metoda, takže si zavolaj a my se s nima rozloučíme. Sice máme rezervaci ve stejným hotelu, pokoje vedle sebe, ale to neva. Stejně tam na motorce budem rychlejc, než oni taxíkem, takže jim řekneme ahoj, pac a pusu a jdeme k mému stroječku.
„Tak, tašku si hoď do sedadla, je tam dost místa, vozim v tom svojí tašku do školy a tuhle tašku si hoď tady do postraní kapsy. Tady máš helmu,“ podám mu helmu, „a pevně se mě drž.“ Zazubím se a sama si nasazuju helmu na hlavu.
„Já ještě nikdy jako spolujezdec nejel, nechceš si to vyměnit? To bude vypadat hrozně blbě, když bude kluk sedět za holkou“ prosí mě Synnie očima.
„Ani omylem, hele, tohle je můj stroj, tady řídím já, až někam pojedem na tvý motorce, tak budeš řídit ty, a teď kušuj a nasedej.“ Uvelebíme se teda na sedadlech, já nastartuju, hodím tam blinkr a vyrážíme na cestu. Ještě mávneme Zackymu a Mary a já jedu směr Washingtonova ulice-Praha 1 do hotelu Esplanade. No pětihvězdičkovej hotel s bazénem, all inclusive, noc za tři tisíce...mě by stačil nějakej squat, ale na druhou stranu...já to neplatím, tak proč si neužít trochu luxusu. Ne, že bych měla Syna na peníze, to prostě nejde, ale já ten hotel nevybírala. Zastavím před hotelem. Poslíčkovi dám klíčky aby mi jí zaparkoval v garáži. Vezmeme si z brašen a sedadla věci a ruku v ruce nakráčíme do hotelu. No...myslim, že Syn v roztrhanejch džínech, kožený bundě a já v koženejch kalhotech a ocvokovanym křiváku, se zářivě fialovejma vlasama, nevypadáme zrovna jako obvyklí klienti hotelu Esplanade. Když přijdeme k recepci, tak si nás recepční měří dost podezíravým pohledem. Ještě, že nejsou vidět naše potetovaný ruce. Stačí piercingy(oba máme kroužek v nose a já ještě k tomu snake bites(dvě kroužky na stranách spodního rtu) a propíchlý kořen nosu).
„Dobrý den, budete si přát?“ Zeptá se odměřeně a sjede nás pohledem od hlavy až ke špičkám bot. Po cestě jsme se shodli, že budu mluvit já, nebudem jim komplikovat život angličtinou.
„Jo, máme tu rezervaci na jméno Brian Haner. Ode dneška do pondělí do noci.“ Zazubím se na slečnu.
„Ano, tady to mám, dobře, zaplaceno je předem, takže tady máte klíče. Patnácté patro.“ Podá nám kartu od dveří a nechá nás svému osudu. Najdeme výtah, zmáčknutím knoflíku ho přivoláme, když v tom si na něco vzpomenu.
„Počkej chvilku“ zašptám Synovi a letím zpátky k recepci.
„Jo slečno asi tak do hodiny tu bude pár, kterej má rezervaci na jméno Zack Baker, mohla byste jim vyřídit tohle: Čest dobytci, stavte se u nás až dorazíte. Pokoj 289, dáme si grupáč. Díky, jste zlato“ zazubím se na ní a letím zpátky k Synniemu a zmatenou recepční nechám za zády.
„Cos jí řekla?“ vyzvídá můj brouček.
„Romantickej vzkaz pro Mary a Zackyho,“ usměju se tajuplně a nastoupím do výtahu. Páni, maj tu i takovýho toho chlápka co mačká čudlíky. To by mě docela bavilo, bejt celej den ve výtahu a jen mačkat knoflíky.
„Kam to bude madam?“ ptá se mě mladej kluk. Asi tak kolem pětadvaceti.
„Do pekla“ zazubím se.
„Ba né, do patnáctýho. Díky.“ Zatímco výtah stoupá nahoru rychlostí želvýho rallye se Synniem kravneme. Děláme na sebe v zrcadle ksichty, pak se snažíme jeden druhýmu šlápnout na nohu, vzhledem k tomu, že já mám Steely a Syn normální měkký boty, tak se docela bojí o svoje prstíčky, a nakonec hrajeme takovou tu americkou blbost s palcema, musím říct, že mi to vůbec, ale vůbec nejde. Prohraju na celé čáře a Synnie vymyslí fakt úžasnej úkol, protože jsem prohrála, tak mu musím udělat striptýz a prej hned, než dorazí Zacky a Mary. Když dorazíme do patnáctky cinkne to a my můžeme vylést. Kartou odemkneme dveře a jedeme dovnitř pokoje. Uvnitř je to krásný. Sice malinký, ale to nevadí, nepotřebujem moc místa. Nám stačí postel. Uvnitř pokoje je telka, minibar, trezor, telefon a krásná koupelna. Hned jak za sebou zavřem začneme se líbat a sundavat svršky, když si na něco vzpomenu a vzápětí si vzpomenu na druhou věc.
„No moment lásko. Zaprvý ti mám udělat striptýz a zadruhý zavolám dolů a doplnim do toho vzkazu pro Mary jednu dost podstatnou věc“ oznámím mu, jdu hned k telefonu a zavolám do recepce.
„Prosím, recepce hotelu Esplanade.“
„Zdravíčko, tady pokoj 289 mohla byste k tomu vkazu, co mám pro Zacka Bakera připsat ještě PS?“
„Jistě slečno.“
„Až sem půjdete, klepejte a vyčkejte signálu pro vstup. Díky, nashle, hezkej den“ a sluchátko položím. Pak dojdu k televizi, najdu tam MTV, hrajou zrovna nějakou krávovinu, ale co, při striptýzu je to jedno, takže se začnu kroutit do rytmu a pomalu si začnu vytahovat tričko od Synnieho, vytáhnout, stáhnout zpátky dolů, vytáhnout výš a stáhnout, ještě výš a zase dolů. Nakonec se zbavím trička a tancuju jen v gládách, koženejch kalhotách a podprdě. Nohu si opřu o stolek, nohavici si vytáhnu až pod koleno a začnu si rozvazovat tkaničky. No jo, to asi není moc sexy, ale když mě nikdo neřekl, že budu dělat striptýz. Nakonec mám boty obě zutý, ještě, že mi nesmrděj nohy:D a dál se vlnim v rytmu prapodivné melodie linoucí se z toho prapodivného přístroje jménem televize. Začnu si rozepínat kalhoty, knoflíček po knoflíčku (mám tam 4) až jsou rozepnuté a pomalu si je začnu sundavat, nakonec jsou dole i kalhoty, sundám si ponožky a zády k Synniemu se k němu blížím, ať se taky zapojí, ale místo aby mi podprsenku jen rozepl a zbytek nechal na mě, tak jí sice rozepne, ale vzápětí mě chytí kolem pasu a stáhne k sobě, podprdu mi sundá a laská moje prsa.
„Jsi nádherná, víš to?“ šeptá mi do ucha.
„Jo, už jsem to slyšela, ale je to krásný slyšet to od tebe“ vrním a tulím se k němu, a jeho kožená bunda a džíny mě neuvěřitelně studí.
„Vydržel bych se na tebe dívat celou věčnost, ale máme málo času, tak koukání budem muset zkrátit.“ Za Synnieho drobné pomoci ho zbavím oblečení a už se divoce milujeme, já slastně vzdychám, zarývám Synniemu nehty do zad, on mě hladí po břiše a když už se blíží společné vyvrcholení, tak mě chytí pod zádama a vytáhne k sobě aby naše těla splynuly. Po sexu si dáme rychlou sprchu, oblečeme se a jdeme si dát věci do skříně. Nedokážu pochopit, jak se mi takovej náklad mohl vejít na motorku. Je teda fakt, že kromě prostoru v sedadle mám ještě dvě přídavné brašny po stranách, vzadu takovej ten box, taky přídavnej a vepředu ještě jednu brašnu a já sama jsem si věci balila tak aby se mi vešli převážně do brašen a pro Synnieho zbyl prostor pod sedadlem, ale stejně to nechápu. Když dobalíme tak projedem všechny kanály co jsou v televizi, a že jich není málo. Chvíli už se rozmýšlíme, že na oběd půjdeme bez Zackyho a Mary, ale nakonec přecejenom dorazí.
„No nazdár, kde se flákáte?“ Ptám se jich mezi dveřmi.
„No promiň, ale zkoušelas jet v plnym provozu Prahou? A taxíkem?“ Chvíli přemýšlim, ale nakonec musím odpovědět záporně: „Ne, sorry, já jen noční Prahou tágem, není nad motorku, já to řikám furt.“ Mary se chvíli kření, ale nakonec uzná, že mám asi pravdu a jdeme se společně najíst, Mary se Zackym si ještě ani nestihli vybalit, ale to můžou udělat pak. Během sáhodlouhé cesty výtahem se dozvím, že Mary je posera, takže nechtěla brát svoje autíčko na projížďku až do Prahy. Má takovýho postaršího Peugota. Co jsem viděla na fotkách, tak nevypadá zas tak špatně, ale technickou má jen do února příštího roku, pak mu jí už asi neobnoví a najeto má fakt dost. Mary podědila auto po svojí mamce, která si koupila nový a jí odkázala tohle a je fakt, že tohle auto její drahé mamince sloužilo dobrejch dvacet let, takže se není čemu divit, že už pomalu dosluhuje a ani se nedivim, že Mary nechtěla riskovat cestu do Prahy, taky bych jí autem asi neriskovala, prostě není nad motorku.
„Hele, taky na vás ta recepční tak blbě čuměla?“ ptá se Mary naplno, když jdeme kolem inkriminované slečny.
„Ještě hůř. Jo co jste řikali vzkazu?“ tážu se s úsměvem.
„No paráda, Zacky nemohl pochopit, že čest je u tebe normální pozdrav.“ Chvíli ještě řešíme vzkaz a recepční, nakonec naplánujeme, že jí najmeme gigola, dojdeme si na oběd a po obědě necháme Zackyho a Mary aby si vybalili a my se Synniem se vydáme zkoumat tajemství hotelu. Dojdeme si prohlídnout bazén, bar, druhej bar, diskoklub a další blbinky v hotelu. Nakonec zakotvíme v baru, popíjíme víno, povídáme si co kterej z nás dělal celý dva týdny a různě se hladíme.
Asi v půl šestý večer přijdou Zacky s Mary a posadí se k nám. Společně si dáme pár drinků a proberem co se dohromady dělo. Kluci společně podle diáře vyzkoumají, že za tři týdny budou mít volný víkend, takže zase přiletí a pak zase po dvou týdnech víkend, no prostě najedeme celkem asi tak deset termínů, kdy mají volno víc jak 24 hodin. Na Vánoce dokonce víc než tejden a turné jim končí na začátku března, pak mají volno a v červenci budou natáčet nové album. No a od března do července musí teda vymyslet pár novejch songů, ale to je vedlejší:D. Jelikož já s Mary v květnu maturujeme, tak si nemůžeme dovolit letět do Ameriky, takže já se Synem se dohodneme, že to domluvím s mamkou a Syn bude do mojí maturity u nás, já si mám dát přihlášku na vysokou do Ameriky, se slibem, že mě tam nějak dostane, ale taky do Čech, kdyby to nevyšlo, nebo bych se ho, podle jeho slov, chtěla zbavit. Budu tam prý na koleji a Syn za mnou bude jezdit, nebo já za ním. Na to, že nemám peníze na to abych mohla studovat v Americe mi slíbí, že veškeré náklady spojené s cestou a ubytováním mi zaplatí on a abych si prý nepřipadala tak blbě, tak se na netu koukne po pár brigádách v místě univerzity a kolej i školný si budu platit sama. S čímž souhlasim, pod podmínkou, že až našetřim prachy, tak mu letenku i to, že mi do USA nechá dopravit mojí milovanou motorku, Evru(hada) a ostatní věci pro mě nepostradatelný, vrátim do posledního centu. Je to možná trochu narychlo, viděli jsme se prakticky jen dvakrát, ale jak mi Syn vysvětloval při jeho práci a počtu žen a dívek, které stihl ve svých osmadvaceti letech vystřídat, už snad pozná když některá stojí za to. No a tou některou mám být já. Zacky s Mary si to domluvili jinak. Na březen až červenec bude Zacky taky v Čechách, ale v Mostě na hotelu, aspoň prvních pár dní, Mary ho seznámí se svojí mamkou a uvidí se jak ho přijme, kdyžtak se taky nakvartýruje k nim. Mary si udělá maturitu a pak bude taky v Americe, třeba by to vyšlo, že bysme byly na koleji spolu, ale to je ve hvězdách. Plány jsou to krásný, uvidíme jaká bude skutečnost. Než všechno doplánujeme, tak je už pomalu deset, takže si dojdeme na pozdní večeři, vyjedeme rychlovýtahem do patnáctého patra a u dveří se rozloučíme. Kluci jsou po letu, takže ani jeden z nich nemá náladu na nějakou monster party pryč z hotelu. Shodli jsme se, že tu podnikneme zítra nebo pozítří.
S miláčkem si dáme skvělou koupel s hromadou pěny, muziky (vyjímečně ne řvoucí, ale pomalou a klidnou meditační hudbu) a mazlíme se ve vodě. Pak vylezeme, jeden druhého osušíme. Syn si natáhne trenky, já tričko a kalhotky a jdeme do pokoje. Doma sice nosim trenýrky velikosti XXXL aby se v tom dobře spalo, ale uznala jsem, že by to Synniemu nemuselo připadat moc sexy, kdybych před něj napochodovala v trenkách s prasátkovou kámásútrou a tričku po tátovi (kdysi černý tričko s kapelou AC/DC), takže jsem si sebou vzala starší volný triko Blink 182. Pustíme si bednu, po cestě jsme si ještě v recepci půjčili hromadu filmů, vybereme si z toho Iluzionistu, zalehneme do postele a přitulení k sobě koukáme na telku, až nakonec usneme. Tak dobrou noc.
„Ahoj sluníčko“ slyším jako první když otevřu oči. Zvednu hlavu a vidím, že Synnie mi nese tác, na kterém je miska s cereáliemi, kafe, džus, housky a nutella a ještě jako dekorace váza se sametovou černou růží.
„Ježíš, co děláš?“ zvedám se z postele.
„Nesu ti snídani. A zalez, celý to pokazíš.“ usadim se teda zpátky pod peřinku a čekám až mi můj princ donese snídani až do postele. Sám se pak usídlí vedle mě a ukradne mi housku a nutellu.
„No tak to není snídaně pro mě, když mi jí půlku sežereš“ směju se a olíznu mu trochu nutelly, která mu zůstala na rtu.
„No co, tak mám taky hlad. Co budem dneska dělat princezno?“ Chvilku přemýšlím co bysme mohli dělat, nakonec vymyslím, že v Praze přece musí být nějaký zábavní park, takže Synniemu svěřím svůj plán. Ten s tím souhlasí, takže jen co se najím tak se oblíknu s tím, že skočím dolů kouknout na net, co kde je. Synnie mi oznámí, že se zatím nachystá, takže se obleče, namaluje, učeše a pak budeme moct vyrazit. Jen co se teda ještě zrenovuju já. Na netu zjistím, že na Pražském Výstavišti je lunapark, kterej je otevřenej po celej rok. Kromě prosince, a ledna, takže si vytisknu mapku a jdu nahoru. Když tam vyšplhám, Syn je už oblíklej, nalíčenej a právě si matlá do vlasů nějakej sajrajt. Já si stoupnu k zrcadlu vedle něj a udělám si tlustý černý linky, černý stíny, prodloužim řasy a můžeme vyrazit. Mary se Zackym si naplánovali velikánský nákupy po celý Praze. Takže prolezou punkstore, Nirvanu, Nosferatu a další obchoďáky s věcma co nosíme.
Metrem dojedem na Nádraží Holešovice a odsud tramvají až na Výstaviště. Lunapark najedeme snadno, protože tam jsou všude cedule s šipkama, takže v klídku. Synnie zacvaká vstup a jdeme dovnitř. Jako první si dáme řetězák, kde se k sobě zamotáme a pak se roztočíme. Po řetězáku navštívíme horskou dráhu, Tornado(točící se koše), chobotnici co „mlátí“ chapadlama, ve kterejch sedí lidi a takovou blbinu co se točí hlavou dolů. No točíme se tam snad pět hodin v kuse. Pak uznáme, že jsme zkusili všechno co vypadá, že za to stojí a jdeme na cukrovou vatu, teda já, Syn si dá klobásu s hořčicí a nacpe se jí až k prasknutí a vychvaluje, jak máme v Čechách dobrý maso. Vysvětlim mu, že na rozdíl od američanů nejsme závislí na chemikáliích a, že pár věcí se bez nich fakt obejde. Sice ty klobásy jsou asi samá chemikálie, ale nikomu neuškodí, když to nebude vědět. Já si smlsnu na cukrový vatě a Synnieho přesvědčim aby mi něco vystřelil ve střelnici. S těma jejich zahnutejma hlavněma to sice není žádná sranda, ale jelikož jednou ze Synových oblíbených věcí jsou zbraně, tak se mu celkem s přehledem povede sejmout plyšový prase, nějaký korálky a tři růže, ani jednou neminul. Mě zaplatí taky pět ran s tim, že když on, tak já taky a jestli mu něco nevystřelim, tak od něj až do večera nedostanu pusu. Snažim se seč můžu a na poslední ránu se mi povede štrejchnout plyšovou pandu, u který, když se mi dostane do rukou, prohlásím, že má linky jako já, pak si sedneme na lavičku a rozhlížíme se okolo. Asi v sedm večer, když už je tma se zvedneme a jedeme zpátky do hotelu, kde se převlíknu, místo kalhot si vezmu sukni a jdeme na večeři, pak do baru, kde počkáme na Mary a Zackyho, kteří přijdou celý nějaký nový. Mary má na sobě černý gotický kalhoty s přezkama, černočervenou košili s přezkama a nějaký nový návleky. Taky je nějaká trochu přistřihlá a má čerstvou barvu. Zacky má místo zelené ofiny tmavě růžovou a taky nějakej kratší setřih, takže usoudím, že stihli i kadeřníka. No prostě si udělali zkrášlovací den. Sice na netu a všude možně se píše, že Syn je největší šampon z kapely, ale co znám Zackyho, tak si řikám, že jsem si vybrala sakra dobře. Jeho věčný komentáře, když jde kolem zrcadla a upravování se, to je fakt k nevydržení. I když ségra je to samý v bledě modrym, takže si asi rozumí.
„Ahoj děti, tak jakej byl den?“ ptá se Mary a sedne si vedle mě.
„Ale jo v klídku, byli jsme na pouti a mám plyšový prase“ usmívám se jak měsíček na hnoji. Mary se mi pochlubí s tím, že celej den lítali po obchodech, zkoušeli všechno možný i nemožný, dokonce prej zalezli do C&A a zkoušeli si barbínovský a šamponovský věci, ale prej ani jednomu z nich neslušeli. Zacky se sice dušuje, že ty kalhoty byly opravdu docela přijatelný, ale Mary ho odtáhla dřív, než si je stihl koupit. Vypijeme pár piv, probereme celej den a jdeme na hotelovou diskotéku. Sice na diskotéky nechodim, radši jdu na koncert, ale přežiju to a náhodou si i docela zapaříme. Sice ty lidi na nás koukaj dost blbě, ale věřte mi, že to je to poslední co nás trápí. Asi ve dvě jsme všichni už totálně mrtvý, takže si jdeme na chvíli sednout, dáme si panáky a asi po půl hodině jdeme zase tancovat. Nakonec diskotéka skončí až ve čtyři ráno, takže se vyhrabeme výtahem až do patnáctky a jdeme každej do svýho pokoje. Já se Synniem si dáme společnou sprchu, nebo no...jak se to vezme. Sprcháč v koupelně není, takže ležíme oba ve vaně, ale sprchujeme se. Pak z vany vylezeme, lehneme si do postele a ještě dlouho předlouho se mazlíme. Na sex nedojde, protože na to jsme oba moc nalitý, ale i to mazlení je krásný.
„Miluju tě a nechci o tebe přijít.“ To jsou poslední slova, který slyšim, než se propadnu do snů.
Ráno mě probudí lechtání ve vlasech. Oženu se po pohybu, Hannibal chce asi ven. Mimochodem Hannibal je moje fenka samojeda, sice má klučičí jméno, ale je to slečna. Otočím se na bok a spím dál, ale lechtání neustane.
„Hanni, klid, já za chvíli vstanu.“
„One more time? I didn't understand“ ozve se mi u ucha, vyděšeně se probudím a koukám se do obličeje zmatenému Synovi.
„Jé, sorry, já myslela, že je to Hannibal.“
„Kdo?“
„Můj pes“ zasměju se a dám mu ranní pusu. Nevím proč, ale pořád si nemůžu zvyknout na to, že se vedle něj probouzím, no ono je lepší si ani nezvykat, protože dnešek je poslední celý den co trávíme spolu. Jen dnešní den a noc a zítra spolu budem do jedenácti večer, kdy se budeme muset odebrat na letiště, protože klukům letí letadlo do Anglie, kde pokračujou v koncertní šňůře. Ach jo, bude se mi stýskat. Nejhorší je, že to budou tři týdny bez něj. No naštěstí jsme zjistili, že na Vánoce bude mít miláček volno celých osm dní, takže přiletí zase do Čech, já mu ukážu pravé české Vánoce a na Silvestra budeme u nich v Americe, představí mě rodičům a prostě si nový rok užijeme po americku.
Když Synovi vysvětlím, že Hannibal je fakt můj pes, ukážu mu fotky a popíšu mu jí, tak říká, že už se na ní těší. Nikdy prej neviděl tak trhlýho člověka jako jsem já, pojmenovávat domácí mazlíčky po alkoholu a slavnejch lidech. Můj první potkan byl Absinth, pes je Hannibal a nynější dva potkani jsou Synyster a Zacky, mimo jiné mám ještě hada Evru, ten má jako jedinej relativně normální jméno, pochází z knihy Darren Shan, byl to tam hadí chlapec, ani nevim proč, ale Evra Fon mi byl od začátku hrozně sympatický a už jenom proto, že miloval hady jsem po něm pojmenovala svojí korálovku.
„Tak, jdem na snídani ne?“ Zvedne se Syn z postele, ale já ho stáhnu zpátky.
„Né, nechci na snídani, já si dám k snídani tebe.“ Ani se nestačí začít bránit a už má dole triko a trenky ve kterých spí. Netrvá to ani dvě vteřiny a už se divoce milujeme. Musím říct, že ty dva týdny co jsem Syna neměla u sebe bylo hrozných. A další tři týdny budou ještě horší, protože kdykoli si vzpomenu na Synnieho rozpálené tělo tak mám chuť z něj strhat oblečení a takřka ho znásilnit.
„Tak a už bysme mohli na snídani ne?“ kouká na mě Synnie, leží mi na prsou a hladí mě na břiše.
„To tě nenasytila láska?“ směju se a hladím ho ve vlasech.
„No psychicky úplně nejvíc, ale břicho kručí. Mám prostě hlad no...já za to nemůžu.“
„Co mám s tebou dělat“ povzdechnu si ze srandy, ale je fakt, že můj žaludek už se pomalu taky začíná ozývat. Ani jeden se nelíčíme, jen na sebe něco hodíme a už jedeme výtahem dolů na snídaňku. U našeho stolu překvapivě sedí ještě Mary a Zacky. Asi měli taky vášnivé ráno.
„Brý ráno mládeži“ pozdravím je oba a sednu si k nim.
„No nazdar, kde se flákáte?“ ptá se Mary a kousne si do celozrnýho rohlíku.
„Ále to víš, naše princezna se musela převlíct, protože jí botičky neladily s páskem“ dělám si srandu ze Syna. Ne teda, že by se převlíkal kvůli tomuhle, ale seznal, že triko, který je politý pivem a táhnou z něj cigára fakt není to pravý ořechový na snídani, takže hledal něco čistýho.
Když se nasnídáme, tak si jdeme sednout do baru na ranní cigárko a kafe. Chvíli přemýšlíme co budem večer dělat, když mě napadne spásnej nápad. Po cigáru skočim do netový kavárny a kouknu co se večer v Praze děje. Najdu na den několik výstav, no mě osobně by docela zajímala Grafika, ale je to celoroční výstava, takže si sem zajedu někdy v roce, nebo pojedem se školou, na večer ovšem najdu několik zajímavých akcí. Travesti show, koncert kapely Punk Floid, koncert nějaké metalové kapely, vystoupení Anety Langerové a ještě nějakej Country bál, no myslim, že na výběr jsou jen Punk Floidi a metal. Donesu zprávy osazenstvu našeho stolu. Já se Synem se rozhodneme pro cizí metal...budiž, já jsem se pro ně rozhodla a Mary se Zackym řekli, že když nevymyslí něco lepšího, tak půjdou s náma. Prej se vždycky hodí přiučit se něco o muzice v jiných státech. No a na den jsme si vymysleli s manželem nákupy. Je teda fakt, že já nic nepotřebuju a ani nechci, ale Syn trvá na tom, že se prostě projdeme po obchodech. Nechápu co ho na tom baví. Taxíkem se necháme vozit po všech čertech, od Nirvany až po Sparkys, kde máme oba vánoce z různých nářadíček pro děti když si hrajou na dospělý. No nakonec pár hodin zabijeme a jak snadno. Nic moc jsme ani nenakoupili, Syn si jen koupil nový boty, donutila jsem ho ke gládám. On je prej dřív nosil, ale pak zjistil, že se mu v tom na koncertě potěj nohy, ale když jsem mu u zrcadla ukázala jak vypadaj ty jeho křusky a glády, tak uznal, že zpocený nohy jsou maličkost. Vim jak na něj:). Já jsem si koupila jen tričko Guns'n'Roses a jsem šťastná:). Když se konečně doplazíme na hotel, je nejvyšší čas se připravovat na koncert. Vzhledem k tomu, že budem v zakouřenym klubu nemá cenu si brát čistý voňavý oblečení, takže na sebe natáhnu triko Level 27, tak jako jsem měla při našem prvním setkání a jelikož už začíná být zima tak si vezmu díratý silonky a přes to roztrhaný kalhoty a samozřejmě gládičky. Oči si přemáznu černou tužkou, za pomoci Synnieho, kterej má přece jenom lepší praxi je rozmažu tak jak to nosí občas on. No musim říct, že mi to fakt sluší. Syn si vezme triko ze svojí kolekce (jak jinak), roztrhaný kalhoty, nový modročerný glády, nalíčí si jen linky a černý stíny, vlasy si sice učeše do svýho obvyklýho rozcuchu a na oči si narazí sluneční brejle, který ale nakonec sundá. Jelikož máme ještě dost času tak se ještě svalíme na postel a dost dlouho se mazlíme, než slyšíme zaklepání na dveře.
„Už letim“ křiknu směrem ke dveřím a snažím se dostat zpod Syna. Když se konečně dostanu na svobodu a otevřu dveře, stojí tam ruku v ruce Zacky s Mary a oba se šťastně usmívají. No jo, sex dokáže divy:D.
„Tak co, už jste připravení?“ ptá se Zacky, vlítne do pokoje a skočí k Synovi na postel.
„Honem miláčku, ať už seš oblečenej“ směje se mu a rozhlíží se po našem pokoji.
„Ty vole, vy tu máte bordel“ okomentuje to Mary naférovku.
„Hele od čeho tu jsou uklízečky. Neřikej mi, že vy tam máte pořádek.“ Je fakt, že u Zackyho a Mary na pokoji jsem ještě nebyla, ovšem u nich je možný všechno. Jen co se mi povede najít mezi hadrama poválenejma na zemi svojí koženou bundu a mikču s kostrou, můžeme vyrazit. Syn svojí mikinu a bundu taky najde, takže jen zhasnem, zamknem, dáme na recepci karty (abychom je neztratili) a vyrážíme do víru velkoměsta. Sice si můžem dovolit, no budiž, kluci si můžou dovolit, jezdit taxíkama, ale ukážem jim jak se cestuje v Praze. Tam to není takovej problém, ale zpátky bude, takže si zpátky zavoláme taxík.
Nastoupíme na metro nahoře na Václaváku, dojedeme na stanci Flora, tam vystoupíme a busem se vydáme na stanici Rokycanova. Musím říct, že pozorovat nějaký mladý emo dětičky, jak pozorujou Syna a Zackyho a šeptem se dohadují o tom jestli jsou skutečně oni nebo ne, je fakt zábavný. No a taky to jak sjížděj nenávistivim pohledem mě a Mary. No nakonec seznaj, že to asi kluci opravdu jsou, takže přijdou k nám a anglicky se pomalu vykoktávaj jestli by se jim mohli podepsat. No jo, mě se to teď mluví, ale taky jsem byla poprvý vyjukaná z toho, že na mě Syn mluví, ale mám štěstí, že jsem nikdy nebyla nervózní před celebritama nebo jak to říct. Prostě...jsou to taky jenom lidi, že jo, tak co. Kluci se jim teda podepíšou, my s Mary se jen mile usmějeme, no nevadí, že na nás ty holky vrhly pohled jakobysme byly masoví vrahové oblečení v kůžích našich obětí...
„Tak lezem lásko“ vystrkuju Syna ze sedačky a lezeme na stanici Rokycanova. Zatímco přecházíme ulici všimnu si, že si nás někdo dvakrát vyfotil na mobil. Nějaká fanynka asi. No co nadělám, asi si na to budu muset zvyknout, když chodim s kytaristou slavný kapely.
U vstupu zatáhneme lístky, dojdeme po schodech dolů do čehosi co by se snad mohlo nazývat sálem. Vezmeme si u baru piva a jdeme si sednout na takovej balkon skoro hned nad pódiem. Popíjíme pivko, kouříme a kecáme, než začne hrát první kapela, což je takový poměrně komerčně dělaný matálek, ovšem s hodně dobrou zpěvačkou, druhou kapelou večera jsou Bitch and Chips, což je čistej Glam Rock a v pořadí třetí jsou The Graters, kteří mají vcelku dobrou melodii, i když zase nic moc zpěv. Po koncertě se odebereme ještě do vedlejšího nonstopu a ve dvě ráno, relativně střízliví si necháme zavolat taxíka a dopravíme se do hotelu. Rozloučíme se s Vengeancovými a sami jdeme na pokoj, kde si dáme předlouhou koupel s hromadou soli, pěny a tichou relaxační muzikou. Fajn, vynechme relaxační a místo toho doplňme Oomph! A máme z toho atmosféru jakou máme ve vaně my:). Po asi hodině mazlení, mluvení a líbání vylezeme a se slibem, že zítra si půjdem sehnat něco co budeme mít oba stejný, jdeme spát. Ještě Synovi daruju moje starý obnošený triko ZZ Top, co nosil můj nevlastní táta někdy v letech 1978-1995. Holt je miloval a miluje doteď ovšem tohle obnošený triko jsem dostala já a teď Syn. Bude prostě putovní.
„Děkuju ti princezno, budu ho opatrovat jak oko v hlavě, ale nosit ho budu. Ať mám na sobě něco cos nosila ty.“
„Něco v čem jsem spala bezmála deset let zlato. Táta mi ho dal někdy v devíti letech, protože se mi hrozně líbilo a líbí se mi doteď. Srdce mi krvácí a právě proto si toho budeš doufám vážit,“ usměju se a zamilovaně tričko pohladím. Fakt jsem ho milovala, ale kdykoli si na něj vzpomenu, budu vědět, že ho má osoba kterou miluju a, která podle všeho miluje mě. Synnie si triko uloží do tašky, oba si vezmeme spací úbory. Zalezeme si do postýlky a přitulíme se těsně k sobě.
„Good night my sweet gothic princess.“ Pošeptá mi ještě Syn do ucha. Anglicky to zní prostě líp:).
„Good night my cute metal prince.“ Odpovím mu, pohladím ho po břiše a v tu ránu spím.
Ráno se probudíme asi v deset dopoledne. Ach jo, máme posledních dvanáct hodin. Kluci ve dvě ráno odlítaj zpátky do Anglie. Koncert mají sice až zítra večer, ale musí se dostat až do Glasgow, což je na druhý straně od Londýna. Jasně, mohli letět přímo do Skotska, ale jediný letadlo co dneska letělo do Skotska vzlítá asi ve tři a to je prej moc brzo. No já si nestěžuju, aspoň si Syna užiju o to dýl. Hotel máme zaplacený ještě i na dnešní noc, takže kluky doprovodíme na letiště a pak se ještě vrátíme na hotel. Ale teď tu kluci ještě jsou, takže nebudeme myslet na večer jo?
Po probuzení a ranním milování se oblíkneme a jdeme na snídani, pak se vrátíme na pokoj a válíme se v posteli asi až do jedný odpoledne, pak uznáme, že bysme se mohli zvednout, Synnie si naháže věci do tašek a jdeme do města shánět něco stejnýho. Oblezeme několik obchodů, nakonec skončíme v Nosferatu, kde se nám oběma líbí mikina, která má na sobě koslivce na motorce, takže si jí oba koupíme, k tomu ještě několik blbinek jako náramky a podobně, hodně velkou radost mám z řetízku s přívěskem dvou zbraní, oba zbraně milujeme a mám slíbeno, že až budu v USA, tak mě Syn vezme na střelnici střílet z jeho devítky, taky chci pistoly, ale musím si počkat do jednadvaceti na zbrojní průkaz. Ještě chvilku chodíme po obchodech. Syn si koupí novej fialovočernej klobouk (zjistili jsme, že oba milujeme fialovou barvu) a v sedm jdeme zpátky na hotel. Kluci musí bejt na letišti o dvě hodiny dopředu, takže tak v jedenáct vyrazíme. Sice to jsou tři a ne dvě hodiny, ale lepší tam bejt dřív než pozdějc. Máme ještě čtyři hodiny času, takže se ještě jednou, prozatim naposledy pomilujeme a pak ležíme v posteli a povídáme si.
„Hrozně se těšim až tě zase uvidim lásko“ přitiskává si mě k sobě můj miláček jako by to mělo bejt naposledy v životě.
„Já taky. Věděla jsem, že to bude těžký s tebou chodit, ale nevěřila bych jak strašně moc se mi může stýskat.“ Plánujeme spolu vánoční svátky. Syn psal ještě manažerovi jak to vychází časově a nakonec z toho vylezlo celkově deset dní. V pondělí 22.12 odehrajou poslední koncert roku 2009, hned v šest ráno 23. letí letadlo z USA do Čech, já si Syna vyzvednu na letišti, máma mi půjčí auto, už mám konečně řidičák, sice jezdim jen na motorce, ale nejvyšší čas se to naučit, takže budu teď přes měsíc jezdit do školy a všude, kde bude potřeba autem, pojedeme k nám do Tábora, představim ho rodině a pak si prostě budem užívat český bílý vánoce. Dvacátýho pátýho prosince zvedneme kotvy a odletíme do slunné Kalifornie ve Spojených státech amerických. Sice USA nesnášim, ale co bych pro svýho přítele neudělala, že jo. No a užijeme si zbytek vánoc po jejich a oslavíme Silvestra, spolu se Zackym, Mary, Mattem, The Revem, Johnnym a jejich ženskejma. Se Synniem ležíme v posteli skoro do desíti, pak uznáme, že je fakt na čase se spakovat. I já si sbalim věci, sice odjíždíme až zítra ráno, ale můžu to mít sbalený. Ve třičtvrtě na jedenáct se sejdeme s Vengeancovýma, dohodneme se, že pojedem tágem. Sice tu mám motorku, ale v noci nechci jezdit. Zavoláme teda taxík, naložíme tam věci, kluci si vezmou balíčky místo večeře na které jsme ani nebyli a jedem na letiště. Na letišti s klukama absolvujeme odbavení i čekání na letadlo. Bavíme se tím, že si hrajem na opilý, padáme na lidi a vyřváváme česky sprostý slova. Klukům jsme museli vysvětlit jak správně říct „jdi do hajzlu“ fakt vtipný. Jsem ráda, že mám za přítele takovýhle střevo a ne nějakýho uťáplýho blbečka. V půl druhý ráno jdeme už k terminálu, kam můžou jen kluci. Strašně dlouho se loučíme, nějak ho ne a ne pustit. Nakonec dám teda Synovi poslední polibek, naposledy ho pohladím po tváři a slíbím mu, že mu každej den napíšu aspoň jednu SMSku. Se Zackym se jen obejmeme, tak jako Mary se Synem. Je škoda, že během těch pár dní co trávíme víceméně spolu ho ani nestíhám pořádně poznat, ale i podle toho co jsem stihla vím, že je to super kluk a, že je s nim sranda a jsem hrozně ráda, že s ním Mary chodí. Sluší jim to, takový dva zjevové:D.
„Tak se měj švagře, uvidíme se za tři tejdny“ loučím se s ním a usměju se. Kluci jsou tu za tři týdny zas na víkend, to budem ještě v Praze a pak přijedou až na Vánoce.
„Jistě, čus švagrová“ usměje se Zacky a se Synem projdou kontrolou kovu. To si pište, že neprošli, musej sundavat pásky a všechno možný železo co maj na sobě i v kapsách. Pak je projedou ještě ručním scannerem a Zackymu se horko těžko vysvětluje piercing v bradavce. S Mary na ně koukáme a smějeme se jak malý děti. No...já bych ale taky neprošla. Nakonec máme dobrej pocit, že loučení neproběhlo se slzama od smutku, ale od smíchu. Klukům ještě naposledy zamáváme a jdeme zpátky před halu, zavoláme si taxíka. Kluci nám naštěstí nechali prachy. Je to sice hnusný, ale z letiště se jinak nedostanete, pokud nemáte vlastní odvoz a šest set za to, že nás hodí na nejbližší metro se nám platit nechce, tak se kluci nabídli, že nám nechaj prašule na tágo. No neberte to. Dojedem teda tágem až před hotel. Na recepci se nás pani ptá v kolik uvolníme pokoj. Oznámím jí, že až ho uvolníme tak ho uvolníme, ale ať se nebojí, že do večera volnej bude. Chce ještě něco poznamenat, ale nenechám jí říct ani fň, otočím se a jdu do výtahu s Mary za zády. Shodnem se, že ani jedna nechce trávit dnešní noc sama, takže si vezmu věci a jdu k ní na pokoj. Od Zackyho si půjčila haldu filmů, takže si pustíme Toy Story 2 a ještě asi do pěti čumíme na bednu, pak se obě vysprchujem a jdem spát.
Ráno se vzbudím v deset a máme poslední hodinu na vyklizení pokoje, dojdem si teda rychle na snídani, posbíráme si věci, já si vyzvednu z garáže motorku. Maryiny i svoje věci tam nějak natěsnám a jí hodím na Florenc odkud jí jede bus domů do Mostu, rozloučím se s ní po sestersko-deLongovsku s tím, že fuckassnem do(u)ga příště a už si to trandim Prahou směrem ku domovu. Tak zdar, třeba někdy příště.
THE END
London/Heathrow 7:35AM to Prague/Ruzyne 10:30AM. Zkoumám tabulku dobrou minutu, než seznám, že mi zbývá ještě aspoň dvacet minut, než letadlo jen dosedne. Nepočítám takový ty kecy okolo, že si můžete rozepnout pásy a podobně, fajn, takže mám ještě půl hodiny volno. No, půjdu počkat na Marylanda před letištní halu. Je to právě dva týdny co jsem se rozloučila s mým drahým Synysterem Gatesem, kytaristou kapely Avenged Sevenfold a taky mým novým přítelem. Seznámili jsme se na jejich koncertě v Praze. Dala jsem mu napít piva, pak jsme si spolu s Mary počkaly až všichni fanoušci vystřelí abychom měly víc času, než ostatní. Dostali jsme podpisy, vyfotily jsme se a Synnie se mě zeptal, jestli si nechceme jít někam sednout. Samozřejmě jsme souhlasily, počkaly jsme až se kluci zkulturní a pak jsme šli do nonstopu, kde jsme se já se Synem sblížili a stejně tak Mary se Zackym. Nakonec jsme byli u kluků v hotelu, mezi mnou a Synniem se to zvrtlo v dost vášnivou noc(no druhej pár na tom byl podobně), pak jsme spolu strávili celej další den, co tu ještě kluci byli, noc, a ráno jsme se s nima rozloučily s tím, že Syn se Zackym dneska přiletí a budeme spolu celé krásné čtyři dny. Je to sice málo, ale abych byla upřímná, při mém vytížení co se týče školy to je tak akorát. Jsem ráda, že se mi povedlo urvat se v pátek a v pondělí ze školy. Blíží se pololetí, to znamená klauzurní práce, neustálé zkoušení a hlavně přípravy na maturitu, kterou dělám v květnu. A vida, už se sem řítí Mary, skoro až běží. Její červené vlasy vlají vzduchem jakoby jí z hlavy stříkaly gejzíry krve...no dobře, to asi není nejlepší přirovnání, ale mě nic jinýho nenapadlo.
„Tě péro Danieli, neprošvihla jsem to?“ ptá se a rukama se opírá o kolena oděná v černých džínách.
„V klidu, ještě ani nepřistáli. Údajně to má přiletět v půl, takže ještě aspoň deset minut než doletí, pak deset minut než se to úplně zabrzdí, přilípne na vchod a než je pustěj. Buď v klidu Douglasi.“ Jo těch přezdívek si nevšímejte, to my si tak říkáme. Jinak oficiálně jsme Wiky a Mary deLonge-Armstrongovi. Ehm...teda Veronika a Marie, příjmení zveřejňovat nebudu, ale ani jedna nemáme ráda svoje jméno, takže já jsem Wiky a ségra je Mary. Navíc ve skutečnosti nejsme ani sestry, ale pouze spřízněné duše, které od sebe dělí tři sta zasra...zatracenejch kiláků a vidíme se jenom občas. Je mi ale divný, že za poslední měsíc se vidíme už podruhý, no ale ani jedný z nás to nevadí. Navíc máme každá svýho nabíječe, takže tu nejsme ani tak spolu jako spíš, že hromadně vyzvedáváme dvě pětiny A7X.
„No a co cesta? Jak seš tady?“ ptá se ségra.
„No vzhledem k tomu, že bylo ráno celkem hezky, tak jsem vytáhla draka, ale nevim jak pojedu domů, když bude hnusně.“ Ukazuju na svojí krásnou mašinku značky Yamaha XWS 500, na kterou jsem si vlastnoručně vydělala. Ne teda na celou. Ale větší část jo, od patnácti jsem poctivě šetřila každou korunu...dobře, ne každou, ale těžce vydřený prachy z hospody za celý léto padly za motorku a za tři roky mi to hodilo slušnou sumičku, že jsem mohla třičtvrtě zaplatit hned a zbytek mi zaplatila rodina. Tu motorku prostě miluju, chtěla jsem jí už od patnáctin a půl roku potom, co jsem udělala řidičák na silnější stroje, se mi poštěstilo a já si pořídila vlastní.
„No, tak to seš docela v řiti jestli bude v pondělí pršet. Nebo kdy kluci odlítaj?“
„V pondělí, respektive v úterý ve dvě ráno. Neřikej, že takovouhle informaci nevíš...“divím se.
„Já se Zackyho ptala, ale on řikal, že takový blbosti ho nezajímaj, že stačí když to ví Synyster.“ Chvíli řešíme naše pány, když odbije půl jedenácté a sedm minut, takže uznáme, že už bysme se mohly pomalu sunout k východu G18 odkud mají kluci vylést. Pomalu se teda přemístíme k předem určenému východu a spolu s dalšíma lidma, co tam čekaj na svoje příbuzné, milence, milenky, obchodní partnery a já nevím co ještě stojíme a čekáme na svoje zlatíčka. Po asi pěti minutách a dvou minutových výtlemech se konečně otevřou dveře a lidi se začnou trousit do letištní haly. Čekáme jen okamžik, než se objeví mě tolik známá černá kštice a krásné potetované ruce držící popruh tašky přes rameno a vedle něj momentálně zelenovlasý propíchaný exemplář člověka. Toť naši hoši:).
„Lásko,“ zařvu z plných plic a pádím ke svému princi na černém chopperu. Skočím mu kolem krku, nohy omotám kolem jeho pasu a naše rty se po dvoutýdenním odloučení spojí v polibku. Synnie zaskočenej mojí reakci chvíli netuší co dělat, ale okamžitě se oklepe, pevně mě obejme kolem pasu a líbá mě s takovou vervou jako bysme se neviděli roky a ne jen dva týdny. Když se spustím zase na zem a přivinu se k němu, vidím, že Mary se Zackym mají už bujaré uvítání za sebou a taky se už „jen“ objímají.
„Zlato, doufám, že si na čtyři dny netáhneš dvacetikilovej kufr.“ Podezíravě si měřím svojí bárbínku.
„Né, jen patnáctikilovej“ směje se Syn a já minutku nevím jestli si dělá srandu, nebo to myslí vážně, u něj je možný všechno. Dojdeme teda společně k pásům, kde si Zacky i Synyster odchytí svoje cestovní tašky a jdeme k východu.
„Tak, Syn a Wiky maj odvoz, čim pojedem my?“ Ptá se Mary Zackyho. Shodnou se, že taxík bude asi nejalternativnější metoda, takže si zavolaj a my se s nima rozloučíme. Sice máme rezervaci ve stejným hotelu, pokoje vedle sebe, ale to neva. Stejně tam na motorce budem rychlejc, než oni taxíkem, takže jim řekneme ahoj, pac a pusu a jdeme k mému stroječku.
„Tak, tašku si hoď do sedadla, je tam dost místa, vozim v tom svojí tašku do školy a tuhle tašku si hoď tady do postraní kapsy. Tady máš helmu,“ podám mu helmu, „a pevně se mě drž.“ Zazubím se a sama si nasazuju helmu na hlavu.
„Já ještě nikdy jako spolujezdec nejel, nechceš si to vyměnit? To bude vypadat hrozně blbě, když bude kluk sedět za holkou“ prosí mě Synnie očima.
„Ani omylem, hele, tohle je můj stroj, tady řídím já, až někam pojedem na tvý motorce, tak budeš řídit ty, a teď kušuj a nasedej.“ Uvelebíme se teda na sedadlech, já nastartuju, hodím tam blinkr a vyrážíme na cestu. Ještě mávneme Zackymu a Mary a já jedu směr Washingtonova ulice-Praha 1 do hotelu Esplanade. No pětihvězdičkovej hotel s bazénem, all inclusive, noc za tři tisíce...mě by stačil nějakej squat, ale na druhou stranu...já to neplatím, tak proč si neužít trochu luxusu. Ne, že bych měla Syna na peníze, to prostě nejde, ale já ten hotel nevybírala. Zastavím před hotelem. Poslíčkovi dám klíčky aby mi jí zaparkoval v garáži. Vezmeme si z brašen a sedadla věci a ruku v ruce nakráčíme do hotelu. No...myslim, že Syn v roztrhanejch džínech, kožený bundě a já v koženejch kalhotech a ocvokovanym křiváku, se zářivě fialovejma vlasama, nevypadáme zrovna jako obvyklí klienti hotelu Esplanade. Když přijdeme k recepci, tak si nás recepční měří dost podezíravým pohledem. Ještě, že nejsou vidět naše potetovaný ruce. Stačí piercingy(oba máme kroužek v nose a já ještě k tomu snake bites(dvě kroužky na stranách spodního rtu) a propíchlý kořen nosu).
„Dobrý den, budete si přát?“ Zeptá se odměřeně a sjede nás pohledem od hlavy až ke špičkám bot. Po cestě jsme se shodli, že budu mluvit já, nebudem jim komplikovat život angličtinou.
„Jo, máme tu rezervaci na jméno Brian Haner. Ode dneška do pondělí do noci.“ Zazubím se na slečnu.
„Ano, tady to mám, dobře, zaplaceno je předem, takže tady máte klíče. Patnácté patro.“ Podá nám kartu od dveří a nechá nás svému osudu. Najdeme výtah, zmáčknutím knoflíku ho přivoláme, když v tom si na něco vzpomenu.
„Počkej chvilku“ zašptám Synovi a letím zpátky k recepci.
„Jo slečno asi tak do hodiny tu bude pár, kterej má rezervaci na jméno Zack Baker, mohla byste jim vyřídit tohle: Čest dobytci, stavte se u nás až dorazíte. Pokoj 289, dáme si grupáč. Díky, jste zlato“ zazubím se na ní a letím zpátky k Synniemu a zmatenou recepční nechám za zády.
„Cos jí řekla?“ vyzvídá můj brouček.
„Romantickej vzkaz pro Mary a Zackyho,“ usměju se tajuplně a nastoupím do výtahu. Páni, maj tu i takovýho toho chlápka co mačká čudlíky. To by mě docela bavilo, bejt celej den ve výtahu a jen mačkat knoflíky.
„Kam to bude madam?“ ptá se mě mladej kluk. Asi tak kolem pětadvaceti.
„Do pekla“ zazubím se.
„Ba né, do patnáctýho. Díky.“ Zatímco výtah stoupá nahoru rychlostí želvýho rallye se Synniem kravneme. Děláme na sebe v zrcadle ksichty, pak se snažíme jeden druhýmu šlápnout na nohu, vzhledem k tomu, že já mám Steely a Syn normální měkký boty, tak se docela bojí o svoje prstíčky, a nakonec hrajeme takovou tu americkou blbost s palcema, musím říct, že mi to vůbec, ale vůbec nejde. Prohraju na celé čáře a Synnie vymyslí fakt úžasnej úkol, protože jsem prohrála, tak mu musím udělat striptýz a prej hned, než dorazí Zacky a Mary. Když dorazíme do patnáctky cinkne to a my můžeme vylést. Kartou odemkneme dveře a jedeme dovnitř pokoje. Uvnitř je to krásný. Sice malinký, ale to nevadí, nepotřebujem moc místa. Nám stačí postel. Uvnitř pokoje je telka, minibar, trezor, telefon a krásná koupelna. Hned jak za sebou zavřem začneme se líbat a sundavat svršky, když si na něco vzpomenu a vzápětí si vzpomenu na druhou věc.
„No moment lásko. Zaprvý ti mám udělat striptýz a zadruhý zavolám dolů a doplnim do toho vzkazu pro Mary jednu dost podstatnou věc“ oznámím mu, jdu hned k telefonu a zavolám do recepce.
„Prosím, recepce hotelu Esplanade.“
„Zdravíčko, tady pokoj 289 mohla byste k tomu vkazu, co mám pro Zacka Bakera připsat ještě PS?“
„Jistě slečno.“
„Až sem půjdete, klepejte a vyčkejte signálu pro vstup. Díky, nashle, hezkej den“ a sluchátko položím. Pak dojdu k televizi, najdu tam MTV, hrajou zrovna nějakou krávovinu, ale co, při striptýzu je to jedno, takže se začnu kroutit do rytmu a pomalu si začnu vytahovat tričko od Synnieho, vytáhnout, stáhnout zpátky dolů, vytáhnout výš a stáhnout, ještě výš a zase dolů. Nakonec se zbavím trička a tancuju jen v gládách, koženejch kalhotách a podprdě. Nohu si opřu o stolek, nohavici si vytáhnu až pod koleno a začnu si rozvazovat tkaničky. No jo, to asi není moc sexy, ale když mě nikdo neřekl, že budu dělat striptýz. Nakonec mám boty obě zutý, ještě, že mi nesmrděj nohy:D a dál se vlnim v rytmu prapodivné melodie linoucí se z toho prapodivného přístroje jménem televize. Začnu si rozepínat kalhoty, knoflíček po knoflíčku (mám tam 4) až jsou rozepnuté a pomalu si je začnu sundavat, nakonec jsou dole i kalhoty, sundám si ponožky a zády k Synniemu se k němu blížím, ať se taky zapojí, ale místo aby mi podprsenku jen rozepl a zbytek nechal na mě, tak jí sice rozepne, ale vzápětí mě chytí kolem pasu a stáhne k sobě, podprdu mi sundá a laská moje prsa.
„Jsi nádherná, víš to?“ šeptá mi do ucha.
„Jo, už jsem to slyšela, ale je to krásný slyšet to od tebe“ vrním a tulím se k němu, a jeho kožená bunda a džíny mě neuvěřitelně studí.
„Vydržel bych se na tebe dívat celou věčnost, ale máme málo času, tak koukání budem muset zkrátit.“ Za Synnieho drobné pomoci ho zbavím oblečení a už se divoce milujeme, já slastně vzdychám, zarývám Synniemu nehty do zad, on mě hladí po břiše a když už se blíží společné vyvrcholení, tak mě chytí pod zádama a vytáhne k sobě aby naše těla splynuly. Po sexu si dáme rychlou sprchu, oblečeme se a jdeme si dát věci do skříně. Nedokážu pochopit, jak se mi takovej náklad mohl vejít na motorku. Je teda fakt, že kromě prostoru v sedadle mám ještě dvě přídavné brašny po stranách, vzadu takovej ten box, taky přídavnej a vepředu ještě jednu brašnu a já sama jsem si věci balila tak aby se mi vešli převážně do brašen a pro Synnieho zbyl prostor pod sedadlem, ale stejně to nechápu. Když dobalíme tak projedem všechny kanály co jsou v televizi, a že jich není málo. Chvíli už se rozmýšlíme, že na oběd půjdeme bez Zackyho a Mary, ale nakonec přecejenom dorazí.
„No nazdár, kde se flákáte?“ Ptám se jich mezi dveřmi.
„No promiň, ale zkoušelas jet v plnym provozu Prahou? A taxíkem?“ Chvíli přemýšlim, ale nakonec musím odpovědět záporně: „Ne, sorry, já jen noční Prahou tágem, není nad motorku, já to řikám furt.“ Mary se chvíli kření, ale nakonec uzná, že mám asi pravdu a jdeme se společně najíst, Mary se Zackym si ještě ani nestihli vybalit, ale to můžou udělat pak. Během sáhodlouhé cesty výtahem se dozvím, že Mary je posera, takže nechtěla brát svoje autíčko na projížďku až do Prahy. Má takovýho postaršího Peugota. Co jsem viděla na fotkách, tak nevypadá zas tak špatně, ale technickou má jen do února příštího roku, pak mu jí už asi neobnoví a najeto má fakt dost. Mary podědila auto po svojí mamce, která si koupila nový a jí odkázala tohle a je fakt, že tohle auto její drahé mamince sloužilo dobrejch dvacet let, takže se není čemu divit, že už pomalu dosluhuje a ani se nedivim, že Mary nechtěla riskovat cestu do Prahy, taky bych jí autem asi neriskovala, prostě není nad motorku.
„Hele, taky na vás ta recepční tak blbě čuměla?“ ptá se Mary naplno, když jdeme kolem inkriminované slečny.
„Ještě hůř. Jo co jste řikali vzkazu?“ tážu se s úsměvem.
„No paráda, Zacky nemohl pochopit, že čest je u tebe normální pozdrav.“ Chvíli ještě řešíme vzkaz a recepční, nakonec naplánujeme, že jí najmeme gigola, dojdeme si na oběd a po obědě necháme Zackyho a Mary aby si vybalili a my se Synniem se vydáme zkoumat tajemství hotelu. Dojdeme si prohlídnout bazén, bar, druhej bar, diskoklub a další blbinky v hotelu. Nakonec zakotvíme v baru, popíjíme víno, povídáme si co kterej z nás dělal celý dva týdny a různě se hladíme.
Asi v půl šestý večer přijdou Zacky s Mary a posadí se k nám. Společně si dáme pár drinků a proberem co se dohromady dělo. Kluci společně podle diáře vyzkoumají, že za tři týdny budou mít volný víkend, takže zase přiletí a pak zase po dvou týdnech víkend, no prostě najedeme celkem asi tak deset termínů, kdy mají volno víc jak 24 hodin. Na Vánoce dokonce víc než tejden a turné jim končí na začátku března, pak mají volno a v červenci budou natáčet nové album. No a od března do července musí teda vymyslet pár novejch songů, ale to je vedlejší:D. Jelikož já s Mary v květnu maturujeme, tak si nemůžeme dovolit letět do Ameriky, takže já se Synem se dohodneme, že to domluvím s mamkou a Syn bude do mojí maturity u nás, já si mám dát přihlášku na vysokou do Ameriky, se slibem, že mě tam nějak dostane, ale taky do Čech, kdyby to nevyšlo, nebo bych se ho, podle jeho slov, chtěla zbavit. Budu tam prý na koleji a Syn za mnou bude jezdit, nebo já za ním. Na to, že nemám peníze na to abych mohla studovat v Americe mi slíbí, že veškeré náklady spojené s cestou a ubytováním mi zaplatí on a abych si prý nepřipadala tak blbě, tak se na netu koukne po pár brigádách v místě univerzity a kolej i školný si budu platit sama. S čímž souhlasim, pod podmínkou, že až našetřim prachy, tak mu letenku i to, že mi do USA nechá dopravit mojí milovanou motorku, Evru(hada) a ostatní věci pro mě nepostradatelný, vrátim do posledního centu. Je to možná trochu narychlo, viděli jsme se prakticky jen dvakrát, ale jak mi Syn vysvětloval při jeho práci a počtu žen a dívek, které stihl ve svých osmadvaceti letech vystřídat, už snad pozná když některá stojí za to. No a tou některou mám být já. Zacky s Mary si to domluvili jinak. Na březen až červenec bude Zacky taky v Čechách, ale v Mostě na hotelu, aspoň prvních pár dní, Mary ho seznámí se svojí mamkou a uvidí se jak ho přijme, kdyžtak se taky nakvartýruje k nim. Mary si udělá maturitu a pak bude taky v Americe, třeba by to vyšlo, že bysme byly na koleji spolu, ale to je ve hvězdách. Plány jsou to krásný, uvidíme jaká bude skutečnost. Než všechno doplánujeme, tak je už pomalu deset, takže si dojdeme na pozdní večeři, vyjedeme rychlovýtahem do patnáctého patra a u dveří se rozloučíme. Kluci jsou po letu, takže ani jeden z nich nemá náladu na nějakou monster party pryč z hotelu. Shodli jsme se, že tu podnikneme zítra nebo pozítří.
S miláčkem si dáme skvělou koupel s hromadou pěny, muziky (vyjímečně ne řvoucí, ale pomalou a klidnou meditační hudbu) a mazlíme se ve vodě. Pak vylezeme, jeden druhého osušíme. Syn si natáhne trenky, já tričko a kalhotky a jdeme do pokoje. Doma sice nosim trenýrky velikosti XXXL aby se v tom dobře spalo, ale uznala jsem, že by to Synniemu nemuselo připadat moc sexy, kdybych před něj napochodovala v trenkách s prasátkovou kámásútrou a tričku po tátovi (kdysi černý tričko s kapelou AC/DC), takže jsem si sebou vzala starší volný triko Blink 182. Pustíme si bednu, po cestě jsme si ještě v recepci půjčili hromadu filmů, vybereme si z toho Iluzionistu, zalehneme do postele a přitulení k sobě koukáme na telku, až nakonec usneme. Tak dobrou noc.
„Ahoj sluníčko“ slyším jako první když otevřu oči. Zvednu hlavu a vidím, že Synnie mi nese tác, na kterém je miska s cereáliemi, kafe, džus, housky a nutella a ještě jako dekorace váza se sametovou černou růží.
„Ježíš, co děláš?“ zvedám se z postele.
„Nesu ti snídani. A zalez, celý to pokazíš.“ usadim se teda zpátky pod peřinku a čekám až mi můj princ donese snídani až do postele. Sám se pak usídlí vedle mě a ukradne mi housku a nutellu.
„No tak to není snídaně pro mě, když mi jí půlku sežereš“ směju se a olíznu mu trochu nutelly, která mu zůstala na rtu.
„No co, tak mám taky hlad. Co budem dneska dělat princezno?“ Chvilku přemýšlím co bysme mohli dělat, nakonec vymyslím, že v Praze přece musí být nějaký zábavní park, takže Synniemu svěřím svůj plán. Ten s tím souhlasí, takže jen co se najím tak se oblíknu s tím, že skočím dolů kouknout na net, co kde je. Synnie mi oznámí, že se zatím nachystá, takže se obleče, namaluje, učeše a pak budeme moct vyrazit. Jen co se teda ještě zrenovuju já. Na netu zjistím, že na Pražském Výstavišti je lunapark, kterej je otevřenej po celej rok. Kromě prosince, a ledna, takže si vytisknu mapku a jdu nahoru. Když tam vyšplhám, Syn je už oblíklej, nalíčenej a právě si matlá do vlasů nějakej sajrajt. Já si stoupnu k zrcadlu vedle něj a udělám si tlustý černý linky, černý stíny, prodloužim řasy a můžeme vyrazit. Mary se Zackym si naplánovali velikánský nákupy po celý Praze. Takže prolezou punkstore, Nirvanu, Nosferatu a další obchoďáky s věcma co nosíme.
Metrem dojedem na Nádraží Holešovice a odsud tramvají až na Výstaviště. Lunapark najedeme snadno, protože tam jsou všude cedule s šipkama, takže v klídku. Synnie zacvaká vstup a jdeme dovnitř. Jako první si dáme řetězák, kde se k sobě zamotáme a pak se roztočíme. Po řetězáku navštívíme horskou dráhu, Tornado(točící se koše), chobotnici co „mlátí“ chapadlama, ve kterejch sedí lidi a takovou blbinu co se točí hlavou dolů. No točíme se tam snad pět hodin v kuse. Pak uznáme, že jsme zkusili všechno co vypadá, že za to stojí a jdeme na cukrovou vatu, teda já, Syn si dá klobásu s hořčicí a nacpe se jí až k prasknutí a vychvaluje, jak máme v Čechách dobrý maso. Vysvětlim mu, že na rozdíl od američanů nejsme závislí na chemikáliích a, že pár věcí se bez nich fakt obejde. Sice ty klobásy jsou asi samá chemikálie, ale nikomu neuškodí, když to nebude vědět. Já si smlsnu na cukrový vatě a Synnieho přesvědčim aby mi něco vystřelil ve střelnici. S těma jejich zahnutejma hlavněma to sice není žádná sranda, ale jelikož jednou ze Synových oblíbených věcí jsou zbraně, tak se mu celkem s přehledem povede sejmout plyšový prase, nějaký korálky a tři růže, ani jednou neminul. Mě zaplatí taky pět ran s tim, že když on, tak já taky a jestli mu něco nevystřelim, tak od něj až do večera nedostanu pusu. Snažim se seč můžu a na poslední ránu se mi povede štrejchnout plyšovou pandu, u který, když se mi dostane do rukou, prohlásím, že má linky jako já, pak si sedneme na lavičku a rozhlížíme se okolo. Asi v sedm večer, když už je tma se zvedneme a jedeme zpátky do hotelu, kde se převlíknu, místo kalhot si vezmu sukni a jdeme na večeři, pak do baru, kde počkáme na Mary a Zackyho, kteří přijdou celý nějaký nový. Mary má na sobě černý gotický kalhoty s přezkama, černočervenou košili s přezkama a nějaký nový návleky. Taky je nějaká trochu přistřihlá a má čerstvou barvu. Zacky má místo zelené ofiny tmavě růžovou a taky nějakej kratší setřih, takže usoudím, že stihli i kadeřníka. No prostě si udělali zkrášlovací den. Sice na netu a všude možně se píše, že Syn je největší šampon z kapely, ale co znám Zackyho, tak si řikám, že jsem si vybrala sakra dobře. Jeho věčný komentáře, když jde kolem zrcadla a upravování se, to je fakt k nevydržení. I když ségra je to samý v bledě modrym, takže si asi rozumí.
„Ahoj děti, tak jakej byl den?“ ptá se Mary a sedne si vedle mě.
„Ale jo v klídku, byli jsme na pouti a mám plyšový prase“ usmívám se jak měsíček na hnoji. Mary se mi pochlubí s tím, že celej den lítali po obchodech, zkoušeli všechno možný i nemožný, dokonce prej zalezli do C&A a zkoušeli si barbínovský a šamponovský věci, ale prej ani jednomu z nich neslušeli. Zacky se sice dušuje, že ty kalhoty byly opravdu docela přijatelný, ale Mary ho odtáhla dřív, než si je stihl koupit. Vypijeme pár piv, probereme celej den a jdeme na hotelovou diskotéku. Sice na diskotéky nechodim, radši jdu na koncert, ale přežiju to a náhodou si i docela zapaříme. Sice ty lidi na nás koukaj dost blbě, ale věřte mi, že to je to poslední co nás trápí. Asi ve dvě jsme všichni už totálně mrtvý, takže si jdeme na chvíli sednout, dáme si panáky a asi po půl hodině jdeme zase tancovat. Nakonec diskotéka skončí až ve čtyři ráno, takže se vyhrabeme výtahem až do patnáctky a jdeme každej do svýho pokoje. Já se Synniem si dáme společnou sprchu, nebo no...jak se to vezme. Sprcháč v koupelně není, takže ležíme oba ve vaně, ale sprchujeme se. Pak z vany vylezeme, lehneme si do postele a ještě dlouho předlouho se mazlíme. Na sex nedojde, protože na to jsme oba moc nalitý, ale i to mazlení je krásný.
„Miluju tě a nechci o tebe přijít.“ To jsou poslední slova, který slyšim, než se propadnu do snů.
Ráno mě probudí lechtání ve vlasech. Oženu se po pohybu, Hannibal chce asi ven. Mimochodem Hannibal je moje fenka samojeda, sice má klučičí jméno, ale je to slečna. Otočím se na bok a spím dál, ale lechtání neustane.
„Hanni, klid, já za chvíli vstanu.“
„One more time? I didn't understand“ ozve se mi u ucha, vyděšeně se probudím a koukám se do obličeje zmatenému Synovi.
„Jé, sorry, já myslela, že je to Hannibal.“
„Kdo?“
„Můj pes“ zasměju se a dám mu ranní pusu. Nevím proč, ale pořád si nemůžu zvyknout na to, že se vedle něj probouzím, no ono je lepší si ani nezvykat, protože dnešek je poslední celý den co trávíme spolu. Jen dnešní den a noc a zítra spolu budem do jedenácti večer, kdy se budeme muset odebrat na letiště, protože klukům letí letadlo do Anglie, kde pokračujou v koncertní šňůře. Ach jo, bude se mi stýskat. Nejhorší je, že to budou tři týdny bez něj. No naštěstí jsme zjistili, že na Vánoce bude mít miláček volno celých osm dní, takže přiletí zase do Čech, já mu ukážu pravé české Vánoce a na Silvestra budeme u nich v Americe, představí mě rodičům a prostě si nový rok užijeme po americku.
Když Synovi vysvětlím, že Hannibal je fakt můj pes, ukážu mu fotky a popíšu mu jí, tak říká, že už se na ní těší. Nikdy prej neviděl tak trhlýho člověka jako jsem já, pojmenovávat domácí mazlíčky po alkoholu a slavnejch lidech. Můj první potkan byl Absinth, pes je Hannibal a nynější dva potkani jsou Synyster a Zacky, mimo jiné mám ještě hada Evru, ten má jako jedinej relativně normální jméno, pochází z knihy Darren Shan, byl to tam hadí chlapec, ani nevim proč, ale Evra Fon mi byl od začátku hrozně sympatický a už jenom proto, že miloval hady jsem po něm pojmenovala svojí korálovku.
„Tak, jdem na snídani ne?“ Zvedne se Syn z postele, ale já ho stáhnu zpátky.
„Né, nechci na snídani, já si dám k snídani tebe.“ Ani se nestačí začít bránit a už má dole triko a trenky ve kterých spí. Netrvá to ani dvě vteřiny a už se divoce milujeme. Musím říct, že ty dva týdny co jsem Syna neměla u sebe bylo hrozných. A další tři týdny budou ještě horší, protože kdykoli si vzpomenu na Synnieho rozpálené tělo tak mám chuť z něj strhat oblečení a takřka ho znásilnit.
„Tak a už bysme mohli na snídani ne?“ kouká na mě Synnie, leží mi na prsou a hladí mě na břiše.
„To tě nenasytila láska?“ směju se a hladím ho ve vlasech.
„No psychicky úplně nejvíc, ale břicho kručí. Mám prostě hlad no...já za to nemůžu.“
„Co mám s tebou dělat“ povzdechnu si ze srandy, ale je fakt, že můj žaludek už se pomalu taky začíná ozývat. Ani jeden se nelíčíme, jen na sebe něco hodíme a už jedeme výtahem dolů na snídaňku. U našeho stolu překvapivě sedí ještě Mary a Zacky. Asi měli taky vášnivé ráno.
„Brý ráno mládeži“ pozdravím je oba a sednu si k nim.
„No nazdar, kde se flákáte?“ ptá se Mary a kousne si do celozrnýho rohlíku.
„Ále to víš, naše princezna se musela převlíct, protože jí botičky neladily s páskem“ dělám si srandu ze Syna. Ne teda, že by se převlíkal kvůli tomuhle, ale seznal, že triko, který je politý pivem a táhnou z něj cigára fakt není to pravý ořechový na snídani, takže hledal něco čistýho.
Když se nasnídáme, tak si jdeme sednout do baru na ranní cigárko a kafe. Chvíli přemýšlíme co budem večer dělat, když mě napadne spásnej nápad. Po cigáru skočim do netový kavárny a kouknu co se večer v Praze děje. Najdu na den několik výstav, no mě osobně by docela zajímala Grafika, ale je to celoroční výstava, takže si sem zajedu někdy v roce, nebo pojedem se školou, na večer ovšem najdu několik zajímavých akcí. Travesti show, koncert kapely Punk Floid, koncert nějaké metalové kapely, vystoupení Anety Langerové a ještě nějakej Country bál, no myslim, že na výběr jsou jen Punk Floidi a metal. Donesu zprávy osazenstvu našeho stolu. Já se Synem se rozhodneme pro cizí metal...budiž, já jsem se pro ně rozhodla a Mary se Zackym řekli, že když nevymyslí něco lepšího, tak půjdou s náma. Prej se vždycky hodí přiučit se něco o muzice v jiných státech. No a na den jsme si vymysleli s manželem nákupy. Je teda fakt, že já nic nepotřebuju a ani nechci, ale Syn trvá na tom, že se prostě projdeme po obchodech. Nechápu co ho na tom baví. Taxíkem se necháme vozit po všech čertech, od Nirvany až po Sparkys, kde máme oba vánoce z různých nářadíček pro děti když si hrajou na dospělý. No nakonec pár hodin zabijeme a jak snadno. Nic moc jsme ani nenakoupili, Syn si jen koupil nový boty, donutila jsem ho ke gládám. On je prej dřív nosil, ale pak zjistil, že se mu v tom na koncertě potěj nohy, ale když jsem mu u zrcadla ukázala jak vypadaj ty jeho křusky a glády, tak uznal, že zpocený nohy jsou maličkost. Vim jak na něj:). Já jsem si koupila jen tričko Guns'n'Roses a jsem šťastná:). Když se konečně doplazíme na hotel, je nejvyšší čas se připravovat na koncert. Vzhledem k tomu, že budem v zakouřenym klubu nemá cenu si brát čistý voňavý oblečení, takže na sebe natáhnu triko Level 27, tak jako jsem měla při našem prvním setkání a jelikož už začíná být zima tak si vezmu díratý silonky a přes to roztrhaný kalhoty a samozřejmě gládičky. Oči si přemáznu černou tužkou, za pomoci Synnieho, kterej má přece jenom lepší praxi je rozmažu tak jak to nosí občas on. No musim říct, že mi to fakt sluší. Syn si vezme triko ze svojí kolekce (jak jinak), roztrhaný kalhoty, nový modročerný glády, nalíčí si jen linky a černý stíny, vlasy si sice učeše do svýho obvyklýho rozcuchu a na oči si narazí sluneční brejle, který ale nakonec sundá. Jelikož máme ještě dost času tak se ještě svalíme na postel a dost dlouho se mazlíme, než slyšíme zaklepání na dveře.
„Už letim“ křiknu směrem ke dveřím a snažím se dostat zpod Syna. Když se konečně dostanu na svobodu a otevřu dveře, stojí tam ruku v ruce Zacky s Mary a oba se šťastně usmívají. No jo, sex dokáže divy:D.
„Tak co, už jste připravení?“ ptá se Zacky, vlítne do pokoje a skočí k Synovi na postel.
„Honem miláčku, ať už seš oblečenej“ směje se mu a rozhlíží se po našem pokoji.
„Ty vole, vy tu máte bordel“ okomentuje to Mary naférovku.
„Hele od čeho tu jsou uklízečky. Neřikej mi, že vy tam máte pořádek.“ Je fakt, že u Zackyho a Mary na pokoji jsem ještě nebyla, ovšem u nich je možný všechno. Jen co se mi povede najít mezi hadrama poválenejma na zemi svojí koženou bundu a mikču s kostrou, můžeme vyrazit. Syn svojí mikinu a bundu taky najde, takže jen zhasnem, zamknem, dáme na recepci karty (abychom je neztratili) a vyrážíme do víru velkoměsta. Sice si můžem dovolit, no budiž, kluci si můžou dovolit, jezdit taxíkama, ale ukážem jim jak se cestuje v Praze. Tam to není takovej problém, ale zpátky bude, takže si zpátky zavoláme taxík.
Nastoupíme na metro nahoře na Václaváku, dojedeme na stanci Flora, tam vystoupíme a busem se vydáme na stanici Rokycanova. Musím říct, že pozorovat nějaký mladý emo dětičky, jak pozorujou Syna a Zackyho a šeptem se dohadují o tom jestli jsou skutečně oni nebo ne, je fakt zábavný. No a taky to jak sjížděj nenávistivim pohledem mě a Mary. No nakonec seznaj, že to asi kluci opravdu jsou, takže přijdou k nám a anglicky se pomalu vykoktávaj jestli by se jim mohli podepsat. No jo, mě se to teď mluví, ale taky jsem byla poprvý vyjukaná z toho, že na mě Syn mluví, ale mám štěstí, že jsem nikdy nebyla nervózní před celebritama nebo jak to říct. Prostě...jsou to taky jenom lidi, že jo, tak co. Kluci se jim teda podepíšou, my s Mary se jen mile usmějeme, no nevadí, že na nás ty holky vrhly pohled jakobysme byly masoví vrahové oblečení v kůžích našich obětí...
„Tak lezem lásko“ vystrkuju Syna ze sedačky a lezeme na stanici Rokycanova. Zatímco přecházíme ulici všimnu si, že si nás někdo dvakrát vyfotil na mobil. Nějaká fanynka asi. No co nadělám, asi si na to budu muset zvyknout, když chodim s kytaristou slavný kapely.
U vstupu zatáhneme lístky, dojdeme po schodech dolů do čehosi co by se snad mohlo nazývat sálem. Vezmeme si u baru piva a jdeme si sednout na takovej balkon skoro hned nad pódiem. Popíjíme pivko, kouříme a kecáme, než začne hrát první kapela, což je takový poměrně komerčně dělaný matálek, ovšem s hodně dobrou zpěvačkou, druhou kapelou večera jsou Bitch and Chips, což je čistej Glam Rock a v pořadí třetí jsou The Graters, kteří mají vcelku dobrou melodii, i když zase nic moc zpěv. Po koncertě se odebereme ještě do vedlejšího nonstopu a ve dvě ráno, relativně střízliví si necháme zavolat taxíka a dopravíme se do hotelu. Rozloučíme se s Vengeancovými a sami jdeme na pokoj, kde si dáme předlouhou koupel s hromadou soli, pěny a tichou relaxační muzikou. Fajn, vynechme relaxační a místo toho doplňme Oomph! A máme z toho atmosféru jakou máme ve vaně my:). Po asi hodině mazlení, mluvení a líbání vylezeme a se slibem, že zítra si půjdem sehnat něco co budeme mít oba stejný, jdeme spát. Ještě Synovi daruju moje starý obnošený triko ZZ Top, co nosil můj nevlastní táta někdy v letech 1978-1995. Holt je miloval a miluje doteď ovšem tohle obnošený triko jsem dostala já a teď Syn. Bude prostě putovní.
„Děkuju ti princezno, budu ho opatrovat jak oko v hlavě, ale nosit ho budu. Ať mám na sobě něco cos nosila ty.“
„Něco v čem jsem spala bezmála deset let zlato. Táta mi ho dal někdy v devíti letech, protože se mi hrozně líbilo a líbí se mi doteď. Srdce mi krvácí a právě proto si toho budeš doufám vážit,“ usměju se a zamilovaně tričko pohladím. Fakt jsem ho milovala, ale kdykoli si na něj vzpomenu, budu vědět, že ho má osoba kterou miluju a, která podle všeho miluje mě. Synnie si triko uloží do tašky, oba si vezmeme spací úbory. Zalezeme si do postýlky a přitulíme se těsně k sobě.
„Good night my sweet gothic princess.“ Pošeptá mi ještě Syn do ucha. Anglicky to zní prostě líp:).
„Good night my cute metal prince.“ Odpovím mu, pohladím ho po břiše a v tu ránu spím.
Ráno se probudíme asi v deset dopoledne. Ach jo, máme posledních dvanáct hodin. Kluci ve dvě ráno odlítaj zpátky do Anglie. Koncert mají sice až zítra večer, ale musí se dostat až do Glasgow, což je na druhý straně od Londýna. Jasně, mohli letět přímo do Skotska, ale jediný letadlo co dneska letělo do Skotska vzlítá asi ve tři a to je prej moc brzo. No já si nestěžuju, aspoň si Syna užiju o to dýl. Hotel máme zaplacený ještě i na dnešní noc, takže kluky doprovodíme na letiště a pak se ještě vrátíme na hotel. Ale teď tu kluci ještě jsou, takže nebudeme myslet na večer jo?
Po probuzení a ranním milování se oblíkneme a jdeme na snídani, pak se vrátíme na pokoj a válíme se v posteli asi až do jedný odpoledne, pak uznáme, že bysme se mohli zvednout, Synnie si naháže věci do tašek a jdeme do města shánět něco stejnýho. Oblezeme několik obchodů, nakonec skončíme v Nosferatu, kde se nám oběma líbí mikina, která má na sobě koslivce na motorce, takže si jí oba koupíme, k tomu ještě několik blbinek jako náramky a podobně, hodně velkou radost mám z řetízku s přívěskem dvou zbraní, oba zbraně milujeme a mám slíbeno, že až budu v USA, tak mě Syn vezme na střelnici střílet z jeho devítky, taky chci pistoly, ale musím si počkat do jednadvaceti na zbrojní průkaz. Ještě chvilku chodíme po obchodech. Syn si koupí novej fialovočernej klobouk (zjistili jsme, že oba milujeme fialovou barvu) a v sedm jdeme zpátky na hotel. Kluci musí bejt na letišti o dvě hodiny dopředu, takže tak v jedenáct vyrazíme. Sice to jsou tři a ne dvě hodiny, ale lepší tam bejt dřív než pozdějc. Máme ještě čtyři hodiny času, takže se ještě jednou, prozatim naposledy pomilujeme a pak ležíme v posteli a povídáme si.
„Hrozně se těšim až tě zase uvidim lásko“ přitiskává si mě k sobě můj miláček jako by to mělo bejt naposledy v životě.
„Já taky. Věděla jsem, že to bude těžký s tebou chodit, ale nevěřila bych jak strašně moc se mi může stýskat.“ Plánujeme spolu vánoční svátky. Syn psal ještě manažerovi jak to vychází časově a nakonec z toho vylezlo celkově deset dní. V pondělí 22.12 odehrajou poslední koncert roku 2009, hned v šest ráno 23. letí letadlo z USA do Čech, já si Syna vyzvednu na letišti, máma mi půjčí auto, už mám konečně řidičák, sice jezdim jen na motorce, ale nejvyšší čas se to naučit, takže budu teď přes měsíc jezdit do školy a všude, kde bude potřeba autem, pojedeme k nám do Tábora, představim ho rodině a pak si prostě budem užívat český bílý vánoce. Dvacátýho pátýho prosince zvedneme kotvy a odletíme do slunné Kalifornie ve Spojených státech amerických. Sice USA nesnášim, ale co bych pro svýho přítele neudělala, že jo. No a užijeme si zbytek vánoc po jejich a oslavíme Silvestra, spolu se Zackym, Mary, Mattem, The Revem, Johnnym a jejich ženskejma. Se Synniem ležíme v posteli skoro do desíti, pak uznáme, že je fakt na čase se spakovat. I já si sbalim věci, sice odjíždíme až zítra ráno, ale můžu to mít sbalený. Ve třičtvrtě na jedenáct se sejdeme s Vengeancovýma, dohodneme se, že pojedem tágem. Sice tu mám motorku, ale v noci nechci jezdit. Zavoláme teda taxík, naložíme tam věci, kluci si vezmou balíčky místo večeře na které jsme ani nebyli a jedem na letiště. Na letišti s klukama absolvujeme odbavení i čekání na letadlo. Bavíme se tím, že si hrajem na opilý, padáme na lidi a vyřváváme česky sprostý slova. Klukům jsme museli vysvětlit jak správně říct „jdi do hajzlu“ fakt vtipný. Jsem ráda, že mám za přítele takovýhle střevo a ne nějakýho uťáplýho blbečka. V půl druhý ráno jdeme už k terminálu, kam můžou jen kluci. Strašně dlouho se loučíme, nějak ho ne a ne pustit. Nakonec dám teda Synovi poslední polibek, naposledy ho pohladím po tváři a slíbím mu, že mu každej den napíšu aspoň jednu SMSku. Se Zackym se jen obejmeme, tak jako Mary se Synem. Je škoda, že během těch pár dní co trávíme víceméně spolu ho ani nestíhám pořádně poznat, ale i podle toho co jsem stihla vím, že je to super kluk a, že je s nim sranda a jsem hrozně ráda, že s ním Mary chodí. Sluší jim to, takový dva zjevové:D.
„Tak se měj švagře, uvidíme se za tři tejdny“ loučím se s ním a usměju se. Kluci jsou tu za tři týdny zas na víkend, to budem ještě v Praze a pak přijedou až na Vánoce.
„Jistě, čus švagrová“ usměje se Zacky a se Synem projdou kontrolou kovu. To si pište, že neprošli, musej sundavat pásky a všechno možný železo co maj na sobě i v kapsách. Pak je projedou ještě ručním scannerem a Zackymu se horko těžko vysvětluje piercing v bradavce. S Mary na ně koukáme a smějeme se jak malý děti. No...já bych ale taky neprošla. Nakonec máme dobrej pocit, že loučení neproběhlo se slzama od smutku, ale od smíchu. Klukům ještě naposledy zamáváme a jdeme zpátky před halu, zavoláme si taxíka. Kluci nám naštěstí nechali prachy. Je to sice hnusný, ale z letiště se jinak nedostanete, pokud nemáte vlastní odvoz a šest set za to, že nás hodí na nejbližší metro se nám platit nechce, tak se kluci nabídli, že nám nechaj prašule na tágo. No neberte to. Dojedem teda tágem až před hotel. Na recepci se nás pani ptá v kolik uvolníme pokoj. Oznámím jí, že až ho uvolníme tak ho uvolníme, ale ať se nebojí, že do večera volnej bude. Chce ještě něco poznamenat, ale nenechám jí říct ani fň, otočím se a jdu do výtahu s Mary za zády. Shodnem se, že ani jedna nechce trávit dnešní noc sama, takže si vezmu věci a jdu k ní na pokoj. Od Zackyho si půjčila haldu filmů, takže si pustíme Toy Story 2 a ještě asi do pěti čumíme na bednu, pak se obě vysprchujem a jdem spát.
Ráno se vzbudím v deset a máme poslední hodinu na vyklizení pokoje, dojdem si teda rychle na snídani, posbíráme si věci, já si vyzvednu z garáže motorku. Maryiny i svoje věci tam nějak natěsnám a jí hodím na Florenc odkud jí jede bus domů do Mostu, rozloučím se s ní po sestersko-deLongovsku s tím, že fuckassnem do(u)ga příště a už si to trandim Prahou směrem ku domovu. Tak zdar, třeba někdy příště.
THE END
Komentáře (0)
Doporučit
TiskKomentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.