Někdy může být opravdu pozdě!

Anotace: Příběh o dvou zamilovaných lidech které potkala velká tragédie. A o těžkém loučení

Sbírka: Někdy může být opravdu pozdě

Ona se jmenovala jItka, byla ve 3. ročníku na UO prodavač - smíšené zboží, bylo jí 19 a neměla žádné kamarádky ani kamarády. Žila osamělým životem až do doby, kdy si dala inzerát na seznamku. Nic od toho neočekávala ale nakonec jí napsal ON.
Jmenoval se David,bylo mu 26 let, měl maturitu a bohužel i velikou smůlu, jelikož ve 14. letech vážně onemocněl boreliozou a následkem špatné léčby pak i schizofrenií. I přez toto životní neštěstí to byl moc hodný a sympatický kluk, který hrál závodně pinčes a rekreačně i jiné sporty. Sanžil se také dostat na vysokou školu ale bohuže mu to nevyšlo. Tak se dál učil, zlepšoval si anglinu, a připravoval se na další píjmací zkoušky.
Jejich první setkání bylo plné nervozity ale taky strachu, protože už jen z fotografií a z toho co si o sobě napsali se do sebe zamilovali. Báli se ale oba že to nevyjde. Naštěstí jen u jedné schůzky nezůstalo a tak začal jejich nádherný vztah.
Po roce známosti, na osalvu jejich prvního výročí, se rozhodli si to seznámení zopakovat. Bylo to i s inzerátem na seznamce, David přijel vlakem ale Jitka tam na něj nečekala jak bylo dohodnuto.Poslala mu jen sms že její autobus má zpoždění a tak se zdrží.
Tak David čekal na nádraží a po hodině marného čekání jí konečně zahlédl. Přiběhla k Davidovi a omluvila se za zpoždění. Důvod ale vysvětlit nedokázala a už vůbec se ho nechtěla dotknout a políbit ho, byla najednou tak chladná, ještě večer mu psala jak ho miluje a najednou se jí nesměl ani dotknout. Na otázku co jí je, řekla že nic že má jen depresi a úzkost.
Tak se nakonec žádné opakované seznámení nekonalo a David smutně odjel domů.
*********
Doma David přemýšlel, co se Jitce mohlo stát, že byla tak chladná. Že by ho už nemilovala? Snažil se jí volat ale mobil měla vypnutý a na pevné lince to taky nikdo nebral. Bylo mu z toho divně, bál se rozchodu.
Později, když už šel David spát jí najednou uviděl, myslel, že se mu to jen zdá ale Jitka tam byla a mluvila k němu. Bohužel opět nechtěla dovolit, aby se jí dotknul, nebo jí políbil.
,,Miláčku, já tě hodně miluju, jsi mé vše a nikdy tomu nebude jinak", řekla Jitka.
,,Tak proč tě nesmím lásko pohladit, obejmout, víš jak po tom toužím?!"
,,Miláčku, taky toužím se tě dotýkat, líbat tě a milovat se s tebou."
,,Tak proč to nejde andílku?"
,,Včas se vše dozvíš, ale chci abys věděl, že tě miluju a mé srdce patří a vždy bude patřit jen tobě!"
Pak zmizela a David si myslel, že je to jen sen. Tolik toužil se jí dotýkat, hladit jí, líbat jí, milovat se s ní.
Ráno, když David vstal napsal Jitce SMS: LÁSKO, JÁ PO TOBĚ TAK TOUŽÍM, A CHCI TĚ VIDĚT, ZOPAKUJEM SI DNES TO RANDE? PŘIJEDU VLAKEM VE 13.30 MILUJU TĚ ANDÍLKU ČEKEJ NA NÁDRAŽÍ D.
Odpověď mu nepřišla ale i tak za ní jel. Na nádraží Jitka nečekala a tak si David sednul na lavičku a čekal na ní.
*********
Začalo šíleně pršet a David si vzpoměl na to, jak jednou dost pršelo, padaly kroupy byla bouřka a Jitka stála vedle něj a tiskla se k němu, protože se bouřky hodně bála. David byl tehdy tak šťastný, když měl Jitku tak blízko u sebe.
Zazvonil mu mobil, myslel si že to volá Jitka ale volala jeho matka a to, co mu řekla mu zastavilo srdce:,,Davide kde jsi?" ,,Volala matka Jitky, Jitka měla včera smrtelnou nehodu, autobusu ve kterém jela selhaly brzdy a naboural do jiného auta - do nákladního, Jitka seděla prý hned za řidičem a byla na místě mrtvá!"
David ani nevěděl jak se dostal domů a ani jak dokázal vydržet pohřeb a všechnu tu bolest, smutek a stesk který mu svíral srdíčko. Bolestí nemohl ani mluvit ani jíst ani spát, přál si jen jediné, opět být se svojí láskou. Dokonce si s ní i povídal jako by byla pořád u něj živá a zdravá.
,,Lásko, cos mi to udělala, proč jsi mi tu nechala samotného, co já si jen bez tebe na tomhle světě počnu?!
" Musel si vzít prášek na spaní, druhý den hnedka jak se probudil, věděl co musí udělat aby znova naleznul ztracený klid.
**********
Rozjel se na místo, kde Jitku poznal, dokonce se před tím než odjel koukal na internet, na seznamce byl pořád ještě její inzerát z dob, kdy si chtěli zopkaovat to seznámení. Když to četl, všechny vzpomínky se mu vrátily.
Vzpomínal na to, jak Jitku poprvé uviděl, na první dotek, na první pusu kterou jí ve vlaku dal, na první polibek, na první milování, na to jak byl opuštěný a jak se na něj spousta lidí vykašlala, na to jak ho Jitka hladila a objímala když mu bylo zle.
Znova cítil její doteky, vůni její kůže, její horké polibky, cítil jak ho jakási neviditelná ruka hladí po valsech, tak jak ho kdysi hladila Jitka. Najednou začalo pršet. Pršelo jako tenkrát když spolu stáli na nádraží a čekali na vlak který měl Davida odvézt od jeho lásky. Kdyby jen tenkrát tušil, jak málo mají času, nikdy by od ní neodjel! Jak byl tehdy šťastný,celou budoucnost s ní plánoval, kdo mohl tušit že ta budoucnost se nikdy nenaplní?!
Šel do parku, kde spolu seděli a objímali se, šel do pizzerie kam spolu šli při první schůzce, šel všude kde byli spolu a všude Jitku viděl, jak vedle něj sedí a hladí ho po tváři a usmívá se na něj.
Najednou ho zamrazilo v zádech, to přece není možný, to nemůže být pravda!
***********
Vyndal mobil a vymačkal Jitky číslo, nikdo mu to ale nezvednul. Tak ale nevěděl, jak je možné, že v den, kdy Jitka zemřela, za ním přišla na nádraží a dokonce s ním mluvila!
Pak mu to došlo, Jitka se s ním přišla rozloučit! Po tváři mu začaly téct slzy, dal by vše za to s ní být, políbit jí, říci jí jak moc jí miluje.
Vlak ho dovážel zpět k domovu, každý den chodil před její školu a čekal na Jitku. Pořád jí viděl, jak vychází ze školy, jak jde k němu, jak ho líbá a objímá.Potom si vždy šel sednout do kavárny kam spolu chodili a objednal si bílou čokoládu, kterou Jitka měla tak ráda vzpomínal, jak mu Jitka kdysi utírala šlehačku ze rtů na které ho potom líbala. Četl si její poslední sms které nedokázal vymazat.
Když z té kavárny odcházel, tak jí zase viděl, jak jde vedle něj, jak ho vede za ruku.
Zajel do jejího bydliště, vešel k Jitce do pokoje, bylo to tam stále tak, jak to tam nechala když tam byla nbaposled. Jako kdyby nikdy neodešla, nebo si jen odskočila ven. Vše tam po ní vonělo, všude jí viděl, všude cítil její přítomnost, jako by tam opravdu byla.
Pohladil ještě její křečky a vydal se na procházku po vesnici. šel opět všude kde byli spolu a nakonec šel na hřbitov. Stál u jejího hrobu dost dlouho a pořád jí před sebou viděl.
**********
Po roce bolesti a stesku , na výročí Jitčiny smrti, měl David velmi živý sen. Viděl tmu a jasné bílé světýlko, které se k němu blížilo a když bylo u něj uviděl přicházet postavu, byla to Jitka,pohladila ho a políbila na rty.
,,Zbohem miláčku, buď šťastný, moc si to přeju, miluju tě a vždy tě milovat budu, ale smutku a slz už bylo dost, zase se směj, já jsem pořád s tebou, i když mě nevidíš, navždy budu ve tvém srdíčku."
Pak se její postava začala vzdalovat až zbylo jen to světýlko, které se taky pomalu vytrácelo.
Ráno David řekl jen",,Zbohem Jitko, vždy tě budu milovat, nikdy nezapomenu," a vydal se po snídani na tenis. Už se netrápil,věděl že jeho láska je pořád živá v jeho srdíčku.