Spalující

Anotace: "Tak trochu erotická," toť podnázev jedné z písní, který sem užiji. A ještě by se mohlo dodat "tak trochu krátká" a možná i "tak trochu ne-povídka." Ale stejně tak je i "tak trochu zvláštní." Od Vincenta.

Tak hebká, kůže tak hebká jako okvětní lístky bílé růže, stejně křehká, voňavá a nádherná, stejně podmanivá a lákavá, stejně svůdná a přitom nevinná, zdánlivě bezelstná… Ale tak planoucí, třesoucí se a toužící po dotyku, dotyku zvenčí, skutečném a pevném, nemizejícím a trvalém, dotyku všude, na místech nejtajnějších a nejskrytějších, nejsladších a nejosamělejších… Kůže tak hebká, bez kazu jediného, tak zoufalá, napjatá, tak horká a vzdychající, tak nahlas prosící… Dech, tak sametový, tak tichý a upřímný, odevzdaný a žádostivý, po nehybném větru stoupající, mezi rty vnikající, tělem vibrující… Dotyk, ano, dotyk, žár vše spalující, dávám ti ho, dávám ti všechno, pro dnešek, pro teď jenom tvůj… Klidně si říkej, že navždycky, utěšuj se, vzlykej, vzdychej pode mnou, hlaď mě, tápej ve tmě a drž se mě, vtiskni podobu ohni, líbej ho, dýchej jen pro něj, ochutnej ho… Nechej krvavě horký déšť, ať tě hladí po skráních, objímá tě celou, vniká do tebe, vlastní tě, dokud nebudeš chtít nic jiného, dokud nebudeš cítit nic jiného, dokud nebudeš znát nic jiného… Poddej se, vzdej boj a nechej se námi unášet, daleko, za hranici vlastních snů…A neboj se probuzení, samotinká v chladném pokoji, vždyť navždy budeme tou nejsladší a nejkrutější vzpomínkou…