Trošku jiný život: Učitelé zkázy

Anotace: Strážci se pouštějí do učení svých chráněnců. Jak to vypadalo? Koukněte se. Dost možná je to před maturitou poslední dílo mého života...

Sbírka: Trošku jiný život

Když se Magda probudila, spatřila Alexe sedícího v křesle.
„Dobré ráno.“ pověděl jí a poukázal na hrnek teplého kakaa, které jí Vojta nachystal.
„Ahoj, Alexi.“
„Dnes máme všichni schůzku, na které vám objasníme další věci. Občerstvi se, a potom ti řeknu, co a jak. Budeš mít totiž více úloh, než jen procvičovat vlastní schopnosti obrany.“
Magda se napila kakaa a přivřela oči. Bylo škaredé počasí, které vypadalo, jako by chtělo zalít deštěm celou planetu. Navíc byl ve vzduchu cítit podivný tlak, jenž přiváděl vnímavější lidi do zvláštního neklidu.

* * *
„Franco!“
„Franco, volal jsi nás?“
Ariel s Legolasem a Samsonem přiběhli na hranici, kterou anděl smrti hlídal.
„Ano, volal jsem vás.“
„Co se stalo, že tak naléhavě?“
„Napadli mezník.“
Anděl, elf a mág se zděšeně zadívali na světlo, které vymezovalo hranici mezi pozemským životem a nehmotným světem.
Všichni věděli, co by znamenalo, kdyby se nelidem podařilo probourat mezník mezi těmito dvěma existenčními prostory.
„No, teď je jasné, že zhušťování substancí není jediný způsob, jak mohou docílit prolnutí světů...“ podotkl Legolas. „Kdyby to skutečně probourali, tak nejen, že by se nehmotné duše mohly volně vracet na Zemi a pobíhat mezi lidmi, ale i lidé by se mohli ztratit do nehmotných světů...“
„A lidé by začali umírat.“ dopověděl Franco. „Tomu se tedy říká chaos. Který je ostatně jejich cílem.“
„To by byla katastrofa!“
Ariel usilovně přemýšlel, jak tohle vysvětlí Adamovi a ostatním, aniž by vyvolal nezkrotnou paniku. Samson sledoval světelnou bránu za Francovými zády.
„Všichni smrťáci jsou v pohotovosti.“ oznámil Franco. „Každá brána má zvýšená opatření. Nevíme ale, jestli nemají v rukávech další esa. Těžko říct, co dál vymyslí.“

* * *

Magda otevřela e-mail od Radka.

„Ahoj Madho, čaj o páté si klidně dám, ale nevím, jakou to má souvislost s Alexem a Arielem a tím, co jsi mi vlastně chtěla říct. Radek“

„Co to je?“
Chvíli zírala na vzkaz, až ji napadlo podívat se do odeslaných zpráv.
„Ježišmaria!“
Když zjistila důvod Radkovy zmatené odpovědi, musela mu jasně znovu povědět, co chtěla před spánkem vyřídit.

„Ahoj, teď jsem se podívala do osedlaných zpráv, a zjistila, co jsem ti psala za kraviny, tak sorry, chtěla jsem jenom říct, že dneska v pět hodin máme zras v Michalově. Magda“

* * *

Sešli se tam opravdu všichni; přišla také Lucka s Legolasem a Samson. Po chvíli se objevili vedle nich Alex a Ariel s docela vážnými výrazy.
„Nelidé se pokusili probourat hranici mezi pozemským prostorem a tím nehmotným. Nebo abyste lépe rozuměli – mezi světem živých a ‚mrtvých‘.“
Všichni jen naprázdno polkli.
„Teď je ještě důležitější, abychom co nejdříve začali s trénováním obrany. A před začátkem bych chtěl říct předem, že to, co se naučíte, nebudete používat k útokům, ale pouze k obraně, ke které budou tyto postupy určeny.“ pronesl Alex úvodem.
Nikdo nic neříkal. Magda, Vojta, Radek, Adam i Lucka stáli zaražení jako vidle v hnoji a hlavou se jim proháněly tisíce myšlenek.
„Každý z vás bude nejprve trénovat se svým strážcem. Až budete umět základy, spojíte se dohromady a dál se budete zdokonalovat sami mezi sebou. Pokud dojde k nějakým střetům, nebudete bojovat sami za sebe, ale i za ostatní. Spojené síly jsou vždy mocnější než síly jednotlivců.“
„Tomu rozumím.“ řekla Magda. „Ale proč jsi nám říkal, že já, Adam a Radek budeme zdokonalovat naši obranu?“
„Protože vy tři máte unikátní kombinaci obrany. Později to pochopíte. Teď ale půjdeme každý se svým průvodcem na základní trénink.“
Legolas si Lucku odvedl mezi stromy – ale pouze kvůli tomu, že tam bylo nejvíce přírodní energie, se kterou se učila pracovat! Alex vybídl Magdu a Vojtu, aby šli s ním, Radka vedl Samson a Ariel se na Adama šklebil. Potom spolu odešli na most.

* * *

„Magdi, myslím, že tobě nemusím říkat, který element ti náleží.“ řekl Alex a posadil se do trávy.
„To nemusíš, opravdu.“ přikývla.
„Stejný element náleží i tobě, Vojto. Vy oba jste silně ohnivé osobnosti.“
Vojta se usmál a spolu s Magdou se posadili naproti Alexovi.
„Oheň bude tedy podstatou vaší obrany. Je to největší zdroj vaší síly. Proto se budete učit pracovat s ohněm.“
„Tak to dopadne špatně...“ pomyslela si Magda.
„Nemusíš mít obavy.“ pokračoval anděl. „Nejedná se o hmotný oheň, jaký znáš z obyčejné praxe. Půjde o váš vnitřní oheň, který má sice podobné vlastnosti jako ten obyčejný, ale přesto se od něj silně liší. Ale díky té jisté podobnosti můžete lehce pochopit, jak se naučit pracovat i s vaším vnitřním ohněm.“
Všichni tři se postavili.
„Nejprve je třeba, abyste se naučili ten oheň vyvolat. Jedním z takových impulsů může být pouhý pohled na paprsky zdroje světla.“
„Hm,“ řekl Vojta. „To se dřív oslepím, než vyvolám oheň...“
„Neřekl jsem, že se máte dívat do slunce nebo žárovky.“ zasmál se Alex. „Světelné paprsky vycházejí i z každého srdce. Stačí vidět světlo, které vyzařuje z nitra člověka - pak už se vaše myšlenky zkoncentrují samy na jeho zdroj – a zdrojem vašeho světla je vnitřní oheň. Nemusíte se nijak moc snažit, půjde to snadno. Teď se soustřeďte na zaměření zdroje ohně, a tím i jeho vyvolání.“
Magda pohlédla na Vojtovy kudrnaté vlasy, v nichž se odrážel lesk slunečního svitu. Vypadal nádherně, kouzelně... a ona na něj zamilovaně koukala, div se nezasnila.
„Tobě to tak sluší...“
Vojta se pousmál. Potom se obrátil na Alexe.
„Jsi si jistý, že to opravdu funguje?“ pohlédl na svoji přítelkyni.
„Ano, funguje.“ přikývl.
„Ale ona vypadá, že je teď myšlenkama úplně jinde, než u ohně...“
„To nevadí. Láska totiž posiluje mnohonásobně vaši sílu, váš oheň.“
„Takže chceš říct, že stačí, když se na sebe podíváme, a tím se spustí naše obrana?“
„Přesně tak.“ přikývl Alex.

* * *

„Ať je jak vítr!“ zvolal Ariel sedící na zábradlí mostu.
Jeho plášť plachtil pod proudícím vzduchem, jenž se přenášel nad řekou a Adam se jen pobaveně řehnil.
„Dobrá, tak tedy už bez legrace...“
„No to bych chtěl vidět! :D“
„Myslím to vážně. Základem tvé obrany bude tvá schopnost soucítit se vzduchem. A také – co je nejdůležitější – musíš umět směrovat vzdušný proud. Jinak můžeš při obraně vyřídit sám sebe nebo svoje přátele.“
„To je jasný.“ přitakal.
„Zvedni ruku.“
Adam poslušně zvedl ruku.
„Ale ne tak, aby ses hlásil jak ve škole...“
„Promiň, to už je zvyková deformace :D“
„Nevadí. Svoji paži musíš naprosto zpevnit, abys mohl silnému proudu dát směr. Kdybys měl ruku jak před chvílí, tak buď bys vítr ani nevyvolal, a nebo by ti tu ruku urval. Prostě je důležité, aby směrovací ruka byla pevná, protože díky tomu bude mít ten vítr pevný směr a nerozfouká se do všech stran.“
„Docela mi naháníš strach...“
„Neboj, není to nic hrozného. Pokud tedy dodržíš základní pravidla. A nejsvatějším pravidlem je pro tebe pevná ruka.“
Ariel zvedl paži jako nějakou neohybatelnou tuhou tyč a nasměroval ukazováček do koruny stromu. Ten měl v mžiku několik větví oholených.
„Páááni!“ užasl Adam.
„Vidíš? Takhle to funguje. Tímto způsobem v létě sbírám jablka nebo švestky.“

* * *

„Na rozdíl od ostatních, kteří využívají svoji náležitost k určitým elementům, budeš ty svou obranu zprostředkovávat něčím jiným – pohybem.“
„Co?“
Radek se podivil a před očima mu proběhla představa, jak pobíhá nebo tancuje kolem útočníka.
Samson klidně pokračoval ve vysvětlování.
„Nemyslím tím to, že se budeš pohybovat ty, ale že budeš pohybovat s něčím.“
„Telekineze?“
„Něco na ten způsob, ale není to úplně přesné.“
Samson se svým studentem seděli pod mostem, který se nacházel nedaleko od toho prvního, nad nímž se vznášela malá pomatená tornáda.
„Energie, se kterou budeš pracovat, nebude pocházet z elementů, ale z pohybu. Jinými slovy, pokud uvedeš nějaký předmět nebo i malou částici do pohybu, získáš tím jeho zdroj.“
„Ale jak můžu využít pohyb v boji proti útočníkovi?“
„Hned to pochopíš. Když rozpohybuješ částici, pak tato částice rozpohybuje další částice. A co tím vzniká?“
„Řetěz předávání energie.“
„Ano. A když tu první částici uvedeš do pohybu určitým způsobem, můžeš vyvolat takový řetěz, který nazýváte vlnění.“
„Vlnění? Jak mi to pomůže?“
„Při určité rychlosti a frekvenci může mít vlnění podobu zvuku. A při vhodném nasměrování můžeš útočníka zasáhnout ostrým zvukem.“
„Tak o tom jsem ještě nikdy neslyšel.“
„Zrovna tak můžeš vlnění vyvolat takovým způsobem, že vznikne světlo – v tom případě bys útočníka oslnil ostrým světlem.“
„Moje obrana je tedy ve vlnění?“
„Ano. A podstata vlnění je v pohybu částic. Ten se teď naučíš. Je potřeba, abys dokázal první částici uvést do pohybu s velkou přesností, abys nezpůsobil sobě nebo ostatním sluchovou či zrakovou újmu.“

* * *

„Výborně. Nyní rozumíš, jak ti může země poskytnout svou sílu na pomoc.“ řekl Legolas a Lucku objal.
„Jsem ráda, že už jsem se to naučila. Zajímalo by mě, jak si vedou ostatní.“
„Těm to asi ještě nějakou dobu potrvá, ale určitě to nebude moc dlouho. Mají také velký potenciál.“
Vtom něco silně zavřísklo, až se oba dva chytili za uši. Bubínky jim brněly, až to bolelo.
„Co to K***A bylo?!!“ ozval se dívčí hlas směrem od Alexovy skupiny.
Potom odněkud uslyšeli Ariela.
„Same, co to tam do pekla děláte?!“
Zezadu vyběhla Magda směrem k mostu, pod kterým se Radek učil svou obranu.
Ariel postřehl pohyb Radkovy ruky, když si uvědomil, co se za malý okamžik chystá udělat.
„Magdi!!! Oči!! Zakryj si oči!!“
Magda mu nerozuměla.
„Co?“
Ariel už neměl čas se opakovat – strhl Adama obličejem k zemi, když celý most ozářilo neskutečně příšerné světlo.
„Atomovka?“ pomyslel si Adam.

Byl to jen okamžik, trošku delší než je zář blesku při bouřce, ale i tak to stačilo k vystrašení všech, kteří pracovali na svém tréninku.
Radek vystoupal nahoru k mostu, aby to všem vysvětlil, ovšem když uviděl Magdu, kterak se k němu urychleně řítí, dal se na úprk.
„Radku!!! Já teďka budu mít kvůli tvýmu ufonskýmu světlu čtyřicítky brýle!!! Já s tebou NIKDY společně trénovat NEBUDU!!!“