Modlitbička...

Anotace: Dva muži, dva světy. Dva názory, dva osudy. Jedna cela, jedno rozhodnutí a - jedna modlitbička…

,,Modlil ses někdy?"

,,No, kdysi jo, ale věřící nejsem."

,,Tak proč ses modlil, ty vole?!"

,,Byl jsem dítě a byla to taková ta modlitbička před spaním."

,,Jéé, řekni mi jí. Ať je prdel..."

,,A proč? Abys měl ze mě srandu?!"

,,Neblbni, já to tak nemyslel. Fakt se ti smát nebudu."



,,Andělíčku můj strážníčku

opatruj vždy mou dušičku.

Andělíčku strážce můj

ve dne v noci

při mně stůj..."



,,Hele, ty seš fakt nějakej divnej."

,,Proč myslíš?"

,,No tak prostě. Za co seš vlastně tady?"

,,Já, no, já jsem asi zabil..."

,,Jak asi...ty meloune?! To snad víš, ne?"

,,No, právě, že moc nevím. Já tenkrát o sobě vlastně nevěděl."

,,Byls sjetej kámo?"

,,Jak -,,sjetej"?"

,,To nic, na to ser. Ty si fakt divnej. A koho si to vlastně skartáčoval? Typoval bych tě na nějakou couru, co s tebou vorala. Že jo?"

,,Ale já... Já jí miloval, fakt jsem jí měl moc rád. Trochu jsme pili, ale já zapomněl, že jsem si před tím vzal prášek. Strašně mě od rána bolela hlava. No, prostě jsme něco řešili a pak, když jsem si tak nějak začal uvědomovat, kde jsem, tak jsem byl v nemocnici a u postele mně seděl policajt. Prý jsem jí zabil, ale já si myslím, že to muselo být nějak jinak..."

,,Hmm, tak to máš na hovno. Teda jako dobrý, nedostaneš asi dvěstědevatenáctku, ale jen UNZSS. Na pytel to budeš mít ale v ťurmě. Jako dvěstědevatenáctku by tě tam drbani víc brali, ale jak na tebe koukám, tak ty bys v tom lítal i kdyby to byla úmyslná."

,,Já ti vůbec nerozumím o čem mluvíš? Jaká dvěstědevatenáctka? Jaký UNS, nebo jak jsi to říkal...?"

,,Ty seš fakt prvoň! Dvěstědevatenáctka je číslo paragrafu pro vraždu. Jako úmyslnou, ty koni. Za tu bys mohl dostat patnáct klacků, ani bys nemrknul. A to není UNS, ale - UNZSS - ublížení na zdraví s následkem smrti."

,,Co máš vlastně za obvinění ty?"

,,No coby. Normální elpíčko."

,,Cože?"

,,No loupežný přepadení - ,,LP" kapišto?! A vůbec, kolik jí bylo, tý káče jako...?

,,Dvacet jedna..."

,,Tak to je v poho. Kdyby to byl malej fracek, tak by ti muklové udělali do řiti další vchod navíc, ale takhle jsi v suchu. Takhle to máš dobrý..."

,,Jak -,,dobrý"? Vždyť Eva je mrtvá! Nechápu, jak můžeš říct, že to mám dobrý..."

,,Hele a vo co ti de jako, ňák ti nerozumim?!"

,,No o to, že já prostě věřím na nějaký principy. Na nějaký základní hodnoty. Chápeš to?"

,,Jasně vole, chápu. A že jí, tý tvý Evě, ale bylo to tvý uvědomění si hodnot hodně platný, když si jí sfouknul, ty komiku..."



Cvak, cvak - klap!



,,Pozór! Hlásím cela číslo třicet pět. Stav dva muži, hlášení podává obviněný Milan Dražský."

,,Jasně Dražský, vidim, vidim. Toužej po tobě pánové z vejšky (Kriminální Vyšetřovací Služba). Asi je ještě něco trápí. Advokát čeká v hovorně, tak sebou hoď, vem si papíry a pudem..."



Klap, cvak - cvak...



A najednou byl v cele sám. Sám se svou vinou a s ní.

S Evou.

Trochu se zamyslel jen nad tím, jestli ho ten lem od košile udrží, ale tak nějak tušil, že ano. Když si navlékal smyčku přes hlavu, tak si vzpomněl, že by Evička měla příští měsíc narozeniny.

Dvacáté druhé...

Zavřel oči a cítil, jak mu řasy slepily slzy.

,,Ať to nebolí, pane Bože prosím tě, ať to nebolí...!"





,,Andělíčku můj strážníčku

opatruj vždy mou dušičku.

Andělíčku strážce můj

ve dne v noci

při...


Text pochází z mého blogu www.vladimirkroupa.blog.idnes.cz