Miluj mě k sežrání-1.kapitola

Anotace: Hlavní hrdinka upírské povídky Liz se poprvé setkává se svým vyvoleným Nikolasem.

Sbírka: Miluj mě k sežrání

Konečně bylo pondělí. Byl to den Nikolasova příjezdu na vysokou školu proti té naší Kingstonské střední. Úplně nejlepší na tom bylo, že máme jídelnu společnou, a tak Nika uvidím ještě dnes ve školní jídelně! Podle mě si takové ošklivky jako jsem já-Elizabeth Hurleyová ani nevšimne. Bude to nějaký „playboy“-idol všech dívek školy. Jako první v řadě bude stejně moje velká protivnice Samanta, to se klidně vsadím. Však já jí to jednou oplatím. Vrátím jí celé to divadlo, co celé ty roky hraje.
„Proboha, Samanta Stuartová před tebou! Už se k nám řítí…,“ včas mě upozornila Scarlett a udělala svůj výraz naznačující frázi „je to k smíchu“.
„Co dělá Elizabeth Hurleyová na školním dvoře se Scarlett, holky?“ se smíchem Sam prohodila a koukla na jednu ze svých kamarádek Anne Schulzovou.
„Honí žáby po dvoře!“ stupidně se zasmála směrem k Sam, aby viděla, že lepší kamarádku si vybrat nemohla a ona je ta nejvtipnější. Mimochodem naráží na můj včerejší úlet, kdy jsem měla mít projekt z biologie o žábách. Jelikož mám doma svou malou žábu v terárku, neváhala jsem a přinesla jí jako živý exponát. Škola je mi sice naprosto ukradená, ale biologie mě vážně baví. Stalo se bohužel nepředpokládané a moje žába jak jinak vyskočila ze sklenice a já jí musela honit po celém školním dvoře. A Samanta byla první, která na mě upozornila.
„Nechte si ty kecy, vážně mě to nezajímá,“ tvrdě jsem odsekla a hodila na zem svůj nedopalek z cigarety.
„Haha, naše nádhera se naštvala,“ nedala se Sam, ale já už raději nic nevnímala. Teď mě zajímal jen a jen Nik.
„Tak se těším na Nika, Scarlett. Vůbec nevím, jak si ho mám představit, ale i když vím, že mě na milion procent chtít nebude, tajně ho miluju. No, asi ne zrovna miluju, ale těším se fakt moc.“
„Ale prosimtě, uvidíš, chtít tě bude. A když ne, připomenu mu, o jakou přišel skvělou holku,“ utěšovala mě Scarlett.

Přišla poslední hodina před obědem. Kručelo mi v břiše a bolela hlava. Přiznávám, měla jsem docela trému. Dnes je nějaký zvláštní den. Má přijet Nik a navíc mám otce v nemocnici. Ráno mi matka volala z Franfurktu, že otec spadl z koně při vystoupení a má otřes mozku. No skvělý, prý za mnou brzy přijedou s divadlem. Zpátky k věci: Právě teď byla čeština, která patřila do žebříčku TOP nejhorší předměty. Vážně jsem se nudila při výkladu učitelky, jak na jakousi část přísudkovou. Vůbec češtině nerozumím. Hlavně jsem tuhle hodinu rozumět nemohla nic. Byla jsem v naprostém transu. Říkala jsem si pořád dokola, že mě chtít nebude. Nepomohlo to a pořád jsem měla zvláštní tušení.

A bylo to tady. Vstupovala jsem do školní jídelny, ale nikdo povědomý tady nebyl. Sedla jsem si k prázdnému stolu a doufala, že brzy někoho spatřím.
„Scar, on tu není,“ lekla jsem se a postěžovala jsem si Scarlett.
„Přijde! Vždyť mu škola končí dýl než nám,“ znovu mě utěšovala.
„Myslíš?“
„Já vím,“ přátelsky mě objala.
Seděly jsme a čekaly. Dívaly jsme se do zdi a přemýšlely. Co asi tak bude za pět, za deset, za dvacet let?

Čekaly jsme celou hodinu a několik minut. Pomalu jsme to vzdávaly a zvedaly se ze židle. Nemělo to prostě cenu a Nik mi určitě lhal. Nikdy tuhle školu neviděl a bůhví jestli jí vůbec zná.
„Půjdem si sednout do parku ne?“ zeptala jsem se.
„Mám ohromnou chuť na zrzku,“ olízla jsem si rty a pokračovala v rozhovoru.
„Jo to já taky. Jenže ty si to můžeš dovolit!“ stěžovala si Scarlett, jakoby byla někdy tlustá. Scar totiž byla vždycky štíhlá.
„A ty snad ne? Jsi štíhlá jako proutek.“
„Přibrala jsem tři kila, Liz!“
„Tak to ti řeknu jedno. Dáš si malinovou?“
„Liz, ty nemáš hlavu. Ne, dám si skořicovou a k tomu čokoládovou.“

Vypravily jsme se i se zmrzlinou do parku, kde jsme si sedly na dřevěnou lavičku pod stromem. Jen tak jsme si povídaly, když najednou před námi stál moc hezký kluk. Ani ve snu by mě nenapadlo, že je tohle Nik. Byl ještě hezčí, než v mé představě. Měl černé delší vlasy a krásně tmavé oči a hodně uhrančivý pohled.
„Nejsi ty náhodou Liz?“ podíval se na mě svýma očima.
„Já? Já no, ano jo to jsem.“ koktavě jsem řekla a koukla jsem do země.
„Já jsem Nik, těší mě.“
„Nik?“ pozvedla jsem oči a odhodila cigaretu.
„Ano, těší mě, že tě poznávám. Moc ti to sluší.“
„Ha, mě že to sluší?“ žertovala jsem, ale přitom mě zahřálo u srdce.
„No, Mick na mě čeká před Mc Donaldem. Tak já půjdu,“ laskavě řekla Scar a nechala nás o samotě.
„Nemusíš chodit!“
„Ale jo, nechci přijít pozdě na rande, víš?“ mrkla na mě a na Nika.

Zamávala jsem jí a zkoušela navázat konverzaci s Nikem. Nejvíc jsem se bála jeho odpovědí. Uvědomovala jsem si, že jsem ještě pořád ta ošklivá závislačka z Kingstonské střední, ale nepřipouštěla jsem si to. Přisedl si ke mně a začali jsme si povídat. Takhle krásně jsem se ještě nikdy necítila. Dokonce jsem si ani nezapálila cigaretu. Byl tak milý. Koupil mi zmrzlinu a pozval na jahodový drink. I když bylo každému jedno, kdy přijdu domů, raději jsem se vymluvila na zítřejší písemky a zmizela jsem domů. Zamilovat se do něj by bylo obrovské zklamání. Vím, že mě ani ve snu nebude milovat. To, že mě pozval na zmrzlinu, je jen ze soucitu a ze zdvořilosti. To je všechno.

Pozdravila jsem a rychle zmizela domů. Padla jsem na postel a začala vzpomínat na Nika a na ten krásný den. Zapálila jsem si cigaretu a nalila víno. Byla jsem tak šťastná. Ležela jsem tam a v mysli ho obdivovala. Nemohla jsem ho vyhnat z hlavy. Vypila jsem celou láhev červeného vína a vykouřila několik desítek cigaret. Přesto jsem byla pořád při smyslech a vzpomínala na něj. Pozdě večer jsem ještě zavolala matce, jak je na tom táta.
„Holčičko, není moc v pořádku a pořád leží v nemocnici,“ starostlivě mi všechno popisovala.
„Bude mu dobře, uvidíš,“ znuděně jsem ji utěšovala a usnula jsem, protože zítra mě jistě čekal důležitý den.