Dračí Rytíř 2. kapitola - upravená

Anotace: sem upravoval kapitolky tak snad ted to bud elepsi

2. KAPITOLA
POHREB A PRISAHA
Katarina se probudila až druhého dne. Larx mezitim, co Katarina spala, tak vykopal hroby a připravil těla k pohřbení. Pohřbít je ale chtěl až společne s Katarinou, protože jí chtěl dopřát poslední rozloučení s blízkými.
Potom co se Katarina probudila, byla uplně svěží a odpočatá, ale hned si vzpoměla na události předešlého dne a dobrá nálada rázem byla ta tam. Ale na tvaři už neměla smutek ale velké odhodlání se pomstít. Sešla dolů do světničky, kde už u stolu seděl Larx. “Dobré ráno Larxi” pozdravila. “Dobré, Katarino. Jak ses vyspala?” optal se zcela zbytečně Larx. “Upřímně docela dobře, ale doufám, že si nezapoměl na včerejší slib.” Odpověděla mu. “To rád slyším, a neboj nezapoměl jsem. Cítíš se připravená na pohřbení svých rodičů a té dívky?” Zeptal se Larx “Ano jsem, a ta dívka se jmenuje Roxis. Byla to moje nejlepší kamarádka” řekla mu Katarina a na tváři se jí objevil smutný výraz. “Promiň,” omlouval se “tak jdem, ať nečekají jejich duše na přestup.” “Dobrá jdem na to” vstala a odešla před dům.
V blízkosti domu se nalézela louka s menším kopečkem, na němž byly vedle sebe umístěny tři rakve. Všechny tři rakve byly vyrobeny z dubového dřeva zdobené rytinami ze zlata. „Ale Larxi tohle přece nejde,“ začala protestovat, když spatřila, jaké rakve byli určeni pro její rodiče a kamarádku. „Ne Katarino, tohle je to nejmenší co můžo pro ně udělat,“ oponoval jí. Katarina na to jen kývla hlavou a vděčně se na něj usmála.
Vítr jakoby tušil, jaká nálada panuje mezi těma dvěma a začal spolu s listím a trávaou vytvářet smutnou melodii a začal si pohrávat s jejími vlasy, které se ve větru míhali jako závoj z hedvábí. Během těchto hrátek přírody, došli Katarina s Larxem k vrcholku s rakvemi, kde to už Katarina nevydržela a před rakvemi padla na kolena a rozbrečela se. Klečela tam jak hromádka neštěstí, zmítána emocemi ze ztráty lidí, kteří ji byli vším, co potřebovala pro svůj život. Vždyť matka s otcem jí byli podporou i v těch nejtěžších chvílích, vždy si mohla k nim přijít pro radu nebo útěchu. A teď tu zůstala sama, nikdo tu nebyl, aby si mohla přijít pro povzbuzení, nebo jen tak si popovídat, teda kromě Larxe, ale toho moc neznala a nevědela co od něj může čekat. „Proč ste mě tu nechali samotnou, proč? Co sem komu udělala?“a spousta dalších podobných otázek jí výřili hlavou. Larx k ní zezadu přistoupil a se soucitným pohledem ji objal kolem ramen. Chvíli tam tak stáli, až asi tak po 5 minutách Katarina vstala a otočila se na Larxe s odhodlaným výrazem ve tváři. „Pujč mi prosím nůž,“ požádala ho slušně a její výraz dával jasně najevo, že by nebylo teď zrovna vhodné jí odporovat. Larx teda vytáhl z pouzdra u boku dýku a váhavě ji jí podal. Ona si jí vzala a zas se otočila k rakvím. „On za to zaplatí, za vše co vám údělal. Udělám pro jeho zničení všechno, co bude potřebné, ikdyby mě to mělo stát život,“ řekla s odhodlaným výrazem ve trváři a rozevřela levou dlaň a přejela po ní ostřím nože. Ikdyž v ruce ucítila škubnutí tak ani nesykla. Larx ji pozoroval s velkym obdivem, ono se ani není čemu divit jen velmi málo lidí, natož dívek je ochotno pro pomstu udělat to co zrvna teď předvedla Katarina. Mezi tím Katarina pomalu sevřela dlaň v pěst a nechávala pomalu svou krev odkapávat na rakve.
Larx ji pochvíli podal kapesník, kterým si Katarina obvázala poraněnou dlaň a postavila se vedle Larxe. Ten zvedl ruce a ve vzduchu začal malovat znaky, kterým však Katarina nerozuměla. Když Larx dodělal poslední znak tak se rakve zvedli do vzduchu a pomalu se začli snášet do vykopaných hrobů, a ty se následně zasypaly zemí. V místech kde byly, hlavy vyrostli ze země tři krásně vyřezávané kříže. Na každém kříži byla zobrazena dračí hlava spolu s květinou. Květiny byly různé, kříž obsahoval tu květinu, která nejlépe vystihovala daného člověka, který tam byl pohřben.
Ještě chvíli tam mlčky postával, a pak se vidali pomalu na zpáteční cestu domů. Chvíli nato co odešli, se obloha zatáhla a spustil se hustý déšť, který když se odrážel od oken a střech domků tak vytvářel pomalou smutnou melodii na důkaz toho, že zemřeli velmi milí lidé.