Upálená

Anotace: Jak se asi cítíte, když vás vedou na hranici? Když umíte něco co ostatní neumí a máte kvůli tomu zemřít? Když vás zradí někdo koho jste považovali za svého nejbližšího?

S hlavou hrdě vztyčenou jsme kráčela k místu, kde na mě čekala smrt. Moc jsem bála. Co mě čeká? Bude to bolet? Ale kdy jsem viděla ty nabubřelé kvichty inkvizitorů, kteří si říkali svatí muži a podobně zmocnil se mě vztek. Ne, neudělám jim tu radost a neukážu svůj strach. Oni měli ke svatosti velmi daleko, ale mě teď mě měli upálit. Stráže mě vedli pěkně pomalu a demonstrativně,aby shromážděný dav viděl jak dopadnou kacíři a čarodějnice. Vtom můj průvod smrti někdo narušil.
Dav se prodrala dívka, vysoká jako já, s vlasy spletenými do copu. Tvář měla poznačenou slzami, dlouhým pláče. „ Já nechtěla! Přísahám, nechtěla jsem! On mi tvrdil….Že mě miluje, Kristen já skutečně nechtěla….“ Křičela jako šílená. „ Stephenie…“ zašeptala jsem. „ Odveďte ji!“ zahučel velitel stráže. Vyhověli mu a Stepheni odtáhli někam do davu.
Stephenie. Stephenie moje kamarádka. Já ji brala jako sestru. Byly jsme spolu odmalička. Všechno jsem ji svěřila. A tak když jsem zjistila, že dokážu namíchat hojivé masti a nebo naopak lektvary a roztoky a ničivými účinky a napadají mě různé verše, určené k ničení. Ničení zla….Když jsem zjistila, že jsem…No ano, že jsem čarodějka pověděla jsem ji to. „ ale nesmíš to nikomu říct.“ Zapřísahala jsem ji tenkrát. „ Ani Rolandovi?“ zeptala se s našpulenou pusou. „Ne.“ „ Mi si říkáme všechno.“ Dobře si vzpomínám jak jsem si musela vzdychnout. Roland nespíš obchodník, který se před měsícem objevil ve městě se mé „ sestřičce“ dvořil. Ale skoro nic o sobě neřekl. Zato chtěl vědět všechno a o lidech z města. „ Tak tohle mu neřekneš.“ Zasyčela jsem přísně.
Ale ona mě neposlechla. Týden nato mě inkvizice vyvlekla z domu. V podhradních kobkách, mučírnách, se zastavil Roland. Chrastil mi pod nosem váčkem s penězi. „ Tvé Stephenie, tě zradila…Řekla mi všechno co umíš!“ „ Obelhal jsi ji.“ „ Ano. Snad sis nemyslela, že ji miluji!“ rozesmál se a plivl mi pod nohy. „ Chtěl jsem po ní jen informace. Ty oblbovačky kolem jsou bohužel nezbytné.“ Znechuceně jsem se odvrátila hlavu. „ Není první, že?“ zašeptala jsem. „ Ne. Měj se…. Možná se přijdu podávat na rynek.Až budeš na hranici…..“ zašeptal ještě jednou zachrastil zlaťáky a se smíchem odešel.
Hlas kněžího mi připomněl kde sem. „ Za ohavné činy páchané proti církvi a bohu byla odsouzena k smrti upálením! Na hranici s ní!“ Ohrnula jsem ret. Doteď jsem chránila město před démony, jsem zvědavá jak si poradí. Jestli existuje nějaké nebe a já se tam dostanu tak se z nějaké nebeské pavlače podívám jak se jim daří. Strážný škubl provazy, které mi poutaly ruce a přivázali mě k železné tyči. Začali kolem kupit dřevo. Mlčenlivě jsem to pozorovala. „ máš nějaká poslední slova?“ zeptal se inkvizitor s křížem v ruce. „ Jistě, že mám.“ Zasyčela jsem a kněz se pokřižoval. „ Nevíte jak moc se pletete. Jakou děláte chybu.“ Vykřikla jsme dost hlasitě,aby to lidé slyšeli. Kdyby to šlo naplivala bych jim do obličeje. „ Zapalte hranici!“ vykřikl velitel stráže a jeho poskoci mu vyhověli. S loučemi v ruce se blížili. „ Ne! Nedělejte to! Myslím, že jsme se mýlila, když jsem to Rolandovi říkala! Byla jsem opojená vínem….“ Stephenie se bůh ví jak dostala ke kněžím a teď je zoufala tahal za pláště. „ Opojená? To je hřích dcero! Za to je patnáct otčenášů!“ zahřímal kněz. „ Jistě.“ Sklopila hlavu,ale pak znovu zakřičela. „ Proboha ušetřete ji! Je nevinná!“ „ Popadněte ji a odveďte!“ poručil velitel stráže. „ A zapalte tu hranici!“ dodal když viděl jak kněz koulí očima. Na vyhlášení mé nevinny bylo pozdě. Oheň byl zažehnut, hranice hořela.
„ Kristen!“ Stephenie se vyškubla kníratému poskokovi, který ji odváděla a zadívala se na mě. Tekly ji slzy. Stejně jako mně. „ Odpusť mi to! Já mu věřila!“ zanaříkala. „ A já věřila tobě!“ zvolala jsem v odpověď. „ Odpusť…“ zašeptala,ale já ji slyšela jako tak dobře jako kdyby křičela na celé kolo. Plameny se dostála k mým nohám bolestivě pálily.Zadívala jsem se na ni. „ Odpouštím ti…“vydechla jsem a věděla, že mě Stephenie slyšela. A pak? Ztratila jsem vědomí a letěla pryč. Dál a výš. Pryč.