Zmatek...

Anotace: Zmatek, který mám v sobě prostě musel ven...

Sedí na schodech před domem a kouká na příjezdovou cestu. Hlavou jí lítají vzpomínky jedna za druhou… Pořád má v mysli jeho.. Jeho oči, jeho úsměv… On byl…Ne, on je prostě dokonalý…. Vzpomíná na to, co spolu všechno zažili.. Jeho obětí.. Jeho uklidňující slova.. . Jeho polibky.. To vše ještě cítí, jako kdyby byl u ní… Nedokáže na něj zapomenout, to ví… Nejde to… Pořád před sebou vidí ten večer… Oba dva se šli pobavit se svýma kamarády a omylem zašli do stejného baru… Viděla tam jeho, jak ji drží v náručí….Blondýnu… Přesně tak, jako kdyby to byla ona.. Líbal ji se stejnou intenzitou jako jí… Nebyla schopná pohybu…. Jakoby něco vycítil, kouknul se směrem na ní… Taky on zůstal nehybně stát… Otočila se a odešla… Druhý den ji pořád volal a sháněl ji… Jeho prosby přes smsky a prosby od kamarádů ignorovala.. Po čase utichly… Stýskalo se jí… Cítila v obě jakousi prázdnotu… Chyběl jí kus samy sebe… Chyběl jí on… Milovala ho a na tom se nedalo nic změnit… Teď je s blondýnou… Drží se za ruce a na ní si už ani nevzpomene… Slyšela, že čekají dítě.. To byla poslední kapka, ani po tolika měsících, co je bez něho nedokáže přijmout skutečnost, že jí už nepatří… Rázně vykročila vpřed… Slyšela hluk od projíždějících aut… Neviděla přes slzy… Stoupla si na kraj silnice a čekala na přijíždějící auto… Stoupla do vozovky a ucítila jen tupou bolest… Skřípění brzd… A sklonil se nad ní on… On jí pomalu zabíjel a teď dokončil svou práci, byť nevědomky… Něco na ní křičel, ale už nebyla schopná něco vnímat… Brečel.. A zoufale něco volal na ostatní… Věděla, že tohle je její konec, jak moc by mu chtěla ještě říct, že ho miluje… Ale nemohla…
Teď on stojí na hřbitově v dešti, který se mísí s jeho slzami. Nechápal, proč mu to tak skončilo… Nevěděl, proč to skončila z ničeho nic… Otočil sek odchodu a uviděl muže, který mu byl podobný, jak se drží za rukou s blondýnkou, a tlačí před sebou kočárek…