Vědomí

Anotace: Ano... Nechtěl jsem aby to obsahovalo víc vět, než je nutné. Snažil jsem se vystihnout situaci, již jsem si sám neurčil, pouze pocity, které by ji měli naznačit. Jsem si vědom, že každý v tom uvidí jiný smysl...

"Oh boy...Možná kdybys mi řekl to svoje, nebral by sis to tolik..."
"Mihael..."
Bolest, kterou jedno slovo přináší je vlastně tisíci dalšími nepopsatelná.
"Mihael... To zní jako...umm... sladce.."
A ostrost celé věty jednomu slovu dodává veškerou bolestivou váhu...
"Bylo to nutné?"
Otázka? Ne, spíš konstatování... Ale ta otázka v tónu hlasu...I když v očích bolest... V jedněch očích... V těch druhých... Chlad... A přese všechny nahromaděné emoce... a bolest... Nesnesitelná až snad pomíjivá stále přetrvávající... Ano.. bolest se vrací a přichází jako letní bouřky. Nečekaně a silně.
"Pokud bylo nutné to tolik odmítat."
Úsměv. a jízlivost přinášející další utrpení.
"A teď se uvolni. Pomůžeš především sobě. Pak si dej sprchu a prospi se. Uleví se ti."
A vědomí, že to není sen...