Upír-2 část

Anotace: Pokračování prvního dílu upíra.

Stála jsem u srnky a koukala na ni jako na zjevení z jiné planety. Z krve se mi nikdy nedělalo špatně a tak nevím, proč se mi najednou zhoupl žaludek. Možná to bylo z nervů. Vážně to byl upír? A jestli ano, kde je teď a co právě dělá? Uklidňující bylo, že stejně jako ve stmívání Edward a jeho rodina lovila pouze zvířata. Znepokojující bylo, že jsem ho při tom viděla a že to on ví. Také to, že to byl stále upír a že teď je táta stále-pane Bože! Táta! Běžela jsem co nejrychleji jsem mohla. Ale jako vždy, i tentokrát jsem nezklamala a našla si něco, oč při běhu zakopnout. Černá prořízlá pneumatika se válela přímo vedle mě. Ne, já se válela-ona tu byla dřív. Moji pozornost upoutalo divné kvílení. Stejné, jako před tím, než ten upír skolil srnku. A teď mi něco došlo. Jak mohla srnka křičet? Možná tu byli i jiní upíři. Při tom pomyšlení jsem se rychle zvedla a zamotala se mi hlava. Před očima se mi udělalo černo a já pomalu zase padala k zemi.
Chvilku jsem jenom zírala do prázdna, když se vedle mě objevil neznámý člověk. Pomohl mi vstát a dal mi doutnající ruku na čelo.
,,Kdo jsi?" zeptala jsem se.
,,Jsem ten, koho jsi před chvílí viděla u srnky." řekl. Takže to nebyl člověk, ale upír. Ale proč měl tak horkou ruku? Upíři jsou mrtví, studení...
,,Proč máš tak horkou ruku?" zeptala jsem se ho. On se jen zamračil a zašeptal: ,,Já ji nemám horkou, jsi podchlazená."
,,Aha?" znělo to spíše jako otázka, nežli jako odpověď.
,,A ty jsi...upír?" zašeptala jsem tichounce. Hlas se mi na konci věty zlomil a znělo to, jako když pláču.
Znovu se zamračil.
,,Myslím, že by jsi měla jít domů, Lilli."
,,Tak za prvé, na něco jsem se tě ptala. A za druhé-jak víš, jak se jmenuju?" zeptala jsem se rozčíleně. Cítila jsem, jak rudnu. To bylo vždycky, když jsem se rozzuřila. Pousmál se a odpověděl tak něžným hlasem: ,,Tak zaprvé-nejsem upír. Za druhé,vím jak se jmenuješ, protože je tohle malé městečko, ty jsi má budoucí sousedka a já chodím-budu chodit do stejné školy, jako ty."
Teď jsem se zase mračila já. ,,Říkal jsi, že jsi ten, koho jsem viděla u srnky? Cos tam dělal, když vykrvácela?" Jeho výraz byl udivený. ,,Vykrvácela? Já nebyl u žádné srnky, Lilli." ,,To jsi teda byl! Sám jsi mi to před chvílí potvrdil!"
,,Óch,nechme to na později, ano? Budeme mít dost času."
Vzal mě do náruče a šel se mnou k mému domu-eh, vlastně bytu. ,,Táta spí,nechal klíče v zámku."prohodila jsem.
,,Jo,já vím. Pár milých sousedek mi to povědělo. Taky nejdeš k sobě domů, ale k nám."
,,Ale tohle je naše bytovka!?"
Odpovědí mi bylo pouhé pousmání a jiskřička v oku. Člověk, nebo upír?