Trošku jiný život: Velká noc šampónů

Anotace: Trošku jiná brigáda.

Sbírka: Trošku jiný život

* * *

„Zjistili jsme tím, že Brutíček nejenže umí protivníkův útok pohltit, ale navíc ho i znásobí a vyšle zpět.“ uzavřel Alex svoje domněnky, zatímco ostatní jen shora pozorovali olizujícího se kocoura.
„Jde z něho hrůza.“ přitakal Vojta. „Ale my ho zkrotíme. Koneckonců bydlí tu s náma, takže..“
„Takže co?“
Magda si založila ruce a upřela na svého druha znepokojivý výraz.
„Nechceš mu snad vyhrožovat vyhozením z domu nebo tak něco, že ne?“
„Néé, to by mě ani nenapadlo.“ zamrkal na ni Vojta.
„Je mi to jasné.“ ušklíbla se.
„Každopádně ten líbezný vrnící kocourek je nevyzpytatelná bomba.“ poznamenal Ariel sedící na židli, jenž stále ještě přežvykoval šunku olízanou Brutoslavem. „Co s tím chceš dělat, Alexi?“
„Tvá klasická otázka... Tak tedy, kocoura svěřujeme do péče jeho páníčků...“ (Vojta si začal křupat prsty) „...a my ostatní půjdeme zdokonalit naše obrany dřív, než se objeví další útok nelidí.“
Ariel, Samson ani Radek se tomu nebránili. S radostí vyběhli z Vojtova domu co nejrychleji to šlo, a namířili si to přímo na místo, kde se naposledy objevil první nečlověk.

* * *

„No, Legolasi... Řekla bych, že odpověď znáš a...“
„Ale já bych ji chtěl slyšet od tebe.“ pousmál se elf. „A ještě mi řekni, který prstýnek sis vybrala. Chtěl bych ti totiž v mé nynější múze tvořivosti uplést ze zbývajících prstenů závěs, který nahradí chybějící dveře.“
„C-cože?“ vyděsila se Lucka.
„Ne, neboj, neměj strach, nemyslím ty vchodové. Ach, jsi tak krásná, když se něčeho obáváš...“
Z kmenu stromu, pod nímž oba dva stáli, se začaly sypat piliny. Stále překvapená snoubenka pohlížela vzhůru, přičemž se marně vyhýbala tomu, aby jí drobné odštěpky dřeva padaly do vlasů, obličeje – a samozřejmě i výstřihu.
Elf očividně zachycoval každou její myšlenku, ale přesto se některým přesně směřovaným pohledům neubránil.
„A kam si myslíš, že to koukáš, no?“ pozvedla Lucka obočí.
„Do nádherných krajin, kde sídlí naše rodinné obydlí...“
... Rodinné... Rodinné...?
„Ou... To ne, já si totiž myslím, že chvilku času ještě mám, takže...“ couvla pár kroků zpět a nervózně si zakryla ústa.
„Takže si zatím můžeme dát siestu, co říkáš?“ usmál se na ni Legolas.
„Jo, menší odpočinek při siestě bych brala.“
„Siestu ale bohužel neměli, a tak jsem byl přinucen ti vzít Delissu.“
Ať už tomu věřila nebo ne, elf skutečně ze své brašny vytáhl dva oplatky. Slunce na ně svítilo skrze zelené lístky na větvích, a jelikož se stalo tolik šokujících věcí v malém okamžiku, nedalo se tomu čokoládovému oplatku odolat.

* * *

„ÁÁÁÁÁÁrieli!!!! Já jsem se tě lekl!!!“ řechtal se Adam na celé kolo.
Aby taky ne, když se mu jeho strážný anděl zjevil v nadbožské záři svých vlasů, jež ještě stále obsahovaly absorbované světelné částice.
„Co jsi proboha dělal?!“ svíjel se Adam. „Neměl jsi náhodou pomáhat u toho experimentu s Brutoslavem?“
Ariel pozvedl obočí.
„No, alespoň teď víš, co jsem dělal.“
„A co se ti to stalo s vlasama? Vždyť vypadáš jako Zlatovláska! :D“
„Ehm... Je víc ponižující Zlatovláska nebo Malá mořská víla? Ach jo... No, poté, co Radek vyslal své nadmíru kruté světlo na toho nevinného kocourka, tak ten malý ďas to Radkovo světlo vstřebal, znásobil a poslal ho na něho zpátky.“
„Cože?“
„Ach ano... Těžko bys tomu věřil... Ale Radek uprchl a já to mezitím schytal přímo do vlasů.“ odpověděl smutně.
„Ta jedna malá bílá kousací mrcha.“ soucítil s ním Adam, zatímco se snažil neprskat smíchy.
„A navíc ještě k tomu jsem pak snědl šunku, kterou ten kocour předtím oslintal! Je to nelidské zvíře!“
„No, to ses teda trefil – mimochodem, kde jsou ostatní?“
„Vojta s Magdou dostali úkol postarat se o Brutíčka vzhledem k tomu, že jsou jeho pány. Radek se Samsonem šli pravděpodobně trénovat a já přišel za tebou, abychom se k tréninku přidali. Tentokrát ale radši bez hada.“
Adam se podivil.
„Bez Kamilky? A proč? Copak už spolupráce se zvířaty nemá význam?“
„Ehm...“ odkašlal si Ariel a poukázal prstem na své zářící vlasy, díky nimž mu téměř zanikal obličej. „Co si, Adame, myslíš, že by had při takovém oslepujícím světle udělal?“
„Aha, už chápu, asi by se mu to moc nelíbilo, že?“
„Raději nechci vědět, co by udělal. A tak, pojďme raději ven na ten trénink...“

* * *

„Magdi, dneska ti s Brutoslavem asi moc nepomůžu. V noci mám brigádu na inventuře v drogerii. Nějak jsem na to zapomněl.“
„To nevadí.“ políbila Vojtu jeho přítelkyně. „Vysavač budu mít pořád po ruce.“
Vojta se začal nehorázně smát při vzpomínce na předmět, který jako jediný dokáže brutálnímu kocourovi nahnat panickou hrůzu.
„Ať neproletí oknem kdyžtak.“
„Jasně, neboj.“
„Za chvilku bych měl vyrazit. Půjdu se chystat.“
„Tak jo. Pěknou noc, ty moje sluníčko.“ pohladila ho Magda po hustých vlnitých vlasech.
Když se zavřely dveře, vytáhla z lednice mléko a nechala ho v mikrovlnné troubě ohřát. Pět lžiček kakaa pak v hrníčku rozmíchala, posadila se k jídelnímu stolu a poslouchala ticho, které ji najednou obklopilo.

Venku se stmívalo. Netrvalo to dlouho – podivně temná tma zahalila celé město v několika minutách, což si vynutilo dřívější rozsvícení pouličních lamp. Pod okny se ozýval letní noční hmyz, který se sem tam pokoušel proniknout dovnitř, třebaže pokaždé narazil na síť, jež byla v pootevřeném okně zabudována. Bzučení a skřípění malých bezobratlých živočichů jako by přivolalo zvláštní chladný vítr, přicházející z oné noční tmy.
Magdu zamrazilo v zádech. Na okně seděl jejich bílý kocour a škvírou v žaluziích zaujatě pozoroval osvětlenou tichou ulici, aniž by se nechal znepokojovat záclonami, které se strašidelně vznášely až ke stropu. Ventilací kvílel vítr, zvenku šlo slyšet šumění ohýbajících se stromů.
Spolkla poslední zbytek kakaa, ale když znovu pohlédla k parapetu okna, Brutoslav už tam neseděl. Díval se na ni směrem od dveří, a přitom mu jeho oči žlutě svítily do tlumeného kuchyňského osvětlení.
„Brutíčku...“ špitla, mezitím, co se snažila zahnat husí kůži. „Co jsi to sem přivolal?“

* * *

Vojta netoužil právě po práci v drogerii, avšak celá inventura teď ležela pouze na něm, a tak neměl na výběr. Musel se do toho pustit co nejdřív.
„Ach jo, s čím mám asi tak začít?“
Byl v drogerii sám, venku se čeřila noc. Nevypadalo to zrovna povzbudivě. Venkovní větřík ho svým váním přímo uspával – tím spíš, že v tuto dobu obvykle usínal v posteli.
„HOLÁÁÁ!!!“ ozvalo se za ním sborem.
Ariel, Alex, Franco, Samson a Legolas se před ním zjevili v plné parádě a lehce povzbuzené náladě.
„Ale no tak, Vojto, kampak se poděl tvůj elán? Jak bys asi přežil v Itálii, hmm? Noční život je injekcí radosti pro každého pravého Itala!!“ rozplýval se Franco.
„No, řekl bych, že můj elán pouze postrádá odpočinek... Že by to bylo tím, že bude skoro půlnoc?“
K jeho malému zděšení se nebeští strážci začali promenádovat po prodejně a prohlíželi si výrobky.
Franco hrozivě procházel kolem laků a leštidel, když se náhle zarazil.
„Hle! Podlažní leštidlo Alex! Alex má vlastní leštidlo, hehe! Že ses nepochlubil!“
„Ukaž to!“ houkl na něj Alex a spolu se Samsonem k němu přikráčel.
„Pěkný!“
„A na co chceš leštidlo, Franco?“
„Mno... Abych si vyleštil svůj...“
„???“
„- meč.“

Legolas k Arielově velké radosti stál u přihrádek s vlasovými přípravky, což okamžitě rád využil k tomu, aby elfa poučil o nejlepších novinkách.
„Hej, Legolande, koukej, tohle je nejlepší kolekce z Head&Shoulders! Citrus fresh!“
„Aha. Sorry, ale já beru jedině Niveu Hair Care.“ změřil si Ariela chladně. „Je s kondicionérem. A nepochybně je obohacen i výtažky ze středozemských ježků...“
„Jo? Muhehee, tak to teda silně pochybuju, cha cha!“
„Bodliny středozemských ježků přirozeně napomáhají zpevňovat vlasové kořínky a dodávají veškerým vlasovým vláknům perfektní pevnost a lesk. Máš snad něco proti středozemským ježkům?“
„Eh?“
Legolas zůstal vcelku vážný, přestože byl potěšen svým působením na rádoby znalce, jmenovce dle pracího prášku, jenž neustále žárlil na krásu jeho vlasů.
„Arieli. Vůbec nerozumíš péči o vlasy.“
Andělovi klesly koutky úst.
„Z řady Nivea Hair Care by tobě prospěl jistě tento...“ a podal mu modrou lahvičku, na němž se stříbřitě leskl nápis „PROTI LUPŮM“
„Proti lupům? Co tím chceš říct, Legolasi, že snad kradu?!“
Elf zaraženě sledoval nechápajícího anděla.
„Kde já mám, prosím tě, jaký lup? Já jsem přece nic neuloupil! To je vidět, jak máš čisté svědomí!!“
„Ehm, nechme to raději být... Vyberu ti něco jiného...“
Ariel mu vytrhl malou lahvičku z ruky, odšrouboval víčko a prudce si přičichl.
„Ááá! Moje nosní mandle!!“
Legolas vytřeštil oči a jemně si přivoněl také.
„Hm,“ zamyslel se. „tohle je důvod, proč tolik lidí plešatí. Absolutně jim to zničí pokožku hlavy.“
„Kdyby jen hlavu...“ vysmrkal se Ariel do jednoho z ubrousků na dětský zadeček, „Mně to teď vyžralo i vnitřek nosu. Pak kdo tady nerozumí péči o vlasy!“
„Možná to neprospívá vlasům, ale třeba je to vhodný epilátor pro tvé nosní chloupky.“ mrkl na Ariela Legolas a věnoval již pozornost barvícím šamponům.
„Legolande, co takhle masážní olej?“ houkl na něj Ariel.
„A na co by mi byl masážní olej?“
„Noo, třeba na...“ zašklebil se Ariel. „Třeba na vlasy...“

Franco, jenž objevil výživné masky na obličej, nyní vypadal jako japonská gejša. Při tomto vzhledu probouzel ve svých společnících neustálé výbuchy nadšení. Prohlížel si pomůcky pro úklid, když vtom vypadla elektřina a chlapci zůstali v prodejně potmě, za pouhého svitu Arielových vlasů.
„Ach jo, to beztak ten vítr.“ zabručel Vojta. „Proč zrovna dneska, když tady mám práci?!“
„Žádné obavy, odvážný jinochu!“ zvolal Franco a zapálil mop. „Nyní ti dávám k dispozici moderní osvětlení pohraničních pochodní, jež jsem právě vynalezl!“
„Vy jste ale blázni... To bude pěkná inventura teda...“
Anděl smrti se pozastavil u jedné z přihrádek a očarovaně zavýskl.
„Óóó, nový Woolite – BLACK MAGIC!!! Mu he heee!!!“ vydal ze sebe hrůzostrašný ďábelský smích.
Alex se Samsonem mu poté přidávali další a další inspiraci.
„Hej, ještě jsme tu našli pudr a nějaké plenky!“ zavolali na Franca, který se přehraboval v regále plném žertovných kondomů. Právě tam přitom našel jeden s hlavou kočky.
„Hele, Brutíček!“ vyjekl na ostatní, načež Vojta v křečích smíchu svrhl regál s dámskými vložkami.
Zatímco Alex se Samsonem nasávali laky a ředidla, Ariel a Legolas se nyní předháněli ve vědomostech ohledně parfémů.
„Vzhledem ke svému soužití s přírodou preferuji čistě dřevité vůně.“ pronesl hrdě elf.
„A já, protože teď zářím jako narcis – tedy jako květina, preferuji květinové vůně!!“
Bujarý Franco se zvesela podělil i o své vlastní upřednostnění:
„Já preferuji pouze vůni oceánu, ve kterém jsem se utopil!“

Ariel již nevěděl, jak dlouhovlasého elfa napálit.
„Hele, není to ten odstín, kterým si odbarvuješ vlasy?“ uchechtl se při pohledu na krabičku s blonďatou paní.
„Já žiji s přírodou. Můj odstín je naprosto přirozený. Nepotřebuji si na rozdíl od tebe odbarvovat vlasy.“
(Chvíle ticha.)
„Arieli... Proč se na mě mračíš tak, že ti obočí překrývá oči?“
„Hm. No co. Dlouhé vlasy – krátký rozum!!“

* * *