Já a moje naivita..=(

Anotace: snažím se udělat si "pokoj v duši"..=( Promiňte za tečky, ale já to bez nich nenapíšu=)

Začalo to docela fajně, ne?? Potkala jsem tě po dvou měsících na náměstí.. A zase ve mě něco poskočilo, když sem tě viděla.. Ale šla jsem dál..přece za tebou nepůjdu, když mám stařičkej doprovod..=(

A pak to přišlo..

Zastavila jsem se i s doprovodem na plácku u kláštera, protože tam hrály nějaký děti z cimbálovky.. Odpojila jsem se od staříků a šla víc dopředu.. Za chvíli na mě začal někdo mluvit..chvíli mi trvalo, než mi došlo, že jsi to TY!!.. Fajn..chvíli jsme si tak povídali a já se zase začala propadat do tvých očí..možná to na mě bylo i vidět.. Ale v tu chvíli mi bylo úúplně všechno jedno..hlavně že sem s tebou.. Po chvíli si mě zval na věž, protože tam makáš, a pak na medovinu..ale proČ?? Proč ses ke mně choval jako kdyby ti na mě záleželo?? Musela jsem tě odmítnout..už tak měli staříci starost, že si mě zbouchnul=D..

A další den ještě lepší..

Tak jsem se rozhodla, že za tebou na tu věž půjdu.. Celá natěšená jsem na věž napochodovala, bohužel zase s doprovodem a potkala tě zrovna, když jsi šel dolů.. S úsměvem a malou provokací si se otočil a doprovodil mě nahoru..a já se zas ptám..ProČ?? Proč to záležení??.. Neměl si to dělat.., neměl jsi mi dávat naději, když ses chystal na to, dát mi podpásovku..=( Po prohlížení osvětlenýho okolí z věže si mě ukecal na malou procházku, já ukecala staříky a seběhli jsme těch 106 schodů.. Zase jsem se cítila jako v pohádce..jenže..CHYBA!!.. Po rozloučení jsem měla takovej divnej pocit ztráty.. Ten tvůj výraz byl prostě..prostě divnej=(

A za pár dnů..DOCELA rána..=(

Chtěla jsem ti napsat, jak moc ti děkuju, jak moc tě mám ráda..prostě všechno..jenomže po prohlídnutí tý tvý nástěnky mi došlo, že se takhle chováš ke všem holkám, který znáš..i neznáš., ale pro tebe teď existuje úplně jiná..jenom jedna jediná..tvůj ANDĚL..
Problém je v tom, že bydlí na druhým konci republiky a je zadaná.. Co to znamená??.. Pro mě?? -zklamání.. Pro tebe?? -taky zklamání..,ale na tebe teprve čeká..znám tě moc dobře.. To, že se upneš na jednoho člověka, tomu svěříš všechno a pak tě ten člověk odkopne.. To máme bohužel společný.. Tobě se to už párkrát stalo a stane i v tomhle případě.. A mě se to stalo právě teď..asi jsem správně cítila ten bolestnej pocit ztráty, když jsem se s tebou loučila..a protože tyhle pocity už bych nechtěla zažít, vzdám se lásky asi jednou provždy..po mých velkých, rozložitých spáleninách na duši se to zdá asi vážný.. Mám tě ráda..jenom škoda je, že jsem ti to neřekla dřív..třeba by to bylo jinak..=(