Tma, déšť a smutek
Tma, déšť a smutek
Tma, déšť a smutek.
Celý vesmír obrácen proti ní. Co ale provedla?
Blesk, zloba a hanba.
Usedla do kouta v prázdné místnosti a rozplakala se. Nikdo mě už nemá rád!
Stesk, krev a smrt.
Zvedla chladivě osvobozující proužek kovu k zápěstí a přitlačila. Musela.
Úleva, brána a mír.
Jakési světlo jí táhlo vpřed. Nebránila se.
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Aspoň by nehrozilo přelidnění, ne?:P Ne, nemám ráda lidi, kteří o sebevraždě vážně uvažují - připadá mi to ubohé. Nicméně to vidim kolem a jsem toho plná, nějak se to projevit muselo.. ;)
19.09.2009 12:49:00 | Loen
kdyby bylo mrtvejch tolik lidí, kolik je o nich takovýchle miniaturek, půlka světa by snad vymizela..:o)
18.09.2009 15:46:00 | chroust17
Krásná, byť krátká povídka (ale co je malé, to je hezké x)), jen mám pocit, že už je textů typu "sebevražda to všechno vyřeší a všichni žijí šťastně až do - uhm - smrti" až moc.. =)
10.09.2009 18:11:00 | Double_U_is_usually_W
