Revoluce s duší barvy duhy

Anotace: ...Tenhle svět potřebuje revoluci, at je třeba malá a at je třeba jen uvnitř vás...

Díváš se okolo sebe a mračíš se.Vidíš šedé betonové kvádry.Zelená tu není zelenou.Jen zahnědlou podobou sestřenice zelené,která jako jehličí borovic při západu slunce na stráni v prozářeném hvozdu rozostřuje naše vnímání barev.
Jdeš po ulici, kde všechny umělé odstíny přírody pokrývá prach, smog či špína velkoměsta s maloobjemovým vnímáním krásna. Aspoň to nebe je azurové. S kapkama akvamarínu na okrajích. V dálce se rozestupuje do tyrkysova a pak zas jak moře se tváří. Kapky nasládlýho deště ti padaj přímo očí a ty vidíš oblohu během několika oka mžiků zcela proměněnou. Z levandulových mráčků jsou najednou mračna, kde se nafialovělá barva orchidejí pere s ponurou šedí nekončící mlhy. Zlatý kotouč se ztratil a indigo zaujímá podstatu toho nám nejbližšího vesmíru.
Stojíš uprostřed lesa panelů a paneláků a sleduješ hněv bohů. Nedokážeš se smířit s tím, že všechna ta krása kolem nás mizí. Že stromy střídaj nákupní parky. Místo luk, jsou parkoviště. Tvoje slzy se mísí se slzami andělů. Nehodláš déle čekat na změnu jež nepřichází. Rozebíháš se vstříct novým světům. Běžíš rychlostí světla. Alespoň v tvých očích barvy oliv a čokoládového pokušení s nádechem zlatých záblesků se této neskutečné rychlosti minimálně rovnáš. Pokud jí ještě svým nadšením nepřevyšuješ. Běžíš bludištěm, neunavně se ženeš za nevyřčeným cílem. Odpoutala ses od všech přízemních problémů a starostí. Teď jseš tu jenom ty a tvoje touha všechno,nebo alespoň něco změnit. Utect tam, kde ještě člověk nedokázal přírodu zničit. Nedbáš předpisů. Narážíš do lidí a bezeslova mizíš v davu. S výrazem maniaka se ženeš dál spletí ulic a uliček. Až na poslední chvíli v zatáčce jedné z nich otočíš hlavu. Setinu vteřiny hledíš smrti do očí. A pak jen dutá rána a ty ležíš v karmínovém jezeře na zaprášené silnici v ulici jež nemá jméno. S ironií se tvá duše dívá jak ta kaluž jako jediná v tom městě svou tragickou podstatou splnuje barevnost přírody. Svým pohledem na svět jsi byla až moc revoluční a tak se tě svět zbavil. Snad tedy příště, až se zas někdo jako ty narodí. Sbohem ty s duší barvy duhy.