Já a můj nejlepší bráška Erik

Anotace: Je to o tom co pro sebe dokážou udělat dva sourozenci. Za sebe musím říct,že kdyby se stalo něco s mím bráchou asi bych taky neváhala abych byla s ním i když nevím jestli bych zašla až tak daleko P.S.:Sice je to s chybami, ale doufám, že se to bude líbit

Proč musím být u všeho. Proč mám pocit, že jsem mu mohla pomoct. Vždyť to byl feťák a ožrala, ale já ho měla ráda jako, jako bratra, jako nejlepšího bratra na světě, ale teď už je pozdě mu pomáhat.

Před rokem umřel a já mu nepomohla a mohla jsem měla jsem mu ti aspoň zakázat sice by mě neposlech, ale měla bych aspoň nějakou útěchu.

Nicméně mu bylo 18, když umřel a mě bylo tehdy jenom 11 let a co byla jsem s nim aspoň jsem s nim byla, ale na ten den v životě nezapomenu. Chtěl abych byla s ním. Než odešel navždy. Říkal, že jde spát a že ráno se úplně normálně probudí a já mu úplně hloupě věřila. Třeba kdyby přijela to odpoledne záchranka tak by se mu dalo pomoct, ale sebral mi mobil. Proč to udělal?

Když jsem se ráno vzbudila na zemi vedle gauče. Měla jsem divný pocit,že,že se něco stalo. Když jsem se dotkla jeho ruky byla ještě teplá, ale studenější nežli moje. Zatřásla jsem s ním, ale neprobouzel se jenom, mu ruka bezvládně sjela na zem. Začala jsem brečet a objímala jsem ho.

Políbila jsem ho naposled na tvář a vyndala jsem si svou Nokii z jeho kapsy od bundy. Zavolala jsem 155. Ten ženský hlas v telefonu se mě začal ptát co se stalo a kde jsem a jak se jmenuji. Bylo to tolik otázek až najednou skončili a já se s tou paní rozloučila, ale když jsem se podívala na Erika oči se mi nanovo zalili slzami. Byl mrtví, ale já si to nedokázala představit být,existovat bez Erika mého nejlepšího bratra na světě.

Vždyť těsně před svou smrtí byl ten nejveselejší člověk na světě a teď si už rok hnije v rakvi. Jak my to mohl udělat vždyť to věděl jak se mi bude stýskat.

Věděl,že má mladší sestru, která ho měla moc ráda a chtěla a nadále ho chce zase vidět. Je to můj sen zase ho obejmou zase se sním hádat a poslouchat jeho písničky, které mě hrával na kytaru.

Umřel mi tak,tak moc rychle jenom mi řek ať ho přijdu brzo navštívit a já jsem si hloupě myslela, že se chtěl jenom odstěhovat z města. V životě bych nepomyslela, že si vezme tak silnou dávku pervitinu, která ho zabila.

Jako vždycky se mi začalo v hlavě rozléhat: „Přijdi mě brzo navštívit.“
Tokát už to nevzdám,už se mi po Erikovi stýská moc dlouho. Škoda jenom to, že domů se z této návštěvy už nikdy v životě nevrátím.

Sbohem mami a tati mám vás ráda, ale Erika mám radši a bez něj už můj život nemá cenu. Tak zněl můj dopis na rozloučenou.Sbohem mám vás všechny moc ráda.

Nebylo to myšleno ironicky jen mám prostě ráda Erika mého brášku.

Dlouho jsem přemýšlela jak se zabít chvíli jsem si připadala jako magor, ale pak jsem si zase vzpomněla na Erikův úsměv, jeho modré oči a blond vlasy. Prostě jsem ho musela vidět. Erik by určitě udělal to samé, vím to nikdy by mě nikde nenechal samotnou tedy aspoň ne úmyslně. Třeba na mě zapomněl. Ne! To by se nestalo jenom prostě já nevím, ale určitě vím že musím za ním.
Vyndala jsem nůž a trochu se řízla,ale jak jsem se řízla udělalo se mi blbě. Tenhle nápad jsme zamítla nepodřežu se to vím, ale já se nevzdám.

Koukla jsem se z okna něco mě napadlo co skočit, ale to taky nešlo jelikož já se hrozně moc bojím výšek.

Když jsem chodila po bytě a byla čím dál tím víc smutnější uviděla jsem lékárničku. Vyndala jsem všechny prášky co tam byly, vzala skleničku a dala jsem do ní všechny prášky co jsem našla udělala jsem si takej koktejl něco na co nikdy v mém teď už krátkém životě nezapomenu.

Těsně před tím než jsem si lokla mého drinku jsem si položila na stolek vedle gauče dopis pro mamku a tátu. Lehla si tam kde před rokem ležel Erik a já mu nepomohla.

Napila jsem se mého pití a v rukou jsem držela Erikovu fotku. Na brzkou shledanou Eriku.A vypila jsem to až do dna,ještě chvíli jsem se dívala na Erikovu fotku a začali se mi zavírat oči. Naposledy jsem řekla sama sobě: „ Dobrou noc“.

Když otvírám oči vidím ho jak ke mně de ležím v nějaké zahradě a zpívají tu slavíci. Už jsme zase spolu nerozlučná dvojka já a Erik. Erik mě objal a opakoval mi tyto slova: „ Jsi moc hodná, že jsi mě nenechala samotného, dík.“ „Není zač ty bys udělal to samé i pro mě“ odpověděla jsem.

A tak jsme navždy spolu já a můj nejlepší bráška Erik.
Akorát se mi stýská zas po mamce a tátovi, ale Erik je tu se mnou. Se mnou navždy.