A je tu podzim!

A je tu podzim!

Anotace: Pozdní přivítání podzimu..

Podzim. Tak nádherný čas.
Vše se mění. Nic není jako doposud.
Úroda se sklízí, boje vrcholí. I mohutné stromy se vzdávají svých majestátních korun zelených listů. Listy jako drahokamy postupně mění barvu tu žlutá, tam červená a hle tam je hnědá.
I oni však boj s časem prohrají. Jeden po druhém spadnou na zem, tak jako lidé postupně opustí tento svět. Spadnou na zem v celé své barevné kráse, jako poslední barevná potěcha pro oči, které ji vidět chtějí.
Poslední záblesky jasných barev, poslední teskné zpěvy ptáků, poslední dny prosluněné teplým sluncem, poslední schůzky zvířat. Až přijde zima, vše utichne, schová se, usne.
Tak jako poslední uschlé barevné listy připomínající lidský život. Už teď se stromy těší na jaro, až se jejich mohutné koruny znovu ozdobí zářivě zeleným listím a poupaty květů. Tak jako lidé se radují z nového života.
Vše jednou končí, i život stromů připomínající život velkých lidí a jejich příběhů, legend, které stejně jednou zmizí v zapomnění, v pavučinách času.
Tak jako strom podťat člověkem padá, tak i člověk zrazen jiným padá.
Stromy se neradi vzdávají listí, jako lidé se neradi vzdávají svých přátel, stromy neradi ztrácí větve, tak jako lidé své příbuzné, děti a míza stromů je jak lidské slzy,
nebo krev vytékající z rány, když umírá člověk.
I u lidí jednou přijde bouře, vichr věštící příchod zimy.
U stromů opadá listí, ptáci opustí svá hnízda v jejich korunách.
A u lidí? Jak se u lidí pozná příchod zimy, té chladné, ledové královny.........
Autor Níniel, 26.10.2009
Přečteno 399x
Tipy 3
Poslední tipující: Adar, Tempaire
ikonkaKomentáře (4)
ikonkaKomentujících (4)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

Úplně jsi vystihla mé pocity, jako by všechno krásné mělo náhle uvadnout, zemřít a navždy opustit tento svět, nikdy se již nevrátit, aniž by si někdo kdy vzpomněl.
Chce se mi plakat, ale nemohu, dusím slzy, chtěla bych křičet, ale z hrdla mi nevyjde ani hlásek, chtěla bych něco říci, ale slova mi zamrznou na rtech.
Ne, nechci zůstat jen bledou vzpomínkou, která časem vybledne ještě více, až nakonec zmizí a propadne se do hlubin naší mysli a vědomí.
Nechci již přežívat, chci žít, chci v sobě nalézt sílu a odhodlání, chci, aby i do mého života po kruté zimě konečně přišlo jaro a rozsilo svou radost a naději, kterou každý z nás občas potřebuje, aby mohl jít dál. Čekám, zatím marně, ale snad až vykvetou šeříky a ostrý zimní vítr se navrátí zpět do hor uvidím kvetoucí zahradu, zahradu života, kde čas neplyne a kde léta nestárnou. Tam najde každý uzdravení, útěchu, rozřešení a ztracenou naději, ať je již jeho žal jakýkoli...

02.11.2011 21:19:24 | Findë

líbí

píšeš velice nádherným stylem,píšeš velmi lehce a když si to člověk zkusí představit,vžít do toho tak je to něco nádherného...

30.01.2010 12:27:00 | Adar

líbí

Děkuji za komentář, pokusím se příště pravopisných chyb vyvarovat.

27.11.2009 19:01:00 | Níniel

líbí

V podstatě se mi to líbilo...přišlo mi to jako lehké líčení s notnou dávkou metafory...příjemný počin, který kazilo několik pravopisných chyb, což je docela škoda...

26.10.2009 22:30:00 | Tempaire

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel