4.kapitola

Anotace: "Nevím, co po mě chceš, ale ocenila bych, kdybys mě už konečně přestal pronásledovat."řekla jsem rozčileně. "Ahoj."řekl a medově se na mě usmál jako bych právě nic neřekla.

Nešlo mi pustit tu skupinu lidí z hlavy. Tak náramně si užívali života, teď když jsem o nich věděla, začala jsem si všímat, jak moc svých schopností využívají a pomalu jsem se začala cítit víc a víc v bezpečí než kdy předtím. Netrvalo dlouho a také jsem začala svého daru využívat.
Přišlo mi, jako by se celý můj život najednou obrátil v základech. Nenašla jsem žádné rozumné vysvětlení, proč všechno začalo až teď a snad jsem ho i po pár dnech přestala hledat. Byla jsem šťastná. Našla jsem kamarády, s kterýma jsem mohla konečně mluvit o všem. Scházeli jsme se po škole a mohly dělat úplně všechno, co jsme chtěli. Snake mě učil různý triky a já se výrazně zlepšovala. Všechno vypadalo, že bude dokonalé, až na jednu věc. Radek. Pořád jsem ho cítila v mých zádech. Anna, jedna z lidí, co se se mnou z celé skupiny nejvíce bavili, mi jednou vyprávěla o Radkovy.
"...když on byl takovej divnej, nikdo pořádně nikdy nevěděl, za čí stranu kope. Nám donášel na chytače, chytačům donášel o nás. A teď todle prohlášení za mrtvýho...týna a kluci"řekla a mrkla ke skupince těch tří, co sedívali stranou:"si myslej, že se přidal k těch druhým a že na nás určo brzo přijdou a všechny pochytaj, mi ostatní doufáme, že nás kryje...ruku do ohně bych za to ale nedala."řekla a přemístila se.
Když jsem se kolem osmé večer vracela s Janou na intr, zahlédla jsem ho znovu a tak jsem Janu doprovodila do pokoje a vrátila se před budovu, kde Radek seděl pod nejbližším stromem. Neváhala jsem a šla jsem směrem k němu.
"Nevím, co po mě chceš, ale ocenila bych, kdybys mě už konečně přestal pronásledovat."řekla jsem rozčileně.
"Ahoj."řekl a medově se na mě usmál jako bych právě nic neřekla. odfrkla jsem něco jako ahoj zpátky a on pokračoval, něco říkal, jako že se omlouvá za ty lahve co ukradl, ale já moc nevnímala. Uchvátil mě zvuk jeho hlasu. Chvilku jsem na něj koukala a pak mi došlo, že už nemluví.
"Skončils?"řekla jsem rychle jako že lhostejně.
"Jo."
"Tak dobrou."řekla jsem a odcházela k pokoji.
"Dobrou."řekl nechápavě po chvíli. Neměla jsem chuť se snim bavit. Než jsem se nadála, zmizel.