Řešení

Anotace: V čem spočívá ten správný postup, ta správná strategie, ten přístup, který nakonec nevede ke zklamání? Jak mohlo tolik slavných mužů napáchat tolik omylů a tak zničit vlastní dílo? Nebyli skutečně tak dobří, byla to jen hříčka náhody, jen štěstí?

Roy byl profesionál a zodpovědný člověk, který si nemohl dovolit dělat chyby. Díky dobrým radám a vlastnímu rozumu se jich dokázal střežit, a díky tomu jeho kariéra za těch několik krátkých let vyletěla vzhůru, až se dostal do významné vedoucí pozice. Přineslo mu to mnoho radosti, i jeho ženě to přineslo mnoho radostí. Když hleděl z okna své kanceláře v 33. patře, dostával pocit, že se mu naplňují jeho sny, že je to snad přecejen možné.

Protože byl ale vzdělaný a naslouchal moudrým radám, rozhodl se neusnout na vavřínech a nedávat vsázku svoji kariéru, rodinu, svůj sen. Jeho cesta tady přeci nekončí, musí se dál snažit, a čím dál víc, aby neklesnul, aby dále stoupal a byl stále lepší, on i jeho dílo. Ale překonal už tolik překážek a dosáhnul tolika úspěchů, že i jeho bohaté představivosti začaly docházet jasné a dosažitelné cíle, a čím dál častěji v jeho mysli převládaly obavy z úpadku, zkázy a příběhy o lidech, kteří zcela netušíc, se ze svého úspěchu a štěstí propadli do zkázy.

V čem spočívá ten správný postup, ta správná strategie, ten přístup, který nakonec nevede ke zklamání? Jak mohlo tolik slavných mužů napáchat tolik omylů a tak zničit vlastní dílo? Nebyli skutečně tak dobří, byla to jen hříčka náhody, jen štěstí?

"Nepřemýšlej nad tím tolik, člověk není všemocný, nemůžeš na všechno přijít..." říkala mu jeho milovaná žena. Radovala se z jeho úspěchů, nechtěla ale, aby její muž propadl nekonečnému honu za tím nejlepším řešením. "Všechno nemá nejlepší řešení, né vždy jsou tu řešení správná a nesprávná..." Ale on, jako zodpovědný muž a vůdce mnoha věřících pracovníků, nemohl upustit zrak z toho oslepujícího symbolu dokonalosti a vskutku, nikdo z dalších lovců dokonalosti mu to nezazlíval.

Při svém honu za řešeními se konečně na radu své ženy, ocitl i u velmi drahé a působivé věštkyně, kterou ale tento zákazník pramálo nepřekvapil. Za cenu přibližně jeho nového telefonu mu prozradila, že se o své dílo nemusí bát, že pokud upadne, tak né už pod jeho vedením. Měl by si ale dát pozor sám na sebe, protože mu hrozí nečekané, né na něj mířené, avšak smrtelné nebezpečí. Myslela, že tento ředitel z New Yorku, nemá pro její radu místo jinde než v podvědomí, kde mu za tu vysokou cenu přinese nejvíce užitku, stejně jako při jiném kouzlu v dnešním světě.

On ale věřil a svojí ženě se svěřil, protože i takové metody, do svého lovu za neohrozitelným úspěchem zařadil. Žena jeho, náhle zavrhla svou víru v tento věštecký zdroj informací, neschopna o tom přemýšlet. Předala to instinktivně svému ženskému podvědomí, ať se poměří s touto magií, ať už je jakákoliv. Ale Roy, její muž, byl teď ještě důslednějším a opatrnějším, odhodlán svou společnost dovést na nejvyšší viditelný vrchol, kde určitě zahlédne jiné, ještě vyšší cíle, třeba v jiném podniku.

Proto i dnes, přišel v den dovolené na pracoviště, aby dokončil, co nemohlo být jinak dokonale dokončeno včas. Vždyť jak by se mohla žena zlobit, když se ráno probudí sama, když díky jeho dokonalému dílu se brzy už bude probouzet do mnohem krásnější ložnice? A když se to ráno sama probudila, opravdu nevěděla, jak se zlobit, aby to mělo nějaký smysl pro ně, pro něj a pro ní. Rozhodla se pro sebe, pro největší kufry a rádkyně z podvědomí, intuici s instinktem.

V tu chvíli, na posledním listu dokonalého dokumentu ještě ani nezaschnul inkoust, když se po mohutné ráně ladně snesl na podlahu kanceláře. Roy se však s odrazy plamenů v očích pro něj nekompromisně sehnul a s deskami přitisknutými k hrudi prchal k rozhodnutí, čekajícímu na tak nečekaném místě. Kontrolka výtahu jen líně plnila jeho nejnaléhavější přání a čísla na ní se vlekla mnohem pomaleji, než obvykle. Pár metrů vedle jasný zelený symbol sliboval možnost úniku, Roy se ale ve svých třiceti moc necítil na sbíhání třicetitří pater...

Už sahal po nouzovém východu, když se dveře do příjemně klidného výtahu konečně otevřely. Udělal pár kroků, pak se však zastavil. Z kanceláří se valil dým a vzduch vibroval zvuky, jaké znal jen z filmů. Přeci se nenechá nalákat do výtahu! Představa toho uzavřeného nebezpečí je skoro tak děsivá, jako v těchto botech běžet 33 pater, nemluvě o kufříku, pro který by se mimochodem měl vrátit, pokud na to je ještě čas...

Čas, jen ten ho dělí od špatného rozhodnutí, hrozícího mu tím smrtelným nebezpečím, uvažoval zoufale Roy. Výtah ho dolů dostane během pár okamžiků, zatímco za dveřmi nouzového východu nikdy nebyl, co by tam ale tak asi mohlo být? Ale kdo neriskuje, ten nic nezíská, výtahem budu z toho všeho rychle pryč, nebo mrtvý... opatrnosti bych možná měl dát přednost, co když ale je schodiště zablokované?

Plynuly další vteřiny, až ho z jeho dumání vytrhnul výtah, který odjel. No, teď je to jasné, ještě, že jsem se neunáhlil! Pomyslel si naposledy, než jeho tělo odtáhla tlaková vlna chodbou a sklem, vzduchem, 33 patry a betonem.

Né každá situace má správné a špatné řešení, někdy dokonce může hledání řešení být řešením špatným.