Milovat a zemřít

Anotace: Věděl, že jí nikdy nebude mít, bylo už moc pozdě...

Vědět, že jí nebude mít, vědět, že mu už nezbývá čas. Bylo pro něho mučivé, dusit své city a touhy k ní v sobě a nikdy jí o nich neříct. Všechny své sny sepisoval a umisťoval je na internet. Psal o jejích hebkých kaštanových vlasech, o jejích překrásných rtech, které by ze všeho nejraději políbil. Ale nejraději, nejraději psal o jejich kouzelných očích. O těch očích, ve kterých nacházel něco, co se nedá popsat. Něco, co mu kdykoli je viděl způsobilo náhlé bušení srdce, podlamování kolenou a začali se mu potit dlaně. Vždy si je ale rychle osušil o kalhoty a mlčky prošel okolo ní..

Stále se ptala kdo je ten záhadný. Neznala jeho jméno, nevěděla ani do jaké školy chodí. Snažila se nedělat si s tím vrásky. Konec konců, potkává ho celkem často, jednoho dne přeci najde odvahu, aby ho oslovila..

Zase jako každý večer sepisuje to, co jí nikdy nepoví do očí. Prohlíží si emaily a kouká, někdo mu napsal, že jeho články jsou nádherné. Byla to ona, věděl to a přesto nikdy nekývl na schůzku. Nikdy se s ní nechtěl sejít, protože už by to nemělo cenu. Začal pomalu sepisovat svůj poslední a zároveň první příběh. Poslední v tom, že už ví, že už jí nebude vídat tak často. Stále se to zhoršuje. A první v tom, že to je jediný příběh, ve kterém napsal, že jí miluje.

Každý večer si četla jeho příběhy, přišlo jí, jako kdyby psal o ní. Ale říkala si, proč se s ní nechce sejít. Stále naléhala, stále prosila a přesto to nevyšlo. Cítila se zklamaná. Aniž by jí ten člověk znal, tak o ní dokázal napsat tolik krásných věcí. Jak si pohrává se svými vlasy, když je nervózní, jak na všechny hledí tím pohledem, který dával najevo, že není zlá, že má chuť všechny milovat a se všemi se seznamovat. Jak jen tohle může vědět?

Jeho poslední příběh byl dopsán. Nedával ho ovšem na internet všem na oči. Poslal ho jen jí. Napsal kdo je, ale nebyl si jist, jestli to pozná. V tom příběhu se s ní rozloučil a zároveň vyznal všechny své city k ní, aniž by s ní jedinkrát promluvil. Věděl, že ona je ta jediná, ta na kterou bude myslet až bude konec. Nemyslel si, že je to špatně, je přeci krásné myslet na něco, co Vám vždy vykouzlí byť jen nepatrný úsměv na rtech. Ona bude v jeho srdci žít navždy.

Byla smutná, neodepisoval na její zprávy, nevěděla, že už je konec. Ona věděla kdo je, i předtím než si přečetla jeho poslední příběh. Poznala to už dávno. Vždy, když ho viděla, cítila okolo sebe cosi magického, něco jí k němu táhlo, ale netušila, že promrhala svojí poslední naději. Ale to co netušila, bylo to, že když vše končilo, jen on si vzpomněl na její kouzelný pohled, ten pohled ve kterém se odráželo to překrásné nebe, ta obloha, čirá obloha a on doufal, že alespoň jedna z těch hvězd tam je on…