Bojím se

Anotace: Z kolika věcí máte strach? Co Vás tíží? Co je štěstí, existuje vůbec? Dá se ještě lidem věřit? Topím se v beznaději. Že bych se naučila létat?

Kolik nocí se ještě budu dívat do stropu? Dívat se, jak světlo z venkovních lamp kreslí obrazce. Na uších sluchátka s hudbou, která by mě měla uspat, ale vhání mi slzy do očí. Tolik věcí, co se událo. Nic se nedá změnit. Vlastně celou dobu zjišťovat, že váš život stojí za kulový a vy stále věříte, že bude lepší.
Lidi, které jste považovali za kamarády, si o Vás šuškají za zády. A vy se začnete stranit, stranit Všem. Všechny pocity držíte v sobě, sami sebe jimi dusíte. Nikomu je neříkáte, jen se tváříte, že je Vám děsně fajn.
A potom přijde chvilkový pomíjivý pocit, že jste šťastni. Že jste našli někoho, kdo Vás podrží, pomůže Vám najít cestu. Ale byly to jen odlesky, odlesky štěstí.
A dál začnete ztrácet lidi, na kterých Vám záleží. Jen proto, že jste se zavřeli do sebe. Nadávali na život, který za to stejně nestojí. Trpělivě jste čekali, že bude líp. A stále se tvářili, že Vám nic není. Ale nevšimli jste si, že se potápíte. Stále níž a níž. Voda Vám sahá až k nosu a teprve teď si všímáte, že se topíte. V odporné lepkavé beznaději, která Vás ze svých spárů nechce pustit. Hledáte oporu, které byste se zachytili, ale je to jen šahání do prázdna. Poslední pohled do temnoty, hledající aspoň kousek světla.
Teď Vám most připadá jako přítel, který Vás naučí létat, prášky jako kamarád, který vaše sny promění v realitu.
Vlastně se bojím, že ztratím lidi, co mám ráda. Bojím se, že umřou dřív než já. Bojím se spousty věcí. Ale nedokážu je vyslovit. Nikdy jsem neuměla. A asi nikdy nedokážu.