Podstata života 2.

Anotace: Smysleny pribeh ..... o vztazich ......... 2díl

Sbírka: Podstata života

„ No já abych tě natahal od povinností.“
„ Tak s tím si hlavu nelam.“
„ Dobře nebudu a vezmeš mě autem nebo budu muset běžet vedle?“
„ No já ti nevím….. ale asi tě vezmu autem někde na tebe čekat se mi nechce.“
Nastoupíme do auta a pádíme do centra.Zatím není žádnej velkej provoz je teprve půl dvanáctý a lidi se začnou sjíždět na objedy až kolem dvanáctý. Zaparkuju a teď kam?
Než se rozkoukám chňapne mě Sebastián za ruku a táhne k nejluxusnější restauraci.
Tady jsem nebyla ani s Hanesem… Docela koukám.Jsem pro něho jen cizí holka a on mě vezme zrovna sem. Když vejdeme vezme si od nás pán stojící u dveří bundy a dovede nás ke stolu pro dva.Podá nám jídelní lístky a odejde.No je toho tu požehnaně co si mám vybrat.Kouknu se bezradně na Seba.
„ Co si dáš?“ Zeptám se zoufale.
„ Třeba jídlo pod číslem devatenáct.“ Odpoví s úsměvem.
„ Tak jo já si dám dvacet-jedničku.“
Číšník jako by nám četl myšlenky se tu hned objeví. Nadiktujeme mu co si přejeme a čekáme.
„ Ty sem chodíš často?“
„ Ne. Jsem tu dneska po druhý.Prvně jsem tu byl na mamčině svatbě.“
„ Aha a tak proč si mě sem bral?“ Tohle trošku nechápu.
Dlouho mi koukal do očí než odpověděl.
„ Líbíš se mi hned od prvního okamžiku a pak vypadáš tak trošku smutně jako by ti někdo ublížil a tak jsem tě pozval sem.“
Trošku se zamračím když řekne někdo ti ublížil.Tohle nemohl vědět, ale asi opravdu vypadám zoufale.Obraz v zrcadle mi to ráno náležitě zobrazil.
„ Nemrač se to ti nesluší.“ Kouká mi pořád do očí a já se opravdu nedokážu na něj mračit.
Jak si ho prohlížím vypadá jako nějaká postavička z komixu.Může mu být tak kolem dvaceti a maluje si oči.No vypadá zvláštně, ale je milej takovej jinej než ostatní kluci v jeho věku.
„ Budu hádat. Teď přemýšlíš, proč se kluk jako já maluje a proč jsem takhle jinak oblečenej viď?“
Jenom přikývnu a čekám na jeho vysvětlení.
„ Jak začít…. dlouho se odmlčí než začne pokračovat….. asi před šesti lety jsem začal sledovat komixové filmy a číst časopisy, taky mě začalo bavit kreslit a celkově jsem se začal zajímat o japonskou kulturu a styl Visual Kei, kterej mě celkově uchvátil.No a od tý doby jsem se stal jeho vyznavačem…. po čase jsem si našel kámoše, které zajímá stejný styl. Toť asi vše.“
Nepovídal mi něco o tom Hanes v poslední době?? teda před rozchodem?začnu trošku přemýšlet..no někde už sem o tom slyšela.
„ A co na to tvoji rodiče, že se maluješ jako holka a tvoje vizáž poutá pozornost?“
„ Ze začátku se to našim moc nezamlouvalo, ale zvykli si a prej když nedělám nic zlého tak ať dělám jak myslím.“
„ A co ve škole? Jak tě vzali spolužáci?“
„ Tak ve třídě jsem s kámošem, kterej je švihlej stejně jako já a spolužáci nás vzali v pohodě.“
„ Jo a to taky posloucháte Japonskou musiku že?“
„ Pochopitelně.“
„ Mh… některý skupiny jsou dobrý.“ Když to dořeknu zůstane na mě koukat.
„ Ty posloucháš něco z Japonska?“
„ Jo. třeba An Cafe ti sou dost dobrý.“
Na chvilku jsem ho zaskočila.
„ wow…. to bych neřekl. tipl bych, že posloucháš něco tanečního.“
„ No já poslouchám tak nák všechno.“
V tu chvily nám přinese číšník jídlo a my se do toho s chutí pustíme.
„ Máš to dobrý?“ Zeptá se mě uličnickým pohledem.
„ To si piš.“Oplatím mu.
On se nakloní ke mně a začne mi ujídat.Začnu se tlemit a napodobím ho.
„ No na to že jsme v luxusní restauraci se chováme trošku blbě nemyslíš?“
Napomenu ho.
„ A není to fuk?“
„ Blázne.“
Za tu chvilku co se známe mám pocit, že ho znám léta.Takhle příjemně jsem se necítila ani s Hanesem.
„ Na co myslíš?“ Vytrhne mě jeho hlas z přemýšlení.
„ Nad ničím.“
„ Nepovídej….. tak nějak si se šklebila.“ Snaží se mě napodobit.A já se musím smát.
„ Tak my budem platit.“ Mávne Seb rukou na číšníka. Zaplatí útratu a jdeme.
„ Chceš hodit domů?“ Zeptám se ho jelikož já už asi budu muset jet.Měla bych zavolat někomu ve třídě a udělat si věci do školy a zítra už tam normálně půjdu.Přece se nenechám takhle rozhodit.Tohle setkání mi opravdu prospělo.
„ Já půjdu klidně na bus.“
„ Já tě odvezu, když už jsem tady tak přece nepojedeš busem teď bude narvanej děckama ze školy.“
„ Tak jo.Budu tvůj dlužník.“
„ To ať tě ani nenapadne,Ty mě pozveš do restaurace a pak prej budeš můj dlužník.Ty si snad upadl na hlavu ne?“
začne se tlemit a nasedne vedle mě.