Jsi na řadě,můj milý...

Anotace: No,taková povídka...Já nikdy nevím,co sem mám napsat..Takže,asi vám představím povídku..Dívka si myslí,že má schopnosti určovat životní rovnováhu a nakonec je opravdu má....

,,Ty,zítra zemřeš,pokud nenapravíš svoje činy"vykašlala Yuzu další krev.,,Hele,maličká,skoro umíráš a ještě si vyskakuješ?Já na tvoje bláboly nevěřím"usmál se velký muž.Měl hnědé vlasy,i když už mu jich moc nezbývalo a zelené oči.Nenávistně se díval na 13-ti letou dívku s modrýma očima a hnědými vlasy ležící na zemi.Měla na sobě dlouhé černé šaty se spoustou přezek.Obličej měla místy od krve a měla pořezanou ruku.,,Hehe,stejně umřeš"usmála se.Mokka se tyčil nad ní jako dvoumetrový sloup.Terorizoval ji už od školky.Zasadil ji tvrdou ránu do obličeje,potom zlomil obě nohy a nakonec jí rozřízl hrdlo.Otočil se a odešel.Opustil místo,kde zabil svojí mladou kamarádku.Ozvalo se křupnutí.Kosti v těle se jí napravili.Rány se uzavřely a jediná stopa po tom hrůzném činu byla krvavá stopa na zemi.Už si zvykla.Chtěla mu pomoct.Neměla ho sice nijak zvlášť ráda,ale co..Jenže on si nedal říct.Zvedla se,otřela si obličej a vydala se do svého domu.Bydlela sama.Rodiče zemřeli při autonehodě.Nešla spát,jenom si sedla k úplně otevřenému oknu.Za chvíli,když se měsíc konečně odvážil vyjít,uslyšela šum.Slyšela ho už tolikrát.A sílil čím dál víc.Na okno dopadla přerostlá lasička.No,lasička...Bylo to zvíře velikosti krávy vypadající jako lasička.Na jeho hřbetě seděl mladý chlapec ve věku Yuzu.Měl tmavě fialové kalhoty i vestu,v ruce držel katanu a přes pravé oko měl pásku.Ruce měl ovázané obvazy nohy také.,,Zdravím tě,Yuzu.Tak kdopak tě dnes ponížil nebo zmlátil či ti nějak ublížil?"zeptal se milým hlasem.Nebýt té pásky přes oko,katany a přerostlé lasičky,vypadal by celkem normálně.,,Tady máš adresu a pořádně si to užij,Moro"usmála se.Lasička se odlepila od stěny domu a už mířila vstříc tmu.,,Dnes večer byla spáchána další brutální vražda.Našeho spolužáka našli zabitého s rozříznutým hrdlem,bez oka a se všemi končetinami zlámanými."zastavila Omo Yuzu před školou.Ta se jenom uchychtla.Nebylo to nic neobvyklého.Ještě před pár dny by těžce litovala,proč jí spousta lidí nenávidí,ale teď již ne.Měla Mora a Ikku.Chlapce a lasičku.Zabijáka a vražedkyni.Přítele a přítelkyni.Jediné,kteří jí rozuměli.Kromě Nara.Byl to její kluk.Chodila s ním již dlouhou dobu.,,Ahoj,Yuzu"rozběhl se k ní.Políbil jí.,,Musím do třídy"vysmekla se mu a usmála se.Tak moc ho milovala.Večer opět Ikku přiletěla a na zádech nesla Mora s katanou.,,Jmenuje se Omo Kotoma.Bydlí hned naproti.Pořádně jí potrap.Dnes se se mnou nebavila a radši šla za Kattou.Tu přines k ní domů a pak je obě zabij,Moro"zasmála se hrozivým smíchem.Dříve bývala jemná a tichá.Ve škole je pořád taková.Ale jakmile se setmí a měsíc vyjde na oblohu,stane se z ní démon.Uvnitř ní je něco zlého a chce to ven.Takhle to pokračovalo další měsíc.Nejen spolužáci,ale i lidi z okolí.Šofér autobusu,který se zpozdil o minutu,prodavačka,která jí oznámila,že nemají chleba,uklízečka,která jí omylem vyhodila obrázky,matka,která jí neposlala ten den esemesku,strýček,který jí nezavolal na narozeniny,paní z okolí,která řekla,jestli už má úkoly...Přišla do školy.Z jejich třídy zbylo jen sedm lidí.Z třiceti.Nora,Kokko,Sam,Kaito a Nara.Dnes šla o něco dřív.Kaito a Sam již také zemřeli.Nora nedlouho po nich a Kokko umírala v nemocnici na leukémii.Jenom Nara a ona.Zavřela skřínku a potichu šla do třídy.Chtěla ho překvapit.Otevřel dveře.V Narově obětí se tiskla neznámá dívka.Yuzu poklidně prošla kolem nich a zamumlala,,Jsi na řadě,můj milý..."