Jak tričko vypráví...

Anotace: Tohle je má první povídka, tedy lépe řečeno- první dotažená do konce a netracena někde v časoprostoru,protože se mi zalíbila.

Sbírka: Povídky korálkových časů

Další zákazník přišel do ochodu, tentokrát žena – normální výška,trochu křivá záda a nezpevněné bříško,které trochu neomaleně tvořilo bochánek. Všichni jsme zpozorněli a já nejvíce. Volalo jsem : „Tady!! Haló, já jsem tady!!!“ Ale nikdo mě nevnímal, nikdo ani nezvedl zrak,nezabloudil ke mně ani koutkem oka, a to jsem křičelo tak hlasitě, jak nejvíc jsem mohlo. Nic. Pomalu jsem přestávalo věřit, že se odsud někdy dostanu. Mě se ta paní tak líbila, vlastně možná slečna, protože vypadala na necelých dvacet let. Zamilovalo jsem se právě do ní. Nebyla nijak zvláště hezká, byly zde i vnímavější ( v tom smyslu, že jsi mě povšimly) a pohlednější ženy než-li byla ona. Ovšem já si vybralo jí – z neznámých důvodů.Vyzařovala tak zvláštní energii, že si toho nešlo nevšimnout. Zatímco jsem se zadumalo, něco se stalo. Někdo na mě sahá,prohlíží si mne. Byla to nějaká žena, ne ta o které jsem teď tolik básnilo,jiná. Vypadala o něco starší a taky o dost protivnější. Najednou mě vzala a nesla mě někam pryč. Křičelo jsem,ale opět si toho nikdo nevšímal, ani sebemenší náznak toho, že by mi byl někdo ochoten pomoci. V téhle branži nemáte žádné kamarády,každý si kope na svém stylu a je zde velká konkurence, proto jsem spíše spoléhalo na pomoc některých z návštěvníků, než od jiných textilií zde v obchodě. Nejdříve mi nedošlo, kam mě nese, ale pak jsem to spatřilo : Kabinky!!! V tu chvíli jsem se jí snažilo vysmeknout,ale držela ramínko ,na kterém jsem bylo pověšené ,celkem pevně. Vešla do kabinky,zatáhla závěs a pověsila mě na háček, který tam byl přidělán právě pro tyto příležitosti. Odložila si a sundala mne z ramínka. Oblékla si mne,ale bylo jsem jí těsné.Aby ne, když jsem se snažilo co nejvíce smrsknout. Ani nevíte, jaká je to dřina. V duchu jsem doufalo, že nemá ráda těsné věci. Prohlížela se v zrcadle ,snad ze všech stran, celou věčnost. Najednou pokývla hlavou a svlékla mne, pověsila zpět na ramínko a oblékla si to ( nevím, jak to nazvat),co si předtím svlékla. Odhrnula závěs od kabinky a já prosilo všechny švadlenky, aby mě nenesla k pokladně. Uff. Moje modlitby byly vyslyšeny.Pověsila mě zpět na původní místo. Když jsem se z onoho šoku vzpamatovalo, dívalo se všude kolem, jestli neuvidím mojí paní. Byla hned vedle a já si ji nevšimlo ! Prohlížela si nějaké zvláštní cosi a vypadalo, že se jí to líbí, proto jsem pocítilo nenávist, smutek,ale především zášť. Utápělo jsem se ve smutku a výčitkách sobě samému, když v tom najednou se otočila. Přišla k věšáku, na kterém jsem vyselo i já. Jásalo jsem. Opět křičelo z plných plic, že jsem tady, čekám jen na ni a ať si mě vezme. Ona však neslyšela a nebo dělala, že neslyší, to nevím. Ale přestože nejevila známky reakce na mé volání, blížila se ke mně. Krůček po krůčku, ramínko po ramínku. Už je u mě, jásalo jsem. Zastavila se, zvláště vyvalila oči a vzala si mé ramínko do dlaní. Líbilo jsem se jí, tedy alespoň jsem mělo ten pocit. V ruce svírala ještě jedno ramínko, něco červeného. Upřímně nenazvalo bych to tričko, vždyť to jsem bylo já. Má vyvolená však nezamířila rovnou do kabinky nebo k pokladně, hledala ještě na různých věšácích a několika regálech, ale už jí nepadlo do oka nic, jako já a… a to druhé. Pak její kroky smiřovaly ke kabince,ale k jiné, než mě vzala ta předchozí. Vzala nás do takové větší,hezčí,útulnější. Bylo jsem rádo, že jsem tady a hlavně, že jsem tu s ní. Odložila si a šla si nás zkoušet, první si vzala to červené. Musím říct, že jí slušelo, a že nebylo tak ošklivé, jak se mi zdálo předtím. Ovšem stále jsem s ním soupeřil, třeba si vezme jeho a ne mne, že ? To se stát může. Pak se opět svlékla a vyzkoušela si mne. Bylo jsem hrozně rádo.Tetelilo jsem se štěstí. Padlo jsem jí jako ulité. Aby ne, moc jsem se snažilo, aby tomu tak bylo. Vypadala potěšeně. „ Snad si to jen nenamlouvám“ pomyslelo jsem si. Svlékla mne a pověsila na ramínko. Oblékla si tu věc, co na sobě měla původně,odhrnula závěs a zamířila mezi regály.Zděsilo jsem se, že mne jde vrátit,ale nakonec vyšla u pokladny, brala si nás totiž obě!!!!