Z nuly se může stát hvězda 4

Anotace: smysleny pribeh o zivote nekolika kluku.... =)

Sbírka: Z nuly se může stát hvězda

Po jídle se tedy pustím do nádobí, které by tu leželo až do příjezdu rodičů, nebýt Kira.
Když utírám poslední kousek zazvoní zvonek u dveří.

„ Kiro dojdi prosím otevřít. Počítám, že to bude Strify nebo Lumi.“

Kiro:

Ráno jsem vstal docela brzy. Je pravda, že jsem se poslední dva dny konečně pořádně a v klidu vyspal.Dodalo mi to novej elán a chuť do života.
Vylezu tedy z postele a zalezu do koupelny, která je hned vedle Yuova pokoje.
Vlezu si pod sprchu a udělám ranní hygienu. Na chvilku se zarazím nad obrazem v zrcadle.
Chvíli zírám na svůj obraz. Nepoznal bych se. Pod očima nemám červený kruhy jako jsem míval a i pleť vypadá líp. Koukám, že stačí pár dní a dokážu se dát dohromady. Potom se rozhlídnu po koupelně a můj zrak spočine na tužce, řasence a dalších vymoženostech. Koukám, že Yu je vybavenější jak moje mamka. Neodolám a vezmu do ruky tužku.Obkroužím si oči a musím uznat, že to nevypadá vůbec špatně. Poté vezmu řasenku se kterou chvilku bojuju než dojdu k zdárnému konci. Naposledy se podívám do zrcadla a spokojenej sám se sebou se odeberu do kuchyně.
Projdu kolem ložnice a nahlídnu.Yu spí jako zabitej
Sejdu ze schodů a pustím se v kuchyni do pečení. Stejně než se Yu vzbudí bych se tu nudil.
Akorát vyndavám plech z trouby, když slyším jak se Yu šine ze schodů.
„ Brý ráno co si dáš? Kafe, čaj nebo něco jiného.“ Zeptám se Yua aniž bych se otočil
Odpoví mi, že kafe a odchází.Za pár minut je zpět a kouká na mě jako kdyby mě viděl poprví.
Trochu mě to znervózní, ale nedám to znát. Určitě si musel všimnout tý změny v mém obličeji, ale nic neřekne a usadí se u stolu.Dám před něj hrnek kávy a koláčky, které jsem utekl.
Potom se otočím a chystám se uklidit nádobí, ale vyruší mě Yuův hlas.
„ Ty nebudeš snídat?“
„ Jo jenom ještě udělám nádobí.“Koukne se na mě po téhle větě stylem seš normální? A mám co dělat abych se nazačal válet smíchy na zemi po tom jeho výraze na tváři.
A ještě dodá, že ho uklidí po snídani.
Tak tedy odložím utěrku a sedne si ke stolu.Podá mi hrnek a nalije mi kafe.
Chvilku je hrobové ticho, které po chvilince zruší Yuova otázka.
„ Hele Kiro ty sis namaloval oči viď?“ Nevím zprvu co říct a tak se zeptám jestli mu vadí, že jsem si půjčil jeho šminky.Odpověď mě docela překvapí.Místo toho aby řekl jednoduše, že vadí nebo nevadí Mi řekne sluší ti to.
Začnu se pochopitelně červenat, jelikož mě už nikdo strašně dlouho nic nepochválil.Yua to neskutečně pobaví a začne se mi smát. Což mi nejni moc příjemný a chci odejít, ale zarazí mě jeho silný stisk.
„ Počkej, já to nemyslel zle. Jen mě překvapuješ.“
Jen se zatvářím, že teda jako v poho a sednu si zpátky ke stolu.Koukám do poloprázdného hrnku a přemýšlím, zda je opravdu dobrý nápad jít s klukama za Timem. Docela se bojím jak zareaguje.Počítám, že jak mě uvidí vezme nohy na ramena a zdrhne. Proto se zeptám ještě jednou Yua.
„ Heleď Yu opravdu si myslíš, že je dobrej nápad abych s váma šel za Timem?“
„ Jo.“ Řekne aniž by zvedl hlavu.
„ Když já nevím, aby ho to neodradilo, že hraju s váma.“
Zarazí se a pak se mi zahledí do očí a povídá:
„ A co na to koukat tak, že si konečně potkal lidi, kteří tě vytáhli z problému?“
na to nemám co říct. Uhnu pohledem, radši dopiju kafe a sednu si do vedlejší místnosti k TV.
Yu se taky zvedne s jde zlikvidovat nádobí.Počítám, že kdybych tu nebyl zůstalo by tu až do doby kdy se vrátí jeho rodiče.

Koukám na nějakej hudební kanál a úplně přeslechnu zvonek.Vyruší mě až Yuova prosba.
„ Kiro dojdi prosím otevřít. Počítám, že to bude Strify nebo Lumi.“
Zvednu se z gauče a zamířím ke dveřím.Otevřu a přesně podle Yuova očekávání jsou to kluci.
„ Ahoj.“ Pozdravím je a uhnu aby mohli vejít.
„ Čau.“ Pozdraví na stejno a prohlíží si mě. Jelikož je mi to nepříjemný se seberu a sednu si zpět na gauč k televizi.

Strify:

„ Co tam ještě děláš? Chtěli jsme jít ještě k Yuovi, ale tímhle tempem to nestihneme ani do večera.“
Slyším Lumiho hlas ode dveří. No jo trochu mi všechno trvá.Hlavně když vím, že potkám u Yua toho malýho zvláštního klučinu. Nevím proč, ale celou noc jsem o něm přemýšlel a dospěl k závěru, že ho chci rozhodně lépe poznat. A taky jestli bude pro, bych mu vylepšil image.
Během 10 minut stojím vedle Lumiho a zamykám barák.
„ No to je dost.Ty seš fakt horší než kde jaká holka.“
Nechápavě kroutí Lumi hlavou při pohledu na hodinky. To dělá vždycky, když pro mě zajde po cestě k Yuasovi a mě to trvá dýl jak 2 minutky.
Hlavně, že on netráví v koupelně po ránu dvě hodiny.
Cestou mě museí Lumi párkrát zadržet, protože být na mě letěl bych celou cestu.Děsně se na toho kluka těším ač vlastně nevím sám proč.
„ Ty hele seš dneska nějakej divnej. Ráno ti to trvá 10 let a teď bys celou cestu pomalu běžel.“
Hodím na Lumiho pohled jako že to nejni pravda a pokračuju rychle dál.
Lumi má opravdu co dělat aby mi stačil.
Konečně ještě zahneme za jeden roh a jsme u Yuova baráčku.
Jako malej zmáčknu zvonek a chvíli…. No trošku delší chvíli ho podržím. Vím, že tohle Yu nesnáší. A taky je ještě možný, že ho vytáhneme z postele je totiž teprve půl 12.
Nedá mi to a moje myšlenky zabloudí opět ke Kirovi. Jak musí vypadat, když ráno vstane. Chtěl bych vidět jeho rozcuchaný vlasy a dál se nedostanu, protože můj vysněnej se objeví ve dveřích a já mám pomalu infarkt. On má namalovaný oči a děsně mu to sluší. No a nejsem sám kdo zírá. Lumi taky pomalu sbírá oči na zemi.
On nás mile pozdraví a pustí dál. Zároveň mu s Lumčou odpovíme „ Čau.“ A vejdem do známého prostředí.
Yu nám jde z kuchyně naproti.
„ Čau hoši. Tak co dneska podnikneme.“
„ Čau. Jo to ti nevím a zcela se podřídím většině.“ Odpoví mu Lumi a jde se posadit za Kirem do obejváku.
Já ještě pár vteřin bojuju se svejma botama respektive kaničkama. A pak s vítězným usměvem dojdu za klukama a posadím se do křesla. Kdybych měl na výběr sedl bych si na gauč ke Kirovi, ale tam se bohužel pro mě usadil Yu a Lumi.
Chvilku koukáme na televizi a pak se Yu zvedne a přinese talíř s nějakýma koláčkama.
„ Nevím jak vy, ale já mám asi hlad.“
„ A co to máš dobrýho?“ Ptá se ho Lumi a šahá pro jeden koláček. Vypadá to báječně a tak se rychle přidám a taky si vemu, jelikož tady platí, kdy zaváhá nejí.
„ Ty sou dokonalý…“ Oblíznu se a hmátnu pro další.
„ Kdes to splašil Yu? Neříkej že ty bys pekl.“ Začne okamžitě sondovat Lumi a láduje se už třetím kouskem.
„ To pekl Kiro.A včera vařil i večeři a hoši.Jak on umí vařit, by nedovadla snad žádná ženská.“

Yu:

Kluci na mě čumí.A nezmůžou se ani na půl slova.
Pak se Strify otočí na Kira.
„ Myslím, že dneska tu zůstanu až do večeře.Doufám, že tě Yu nechá vařit.Jelikož včera sem měl k večeři jenom ohřátý párky a ono je jíst obden se nedá.“
Lumi se začne Strifymu smát a s plnou pusou mu odpoví, že kdyby měl mozek si dá jednou párky s hořticí a podruhý s kečupem a nebo taky jednou s rohlíkem a podruhý s chlebem. To už se musím začít smát i já. Jelikož Strify hodil po Lumim pohled álá rychlá smrt. A chtěl mu něco říct, ale jak měl taky plnou pusu mu zaskočilo a začal se nám trošku dusit. My s Lumim jsme se tam pomalu váleli po zemi a i Kiro se hodně držel aby se tam nezačal smát na celý kolo. No a jelikož se držel byl jako jedinej schopnej plesknout Strifa do zad aby se nám neudusil. Ten sotva popadl dech už začal vyšilovat jak bysme ho tam nechali klidně chcípnout a Lumi ho zase jednoduše utřel.
„ Jo a pak bysme si museli dát novej konkurz na zpívající prase.“
To už sem opravdu nevydržel a sesunul se na zem. Kiro se taky už bez ostychu chlámal a Strify zrudl vzteky ještě víc.
Když si toho Lumi jakoby všiml si stoupl a začal ho plácat po zádech se slovy.
„ Strify ber to v klidu, vždyť mi si z tebe vůbec srandu neděláme.“ To byla asi poslední kapka, protože po těhle slovech se Strify sebral a šel ven na terasu.
My se mezitím pokusili jakž takž s Kirem uklidnit.Lumi se posadil pohodlně do křesla místo Strifyho a začal s Kira tahat informace kolik mu je a kde bydlí.
Kiro v pohodě odpovídal a ani jsme si nevšimli, že Strify už stojí mezi dveřma a poslouchá.