Jsem to JÁ?? 3.Díl

Anotace: Nemohla jsem se najít nebo stále nemohu? Kdo jsem? Chvíli jsem to já poté zase nevím kdo jsem....Kdo jsem??

3.díl Vítej doma, Alex

Nevím, co si mám o svém životě myslet. Rozhodně jsem si nedělala hlavu z toho, že budu na pokoji po čtyřech, jenže jak teď vidím asi to problém bude.
V šest ráno to tu žije! Nemohla jsem dospat, jenomže mě tato věc nedostala. Dostalo mě něco jiného. Seděla jsem na posteli a už už jsem se chtěla zaptat proč stávají tak brzy když v tom jsem je zpozorovala.
Jeansy upravovala Lise dlouhé vlasy do nějakého drdolu a stále se jí ptala:,,Netahá to?" Byly k sobě velmi milé a Lisa se na ni stále usmívala. Najednou se otevřely dveře a vešla rozcuchaná Jess. Bylo vidět, že také právě vstala. ,, Se snidaní ještě nikdo nepřišel, tak jsem vám vzala aspoň čaj." Přinesla čtyři hrnky na podnosu. Zírala jsem. Nás bylo pět a nikdo nikomu čaj nenesl. Dokonce jsme si ani navzájem nečesaly vlasy. Holky mě vždy urážely a ve škole mě slovně napadaly a myslely si jak je to vtipné a to samé dělaly Nateovi. Jenža on je uměl ignorovat. A rodiče? Nic na to jako vždy...
,, Jé, dobré ráno. Nevzbudily jsme tě?" Usmála se na mě Jeansy. Jé, dobré ráno. Nevzbudily jsm tě? V životě jsem tohle neslyšela, ani od Nata. Ten mi uměl strhnout pěřinu a šíleně mě zlehtat, no kluci:)
Ale tohle?
,,Néé..Ne...Nevzbudily!" Vykoktla jsem ze sebe, protože na mě zíraly všichni tři. Raději jsem vstala a šla si opláchnout do umývárny obličej.
Zadívala jsem se na sebe do zrcadla. ,, Holka, co tady pohledáváš, když ani dívkám ve svém věku nerozumíš?!" Mluvila jsem sama k sobě. ,,A nebo tu jseš, aby jsi jim porozumněla..."
Celý den ve škole proběhl tak normálně. Stýkala jsem se vždy s lidmi co znal Nate. A pokud šlo o kluky, ty jsem ignorovala. Ale Nate jakožto brtříček na mě stejně dával pozor, jestli nekouřím, nepiju a nefetuji.
A teď když znám dívky ve svým věku...Je to úžasný pocit.

Odpoledne jsem zašla za Natem. Byl doma, jako obvykle. Sledoval ten svůj pořad o autech. Vešla jsem a uviděla jsem Ninu v kuchyňce. ,,Ahoj." Usmála se na mě. Neměla jsem jí ráda, protože kvůli ní jsem musela na internát. Jenomže jsem chápala bratra. Chce mít svůj život a já bych mu zřejmě překážela.
Jenža teď jsem neměla chuť být na Ninu nějak nepříjemá, dokonce bych jí i poděkovala, že tam jsem....Co to melu?!
,,Ahoj." Řekla jsem tak napůl šeptem a odešla jsem za Natem do obýváčku.
,,Áá, moje malá Alex." Zasmál se když mě uviděl. ,, Nejsem malá!" Oplácela jse mu vždy to slovo "malá".
,, Jak je na intru?!" Uvolnil vedle sebe místo a vypnul televizi. Překvapilo mě to. Takže mu na mě záleželo.
,, Je to tam super." Sedla jsem si vedle svého bráchy.
,,Nekouříš?" Zatvářil se jako rodič. ,,Ne." Zasmála jsem se. ,, Co alkohol?" Pořád stejný výraz. ,, Nesmíme." Smála jsem se mu. ,, Tak...Že by drogy?!" To už jsme se smáli oba.

,, Ne Alex, jsem rád, že se ti líbí na intru, opravdu. Proč si myslíš, že jsem tě dal na intr? Aby jsi nemusela jít domů!" Líbilo se mi jak byl starostlivý, bude výborný táta.
,, Teď bych to už nějak dokázala řešit." Usmála jsem se.
,, Je to tam stejně na nervy akort pro tebe. Dal jsem tě schválně na intr, aby jsi začala žít svůj život. Tady jsi poznala třeťáky, čtvrťáky, občas se sem připletl i nějaký ten druhák, ale nebylo to to, co by jsi chtěla." Zpozornila jsem. Jak může vědět, co nechci,když to nevím ani já?
,, Ale mě bylo fajn!" Protestovala jsem.
,, Ne, Alex. Žila jsi můj život. A to já nechtěl."

Hledám klíčky od vchodu na internát a celou cestu se usmívám. Bylo fajn žít s bráchou, ale měl pravdu. Musím začít žít svůj vlastní život.