ukradli mě zrovna v pátek.

Anotace: no jo, a televize mlčí..

ptáte se - jak je možné ukrást psa?
tak za prvé - nejsem obyčejnej pes, jsem prosím jezevčíkovej.
za druhé - proč by hernajs nemoh být ukradenej pes?! jsem snad méněcenný? nemám snad právo na to, abych byl ukradenej? takový popelník může, a je to v pořádku, a pes, notabene jezevčík, ne? a klidně to vyvěsím na facebook.
a budu bojovat za právo být ukradenej. a co když to byl únos, há? jak poznáte, jestli jsem nebyl unešenej? a řeči o tom, že jsem se ztratil, si vyprošuju! nejsem přeci obyčejnej čokl!
a jak se to stalo? courali jsme v cizáckém městě a já to tam vůbec, ale vůbec neznal. dovedete si to vůbec představit? žádné pachy sousedů a holek a těch rváčů. no, byl jsem zoufalej. ale byly nové pachy, to jo. a tolik zajímavých, panečku. a ne všechny se mi povedlo přečůrat. no děs. ten můj dědek pořád někam, a prej ať nezdržuju. prej, já a zdržovat! ten mi dal. ale mám ho rád pořád, to jo. a povídá si se mnou a mazlí mě taky rád. takže dobrý. jenomže tenkrát se někam hnal a jezevčíkové maj, jestli jste si neráčili všimnout, poněkud menší běhy. to abychom mohli norovat a hrdinně proti jezevcům. jak bysme asi s těmi dlouhými haksnami se vešli do takové nory? a ten můj dědek zapomněl, že mé nožky, a v tom horku, už jsou krapítek uchozené. já mu to říkal! a taky těch holek, ani počítat jsem je nestačil. a téhle to obzvláště slušelo, a vedle na stromě byl podpis nějakého hulváta, a tak jsem ho frajersky přepsal. no, holka koukala a já si to k ní už vykračoval a v tom na mě píská ten můj dědek. ale mám ho rád, to víte, že jo. nejsem nevděčnej, mám u něj byt a stravu, pelíšek parádnej. ale taky mu za to, prosím, pomáhám. a že se kolikrát nadřu! no a ten můj dědek zapískal a v tom zapískaly taky nějaké brzdy a další, a už jen plechy a sklo se sypalo. to vám je srandovní, jak se takové autosklo sesype. a přesně tam se to stalo. já tam byl a můj pán ne. já jsem si, prosím, jako první všim, že mi chybí, že se mi někam zaběh. štěkám na něj a běhám kolem. šmárjá, ale těch lidí a těch pachů, a holka mi utekla. a žízeň jsem dostal a taky krapítek malej strach tu byl. z počátku byl ještě malej, a postupně jsem se začal docela bát. no, ne o sebe, to se rozumí, že ne o sebe. o toho svého dědka jsem se bál. no, a pak přišel do parku ke mně ten chlápek a prej, odkud že jsem a kde mám pána, a já tak zavyl, že mě vzal a šup se mnou domů.
no, a teď vypisuju všude inzeráty. tam, kde jsme naposled byli spolu, a čekám, kdy se mi dědek zlatá zase najde. no vidíte, ne mě, ale vlastně jeho ukradli. chudáka. co když mi pošlou žádost o výkupné i s palcem, abych jako uvěřil. palec neposílejte. uvěřím podle čichu. ale peníze nemám.