Procházela se se svým milým v překrásné zahradě, plné voňavých květin.
Dívali se zamilovaně jeden na druhého, drželi za ruce a v očích měli tolik, tolik lásky.
Nemuseli mluvit, jejich oči mluvili za ně. Zářili štěstím jako hvězdy.
Dobrý osud jim dopřál, aby se potkali a mohli spolu sdílet své životy.
Sedli si na lavičku u malého jezírka, něžně se objímali a líbali.
"Miluji Tě lásko" šeptal on jí, "miluji Tě lásko", šeptala ona jemu.
Náhle se hoch zvedl z lavičky a utíkal od ní z prudkého, rozbahněného kopce. V ruce držel prut na ryby.
"Kam běžíš?", volala na něj překvapeně dívka.
Neodpovídal.
Dívku přepadl podivný strach. Vyskočila a rozběhla se za ním. Když už byla skoro u něj, upadla a než se zvedla, byl pryč.
Byla nešťastná, nechápala co se to stalo, proč a kam utekl.
"Však on zase přijde", řekla si smutně, ale přesto nadějně a vydala se k domovu.
Náhle zaslechla zdálky jakési zvonění.....
Otevřela oči. Na stolku u postele zvonil budík.
Bylo to již tři roky, kdy její milý zemřel na krutou nemoc.
------------------------------------------------------
Co ten sen asi znamenal? Proč měl v ruce prut na ryby?
Víte to někdo? :-(
Děkuji lidičky za milé komenty. Zatím tady nebývám často, ale napravím to, slibuji a podívám se k vám:-)
06.08.2010 22:42:00 | Naivka
Co se zdá, je sen a na něj zůstanou vzpomínky jen. Smutná povídka, ovšem takový je občas život. Díky za hodnocení mojí poslední povídky. Potěšilo!
31.07.2010 20:07:00 | Aliwien