Bleach povídka

Anotace: Povídka na motivy Bleach. Stále nevím, jaký tomu dát název. Tohle berte jako první kapitolu.

Na autobusové zastávce stojí mladá dívka. Rudé vlasy spletené do dvou copů ji nyní vlají ve větru. Sepjala ruce a zavřela oči. Nikdo z kolemjdoucích ji nevidí. Zlověstné ticho. Vítr nabral na síle. Z povzdálí celou scénu pozoruje mladý muž v černém kimonu. Kolem ní se objevuje něco děsivého. Příšera s lebkou. Dívka otevřela oči. Podívala se na něho.

„Yakeshi…,“ zaznělo z jeho úst. V tom ji obluda pohltila….

„Dobré ráno Ichigo!“ zazněl hlas Keiga. Odpovědí mu dostalo ve formě pořádného kopance do obličeje: „Tak ty si nedáš pokoj.“ Nad ležícím Keigem se sklonil vesele se usmívající Mizuiro: „Já ti to říkal Asano-sama.“ Prudce vstal chytil se za hlavu: „A proč jsi tak zdvořilý!?“ Zrzavý student se jenom usmál.

„Zdravím.“ Promluvil dívčí hlas za jejich zády.
Všichni: „Rukia!“ Dívka milým hlasem pokračovala: „Děje se snad něco?“ Mizuiro na to: „Ale vůbec ne, jakpak se dneska máte slečno Rukio?“ Rukia se usmála a uklonila se: „Skvěle a jak vy?“ Zrzek se ozval hlasem naznačující, že jej to nudí: „Rukio, jdem.“ Následovně oba odešli do třídy a nechali venku na chodbě stát svoje dva spolužáky. Ve třídě je pozdravila Orihime s Tatsuki. Za pár minut vstoupila učitelka. Hodina tak mohla začít. Asi tak v její půlce se rozezněl Ichigův odznak Shinigamiho. Ishida si posunul své věčně padající brýle na nose. Ichigo bleskově zamířil ke dveřím.

„Hej, kam to jdete!“ káral ho hlas jeho vyučující.
„Musím na záchod.“ zamumlal v odpověď. Pomocí odznaku se zněj stal Shinigami. Někdo na něho křikl: „Počkej, ty blbče. Vždyť ani nevíš, kde je!“ Otočil se: „Rukia!“ Mladá žena se nyní tvářila vážně. Po chvíli: „Tudy!“ Oba běželi na místo určení. Doběhli. Ichigo zůstal stát viděl stojícího Shinigamiho, jak se dívá na dívku právě unášenou Hollowem. Začal křičet: „Hej, to jako něco neuděláš! To tu budeš jen tak postávat!“

„Ichigo, nech toho,“ řekla Rukia. Na to jí odporoval: „Ale…“. Pak dodala: „Tady už nic nezmůžeš.“ Ichigo vyrazil vpřed se svoji zanpakuto. Se řevem se chystal zasadit Hollowovi ránu, jeho meč však ťal do prázdna.
Na jeho tváří byl udivený výraz: „Co to?“ Obraz se rozplynul a všude bylo plynulé ticho. Opřel si o rameno svůj obrovský meč: „Co to kurva jako mělo bejt.“ Rukia: „Na akademii nám kdysi vyprávěli příběh o zjevujícím se Shinigami a dívce…“ „To jako..“ řekl unaveným hlasem Ichigo. Rukia mu zasadila tvrdou ránu pěstí: „Nepřerušej mě, ty idiote.“ Zvedl se vítr. Začal zlověstně skučet a nebe se zatáhlo černými mraky. Oba zvednuli hlavu, aby si všimli právě se objevující trhliny. Byla však jiná než jakou byli zvyklí vidět. Obklopovala jí červená oslnivá záře. Něco z ní začalo podat dolů.
Ichigo se stále v úžasu díval na nebe. Do jeho hlavy něco narazilo. Upřel svůj zrak směrem dolu. Tam mu u nohou seděla malá holka v zelených šatech a s lebkou na hlavě, za kterou se za ní držela.

Pohlédla vzhůru. S velkým vzlykem vyskočila na nohy a pevně se chytla Ichigova kimona: „Itsygo!…Itsygo…!“ Kurosaki se na ní zmateně díval. Rukia sama pro sebe přemýšela: Co je to za divné dítě? Má masku Hollowa, ale vypadá jako člověk…“Hej, kdo jsi?!“ zeptal se zmateně. Ta podivná holka začala ještě více brečet: „Itsygo, nepoznává Nel…Itsygo…“
Mezitím ve Společenství duší sedí kapitán dvanácté jednotky Mayuri Kurotsuchi u svého počítače: „Hm zajímavé. Nemu! Přinést předmět zkoumání 349.“ Zaujatě sleduje měnící se čísla na obrazovce: „Tak kde to je! No tak dělej, ty hlupačko! Jsi tak nemožná!“ Jakási žena mu podává obálku: „Omluvám se pane, tady to je.“ Po chvíli Mayuri zvolal: „Ó! To je pozoruhodné.“ „Nemu! O tohle se musíme podělit s ostatními,“ prohlásil kapitán, přitom se stále dívající do počítače. Kontrolka začala divoce blikat a objevil se nápis: Neznámý úkaz.
„Co to…,“ prohlásil udiveně. „Proč je svolána tato schůzka?“ zeptal se bělovlasý kluk. „Kdo ví…“ odpověděl mu muž v klobouku a růžovém plášti: „Nicméně se to za chvíli dozvíme.“
„Tady kapitán Kurotsuchi by nám něco rád sdělil,“ pronesl velmi staře vypadající muž opírající se hůl. Mayuri: „Jako obvykle jsem sledoval nějaká data. Přitom jsem narazil na zmínku o manipulaci s časoprostorem. Přitom začalo blikat výstražné znamení nad městem Karakura…“
„Nad Karakurou?“ řekl něčí hlas. „A jej to vypadá jako problém,“ prohlásil kapitán Kyoraku.

Toshiro: „Nemá tohle město na starost Ichigo Kurosaki.“ Kyoraku: „Těžko říct, jestli si s tím mladý Kurosaki poradí.“ Do jejich debaty vkročil hlas kapitána Ukitake: „Je tato věc nějak spojená s Hogyoku?“ Mayuri: „Hm.. potenciál Hogyoku je stále neznámý. Nicméně podle dostupných dat manipulace s časem a prostorem propojuje několik různých časů a prostorů. Jinými slovy se můžem shledat jak s minulostí, tak s přítomností. Propojení několik realit však vyžaduje dostatečně silný zdroj. “ Kluk se zamyslel: „Je možné, že by byla k tomu použita síla Hogyoku?“ Muž s jednou půlkou tváře bílou a druhou černou mu na to odpověděl: „Nelze to zcela vyloučit.“
„Kapitáni Toshiro Hitsugaya a Mayuri Kurotsuchi budou posláni do lidského světa, aby celou věc prošetřili,“ prohlásil vrchní velitel Yamamoto-Genryusai. Mayuri se potměšile smál:“ Už se těším.“ Zatímco pohled Hitsugayai naznačoval mírné znechucení. Yamamoto rozkázal: „Rozchod!“ Nemu se otočila na svého kapitána: „Velmi se vám pane omlouvám za moji drzost, ale nechtěl jste jim sdělit…“ Mayuri ji přerušil: „Rozhodl jsem se, že si to ještě chvíli nechám pro sebe.“
U brány Sekai stojí dva muži. Za jejich zády se ozvalo: „Jdete do lidského světa?“ Kapitán desáté jednotky se otočil: „Renji Abarai!“ Renji pokračoval: „Co se tu jako děje?“ Toshiro s náznakem, že ho to obtěžuje něco někomu vysvětlovat: „V lidském světě se objevil podivný úkaz. Vrchní velitel nás vyslal to prošetřit.“ Pomyslel si: Proč tam jde kapitán Hitsugaya tomu rozumím, proč ale, podíval se na Mayuriho tam posílá zrovna jeho. Co tím kapitán Yamamoto sleduje? „Půjdu s vámi, stejně jsem se chtěl podívat za Rukiou,“ prohlásil. Toshiro zvedl obočí: „No ve skutečnosti tam mám nějakou misi…, “ začal vysvětlovat. Mladému kapitánovi bylo jasné, že mu bylo nakázáno se o tom s nikým nebavit a jediný, kdo by mu to nařídil je Byakuya Kuchiki.

Ichigo stále stojí zmateně nevědící jak ji utišit: „Hej, mohla bys už přestat brečet.“ Nel na něho s uslzenýma očima pohlédla. Této chvíle využila Rukia ke svým otázkám: „Kdo jsi a co tu děláš?“ Nel: „Nel si chce hrát s Itsygem.“ „Hm…,“ hluboce se zamyslela Rukia: „…tys Ichiga už někdy potkala?“ „S Itsygem je sránda. Itsygo chránil Nel, “ odpověděla ji.
Za jejich zády se ozvalo: „Co tu provádíš Kurosaki.“ Stáli tam dva kapitáni a jeden pod kapitán. Ichigo užasle: „Toshiro! Renji!“ Toshiro podrážděně odsekl: „Jsem kapitán Hitsugaya. Krom toho, co je to za podivné dítě.“ Kývnul hlavou směrem k Nel. „Ať je to kdo chce, bude výtečným materiálem pro moje pokusy,“ prohlásil Mayuri. Ichigo užasle neboť si teprve teď všiml dalšího kapitána: „Mayuri Kurotsuchi!“ Mayurimu se protočily oči: „Jaká drznost, pro tebe jsem kapitán, ale nemůžu u svého pokusného objektu počítat s větší inteligencí.“
Rukia zatím povídala: „Spadla sem, když se objevila ta podivná záře.“ Všichni upřeli své zraky na Nel, které to očividně nebylo moc příjemné. V druhém okamžiku však pustila Ichiga a vyskočila mu na ramenu. Popadla Zangetsua, kterého si přes něj přehodil. Ichigo: „Hej, počkej….“
Renji pohrdavě: „Bože, ty jsi takové pako.“ Na to Ichigo vypěnil, jeho nos se dotýkal toho Renjiho: „Jo a co si ty!“ Vypadalo to jako kdyby se ty dva přetlačovali jak na sebe křičeli: „Já bych si nenechal tak snadno ukrást meč!“ Na Toshirově čele naběhla zlostná žilka: „Necháte toho vy dva!“ Nel se ozvala: „Itsygo, pojď si hrát na babu jako tenkrát.“ Stále svírala ve své malé ruce jílcem meče. Ichigo s Renjim se přestali hádat. Oba sborově: „Jako tenkrát?!“