MYSTÉRIUM LÁSKY: VI. ZASMUŠILOST

Anotace: Slova v dopisech, jsou propůjčená od Mr. V.H.V.

Když jsem se probudila z hlubokého spánku, vůbec mi nebylo dobře. Stále mě totiž tížil pocit viny. Tehdy bych se nejraději rozběhla k Williamovu pokoji a pověděla bych mu o svém pocitu viny, ale nechtěla jsem ho ještě více ranit. Bohatě stačilo, že tomu přispěl včerejší den.
Nevím, čím jsem si to zasloužila, ale štěstí stálo při mně. William byl tak zaneprázdněný svými pracovními záležitostmi, že jsme se skoro vůbec nevídali. Takže jsem vesměs veškerý svůj čas trávila s Alicí. A sem tam jsem se sama procházela po zahradě a jen tak přemýšlela nad tím, co mě zrovna napadlo.
Takhle to šlo den po dni. Po celé tři měsíce. Až do doby včerejšího večera. Kdy jsem dostala od Williama další dopis. Nečekaně mě to překvapilo, až se mi z toho mocně rozbušilo srdce a roztřásly se mi obě ruce. Uchopila jsem do rukou již zmíněný dopis. Mé oči divoce těkaly z jedné strany na druhou. Se zatajeným dechem jsem četla slovo od slova.
V dopise stálo: Nejmilejší Lady Victorie. Dovolte mi být Váš. Skrz všechnu prázdnotu, která se stala mým domovem. Čím více máme, tím více chceme. A tím více to bolí naše srdce, má paní. Vždy to skončí v slzách. Léčím své rány zármutkem. A sním o Vás. A oplakávám sám sebe zaživa. Váš William.
Williamův dopis mě dojal až k slzám. Jak ráda bych mu to dovolila, ale strach mi svazoval ruce a umlčel má ústa. Raději jsem se Williamovi vyhýbala, jak to šlo.
Během týdne jsem dostala další dopis. Znepokojeně jsem si ho přečetla. A zase se neubránila slzám. Dopis obsahoval tyto slova, cituji: Má nejdražší. Jste pro mne jediná, má paní. Otevřete svou náruč a nechte mne ukázat Vám, jaká může být láska. Všechno co chci, jste Vy. Jsem do Vás zamilovaný. A to ničí mé srdce. Přibližuji se Vám tím více, čím méně jste zamilovaná. Nebojím se citu. Učím se Vás milovat. A snažím se najít srdce, které jste schovala. Váš William.
Se slzami v očích jsem utekla do zahrady. Nutně jsem potřebovala čerstvý vzduch, protože ve svém pokoji jsem měla hrůzu nahánějící pocit, že se zalknu slzami. V zahradě jsem zhluboka dýchala a snažila jsem se utišit vlastní pláč. Po chvíli jsem přestala ronit slzy a pozvolna jsem se věnovala nádechům a výdechům. Až do úplného zklidnění. Vrátila jsem se zpět do svého pokoje. Kde jsem se v tichosti posadila na pohovku a usilovně přemýšlela o dopisech od Williama.
Sotva jsem se zaobírala plně svými myšlenkami. Vyrušilo mě z mého rozjímaní čísi zaklepání na dveře. Po vyzvání, vešla do mého pokoje Alice. S tím, že mi nese dopis od Williama. Jen stěží jsem zachovala vážnou tvář. Poděkovala jsem jí a následovně jsem jí vyprovodila z mého pokoje ven.
Když jsem za Alicí zavřela dveře. Zbědovaně jsem se dala do čtení. Má paní. Čekám, až se utopíte v mé lásce. Dívejte se, jak se do Vás zamilovávám. Má Venuše zkázy. Všechny sny jsou o Vás. A jste v mém srdci. Učím se s Vámi jednat správně. Nevyhýbejte se mi. Bez Vás nemohu žít. Jen jeden pohled do Vašich očí a jsem ztracen. Jsem do Vás zamilovaný. Vy jste dnes v noci moje nebe. Váš William.
To byla poslední kapka do pomyslného poháru, aby přetekl. Proto jsem se vydala za Williamem, abych jeho počínání nadobro ukončila. S odhodláním jsem zaklepala na dveře jeho pokoje. Když je po chvíli otevřel, na tváři se mu objevil úsměv, který však vystřídal zklamaný výraz. Jen co jsem ho zasypala svými slovy.
„Williame, prosím Vás už mi nepište žádné další dopisy. Působí mi to velkou bolest. Dal jste mi slib, vzpomínáte si?! Prosím zanechte toho, dokud je čas.“ W: Má paní, vzpomínám si velmi dobře na slib, jež jsem Vám dal. Ale pochopte mne, již déle čekat nemohu. Každý další den a každá další hodina bez Vás mne mučí. „Ó mlčte! Prosím umoudřete se. Opakuji, dal jste mi přeci slib.“ A s těmito slovy jsem mu padla k nohám. Na to, mě William uchopil za ruce a zvedl mě ze země. W: Lady Victorie, prosím Vás, dovolte mi být Váš. Rozhořčeně jsem křikla: „NE!“
William jako by mě neslyšel, protože mě popadl do náruče a pohodil mě na svou postel. Kde mi násilím roztáhl nohy a obmotal si je kolem svého pasu. Ze strachu jsem ho bila pěstmi do hrudi. Načež popadl obě mé ruce do svých dlaní a dal mi je za hlavu. A pak mě začal dychtivě líbat na krku. Strašně jsem se bála, tak jsem se rozkřičela na celé sídlo. A kroutila se pod ním jako had. Okamžitě mě přestal líbat, zakryl mi má ústa svou dlaní a utěšoval mě. W: Ššš, prosím nekřičte, nechci Vám ublížit. Na to, jsem přestala křičet, ale stále jsem se snažila vyprostit s jeho sevření. To už William nevydržel a zakřičel na mě. W: Jste moje žena!!! A hrubě mě chytil za mé stehno levé nohy a přimáčkl si ho víc ke svému boku. Načež mě začal divoce líbat. Aby toho William nechal, vší silou jsem ho kousla do spodního rtu. Hned mu z něj vytryskla krev a zaúpěl bolestí.
Pak to nabralo rychlý spád. Povedlo se mi vyprostit ze sevření. Vyletět jako střela z postele. Doběhnout až do svého pokoje, kde jsem se zamkla a hořce se rozplakala. Mezitím si William nechal ošetřit poraněný ret a podařilo se mu v sobě utlumit jeho chtíč.
Celou noc, ba až do ranního svítání se mi kajícně omlouval a prosil o odpuštění. Já jsem zatvrzele mlčela a modlila se, aby konečně odešel. V té době jsem se ho neskutečně bála. Nakonec William k ránu odešel a má maličkost vyčerpáním usnula.