Poslední den opuštěné dívky

Anotace: Nezávisle na mém duševním stavu psáno.

Zmáčený list starého výtisku novin se přilepil na chodník. Dopadají na něj prudké kapky podzimního deště, doprovázeného silným studeným větrem, co si hraje s korunami stromů, jako by to byla snad jen pouhá křehká peříčka. Na chodníku se tvoří nesčetně mnoho kalužin, v nichž má voda příměs hlíny, kterou splavuje z nedávno posečeného trávníku. Stoupám stromovou alejí dál do kopce. V pravé ruce pevně svírám rukojeť deštníku. Je po babičce, s motivem různých koleček, proužků, trojúhelníčků a spirálek v příjemných odstínech starorůžové. V levé ruce třímám plátěnou tašku s jídlem, které potřebuji k přežití na další tři dny, čili na víkend.Nejbližší obchod je od mého skromného bledě žlutého domku vzdálený přes dva kilometry a ten bývá, ke vší smůle, přes volné dny zavřený. Na zem dopadají kapky deště prudčeji. Intenzita větru se zvyšuje a rukou, jež držím deštník, mi projela křeč, když jsem ji pevně stiskla při poryvu vichru. Blížím se k domovu. Chodník skončil současně s alejí a já jdu pomalým krokem po zablácené pěšině. Deštník konečně odkládám do předsíně a prudce za sebou zavřu dveře z tmavého dřeva. Otočím klíčkem a pověsím jej na zrezlý hřebík šikmo zaražený do cihlové zdi. Zuji si promočené boty a nyní už nahnědlé ponožky nechám spadnout někam na zem. Však je za chvíli uklidím. Nákup položím na rozviklaný bílý oprýskaný stůl doprostřed místnosti se dvěmi okny. Po té zjišťuji že pečivo je stejně mokré jako ponožky. Mléko, šest vajíček, rajče, máslo a několik deka salámu pokládám do prázdné lednice. Zatáhnu ukapávající kohoutek, přešlápnu na studené podlaze a zachvěji se zimou. Převlečená do suchého svetru a kamaší usedám před plechová kamna v rohu pokoje, kde je červená pohovka a jedna napůl ulomená police s několika knihami. Oheň v kamnech osvěcuje holé stěny pokoje. Ležím na pohovce a moje prokřehlé tělo vstřebává sálající teplo z kamen.
Po pár minutách oheň uhasíná, nemám čím bych oživila skomírající plaménky. Tiše poslouchám tlukot svého srdce. Je pomalejší, střídmější, plašší a bolestivější. Usínám a zdá se mi sen o nádherné zahradě s milými lidmi, teplými paprsky slunce a bohatě prostřenými stoly…

Mé bezvládné tělo, ležící na červené pohovce, nachází v pondělí ráno listonoška s psaním v ruce, v němž se píše o smrti mého majetného strýce a třetině majetku, který je přepsán na mě.