Nikdy bych nevěřil, že se to může stát nám. 2

Anotace: povídka o klukách, kteří se účastní bouračky

Nikdy jsem nevěřil, že se to může stát nám.

Kiro:

Všechno si přesně pamatuji…
Strašně jsme se s klukama smáli jak nám krásně vyšla šňůra, jak jsme zaplnili všechny haly.
A pak jsem si všiml jak se do protisměru dostal kamion a mířil přímo na nás.
Neměli jsme vůbec čas nějak reagovat.
Lumi okamžitě dupl na brzdu, ale věděl jsem, že to nám nepomůže ke srážce dojít muselo.

Jen na okamžik, kdy se naše vozidlo střetlo s kamionem jsem zavřel oči. byl to strašně zdrcující okamžik. přelítl mi před očima celej dosavadní život.
Slyšel jsem především Yua jak křičí, pak jsem cítil prudkej náraz a pak nastalo ticho.

Opatrně jsem otevřel oči a viděl jak kluci v předu jsou úplně namáčknutý na palubovce.
Všude byla krev pohlédl jsem na kluky vedle mě, Strify byl nějakej divnej…. asi hodně v šoku.. a moc se nehýbal a Shin měl krev na hlavě, nejspíš od nárazu, který přišel ze předu a pak ze strany když se vozidla zastavila o svodidla. Ani nevím jak je to možný, ale začal jsem okamžitě jednat chtěl jsem jim pomoct…. zachránit je.
Když jsem se otočil hlavu na Strifyho viděl jsem že usíná… okamžitě jsem ho začal budit a strkat aby otevřel dveře a vypadl ven… byl děsně pomalej, ale konečně jsme byli venku… vytáhl jsem i Shina položil ho na zem a dal do stabilizační polohy a okamžitě volal záchranku.
Řekli mi, že za pár minut budou na místě…
Abych upřesnil vraceli jsme se z koncertu a byli už jsme blízko Berlína tak to neměli daleko a věděl jsem že přijedou určitě rychle. Strify postával vedle a pořád byl tak strašně mimo….
Vypadal že každou chvílí se složí.
Chtělo se mi děsně řvát a brečet zároveň…
ještě než přijela záchranka snažil jsem se dostat Lumiho a Yua ven… bohužel bez úspěchu měli nohy pod kapotou auta… bez pomoci jsem byl bezmocnej…. taky jsem dostal ven řidiče kamionu, byl děsně bledej, studenej a nedýchal… nechtěl jsem vůbec vědět co s ním je……
A vlastně i Yu byl bez známky života…. vůbec se nedá popsat jak jsem se cítil…..myslel jsem si, že tohle je opravdu konec….. byl jsem tak bezmocnej.. zoufalej…..
pak konečně dorazila sanita s policií a hasiči… kluky vytáhli s pomocí techniky ven a okamžitě odváželi do nemocnice….. Strifyho vzali s sebou.. byl na tom hůř než já… byl hodně bledej a asi mu bylo i špatně… nevím….
Když kluky odvezli zůstalo zde už jen pár lidí… doktoři přikryli tělo řidiče toho kamionu.. bylo mi jasný, že to nepřežil, pak sem odjel na policii, aby sepsali co se stalo…

Potom mě odvezli do nemocnice….měl jsem děsnej strach co se dozvím…
Vůbec jsem si nedovedl přestavit, že by to někdo z kluků nepřežil….nejspíš jsem byl úplně bílej, protože sestra, kterou jsem míjel na chodbě se mě ptala zda je mi dobře… kývl jsem, že jo a zeptal se jestli něco ví o klucích.
Řekla mi, že Strify dostal jen prášky na uklidnění a jinak je v pořádku, Shina si tu nechají tak dva dny na pozorování a pokud mu nebude špatně ho propustí domu, Luminor má zlomenou nohu, jsem docela koukal, protože to vypadalo děsivě jak byl namáčklej v tom autě a pak lehkej otřes mozku, zlomený dvě žebra a pár pohmožděnin, ale hlavní bylo, že bude v pořádku.
K Yua stavu mi neřekli nic.
Prej je ještě na sále a nevypadá to moc dobře. Měl jsem pocit, že to neustojím…. byl jsem strašně vynervovanej a unavenej … sesunul jsem se na nejbližší židli a po chvíli jsem usnul, probudil mě až Strify kterej do mě drcl.
" Kiro, pojď půjdeme se domů trochu vyspat vypadáš strašně a Yua už odvezli na pokoj a hlídají ho sestry snad už to bude dobrý, kdyby něco tak nám zavolají." jen jsem kývl na souhlas a vydal se k východu.

Strify:

Nevím jak dlouho jsem spal u Luminora v pokoji, ale když jsem se vzbudil spal, sestra mi řekla, že byl vzhůru a nechtěl mě vzbudit.
Taky mi řekla, že Yua už převezli na pokoj, chtěl jsem za ním, ale to mi nedovolili.
Spíš mi nakázali abych odešel.
Tak jsem se vydal chodbou ven. Všiml jsem si, že před Shinovým sedí na židli Kiro.
Přistoupil jsem k němu a když jsem se ho dotkl zvedl hlavu.
Vypadal strašně, měl kruhy pod očima a vypadal celkově strhanej a jakoby i starší…
Řekl jsem mu, že Yua už odvezli na pokoj a my máme jít domů, kdyby nastal nějaký problém dají nám vědět. Byl jsem celkem rád, že neprotestuje a vydali jsme se ven…. zavolali si taxíka a jeli konečně domu.
Opravdu jsme se potřebovali dát trochu dohromady….. vypadali jsme jako pochodující mrtvoly a taky bylo třeba dát vědět rodičům kluků, jak na tom jsou ….

………………………………………….. konec… možná časem napíšu pokrašování… :)