Legenda o ztracené moudrosti

Anotace: Kde jsi tak dlouho byla ?

V provincii Bezejmenných se před několika tisíciletími narodila legenda, o které si lidé vyprávějí dodnes. Dotkla se tolika srdcí, probudila tolik spících, ale jak už to tak bývá, jednoho dne odešla a zůstala jen příběhem, který Ti dnes povyprávím…
V pravdě si již nevzpomínám na okolnosti jejího zrození, ale říká se, že vzešla ze spojení muže a ženy, jenž kdysi jako první vstoupili na tuto zemi s touhou založit lidský rod. Budování tohoto rodu nebylo nikterak jednoduché a velmi často docházelo mezi lidmi k mnoha nepříjemnostem. V průběhu těch několika tisíciletí se udály mnohé bitvy a války, díky nimž měli lidé opětovnou možnost připomenout si poselství legendy, jenž se vyprávěla snad v každé světnici a jenž mnozí z nich také velmi rádi zapomínali. Vždy, když byl s lidmi téměř ámen, se objevil někdo, kdo jim ono poselství připomněl, prošel lidem a vypustil ona kouzelná slova, jenž ztracenou moudrost vzývají ke vzkříšení, a tak se dařilo a daří dodnes. Jen poselství jsou různá. Záleží jen na každém z nás, kterým je ochotný naslouchat a ještě lépe, nakonec i žít…. A ani já jsem vůči ní nezůstala lhostejná, když jednoho dne zaklepala i na mé dveře, a tak jsem otevřela a zaposlouchala se tónů její písně a slyšela …

Že když se člověk naučí jít přímo k věci a nebojí se šlápnout na citlivou půdu, neztratí zbytečně mnoho času obcházením a dokonce tím zpravidla i víc získá, než ztratí.

Že když se člověk rozhodne překročit své vlastní hranice, něco ztratí, ale mnohem více získá.

Že když člověk bude pořád dělat jen to, co dělal doposud, nikdy nedostane víc, než to, co už má.

Že poznání je draze vykoupená zkušenost, která je nepřenosná.

Že zkušenost je to nejcennější, co může člověk na tomhle světě získat.

Že mnohdy nemůžeš změnit okolnosti, jenž tvoří tvůj život, ale máš volbu rozhodnout se, jak se v onom okamžiku budeš cítit a jak se zachováš.

Že přijmout druhého se vším co k němu patří bez touhy ho měnit, je tou největší výhrou v jakémkoliv vztahu.

Že člověk je ochoten utratit až nekřesťanské peníze, aby získal lásku, postavení, zdraví, pěkný pocit a uznání za různé věci, přitom to nejcennější v životě získává zadarmo.

Že být dokonalý v očích druhého nespočívá v tom splnit všechno, co si ten druhý přeje.

Že ačkoliv samota mnohé většinou děsí a vyhýbají se jí seč mohou, je to nejlepší období, kdy se člověk může seznámit a utkat se svými démony.

Že přiznat chybu není slabostí, nýbrž znamením velkého ducha.

Že uštkout Tě může kobra, ale i pan Kobra. :o)

Že někdy musíš prohrát bitvu, abys mohl vyhrát válku.

Že povrch věcí nikdy neodráží stav, který je pod ním.

Že, cesty bez chyb se nevyhneš a je víc než žádoucí a současně i velkým uměním, naučit se odpouštět a to nejen druhému, ale i sobě samotnému a pokračovat v té cestě dál.

Že, když necháš do svého života vplout svůj protějšek, nepřichází sám, ale s ním přichází i jeho rodina….

Že největším uměním ženy je zůstat taková, jakou byla, když se do ní muž zamiloval…

… a mnoho a mnoho dalšího …. :o))


A když se zaposloucháš, milý cizinče, možná, že nakonec i Ty uslyšíš její tajemný hlásek, kterým k nám všem doléhá. A když budeš poslouchat velmi, ale velmi pozorně, uslyšíš něco, co je určeno jen a jen Tvým uším a Tvému srdci…. Tak poslouchej a nenech se rušit. ;o)