MYSTÉRIUM LÁSKY: X. ZAČAS

Anotace: ...23.10.2010...

Rok uběhl jako voda a mezitím se mezi Williamem a mnou vytvořilo pevné pouto pevnější, než kterékoli brnění. Byli jsme si vzájemnou oporou. Naše štěstí však netrvalo dlouho.
Poněvadž Lord Richard se rozhodl, že si podmaní všechny okolní země a všichni lidé, kteří zde žijí, se budou řídit jeho zákony. Což se samozřejmě nikomu nelíbilo, ani Williamovi. Rozhodl se proto, že bude-li třeba, beze strachu se postaví hrdě čelem před Lorda Richarda a bude hájit naše práva a bránit naší zemi třeba vlastním tělem.
Během tří dnů propukly nepokoje, jak v naší zemi, tak i v blízkém okolí. Všichni jsme byli do jednoho velmi zneklidnění. William povětšinu času chodil sem a tam a díval se často z okna, jako by někoho vyhlížel. Jak to šlo, vyslal pokaždé nějakého posla s dopisem, aby se ujistil, že je vše v naprostém pořádku a nemusí se obávat o své nejbližší a přátelé.
Už, už jsme se začali radovat z konce nepokojů, když zcela nečekaně přiběhl jeden z poslů a celý udýchaný a vystrašený pomalu k smrti předával dopis Siru Williamovi. Můj muž si ho přečetl se zatajeným dechem, a pak ho dal přečíst mně.
V dopise stálo: Můj milý příteli, je zle. Lord Richard se zmocnil naší země, nevím, jak dlouho vydržíme odporovat. Sídlo je postaveno z pevných hradeb, ale síly nás rychle opouštějí. Snažíme se bránit, co možná nejvíc, ale obávám se, že je to předem marný boj. Bez tvé pomoci nás čeká něco mnohem horšího než smrt. Proto tě upřímně prosím a žádám o pomoc. Tvůj věrný přítel Sir Edward.
Sotva jsem dopis dočetla, William mě políbil na čelo a se slovy: Má lásko, nemusíš se bát, zase bude dobře. A pak dodal: Podám pomocnou ruku Siru Edwardovi a ukážu Lordu Richardovi, kde je jeho místo. Ten bude zírat, NETVOR.
Na to, jsem se na něj vážně podívala a hrdě jsem dodala: Sice se nedovedu ohánět mečem jako ty, Williame, ale obvazovat raněné ještě svedu. A bude-li třeba, postarám se o každého, kdo vyhledá mou pomoc. William mi věnoval obdivný pohled a pravil: Victorie je to od tebe velmi ušlechtilé, ale věř mi nebo ne, bylo by ode mne až příliš pošetilé, kdybych ti to dovolil. Jeho slova mě vůbec nepotěšila, proto jsem dodala: Můj milý, nemusíš mít strach, budu opatrná, slibuji. W: Drahoušku, slib nestačí, mám o tebe velký strach, zůstaneš zde v bezpečí a to je mé poslední slovo. Natolik mě rozzlobila jeho slova, že jsem začala křičet: NE!!! Pojedu také, a to jsou má poslední slova! William se také rozzlobil a zvýšeným hlasem pravil: Victorie, jsi moje žena, zůstaneš zde a už ani slovo, nebo se neznám!
Jen co to William dořekl, zamračila jsem se na něj, rozběhla se ke svému pokoji a zlostně jsem za sebou přibouchla dveře. Načež jsem kopla prudce do stolu, až mě to nepříjemně zabolelo a naštvaně jsem se posadila na svou postel. Trucovala jsem jen chvíli, protože pak do mého pokoje vstoupil William a omluvil se za svá slova a ještě dodal: Pochop mne, nechci tě ztratit, tak moc tě miluji. A proto mám o tebe tak velký strach. Načež jsem mu vpadla do náruče, pevně ho objala a zašeptala jsem: Já také. Později jsme se rozloučili a William vyrazil hrdě do boje. Ale ještě než vyjel vstříc nepokojům, slíbili jsme si, že si budeme psát, jak to půjde.
Krátce po odjezdu Williama, to na mě všechno padlo a má maličkost se rozplakala jako malé dítě, kterému vezmete hračku.
Během několika dnů jsem dostala první dopis od Williama, psal v něm: Má lásko, je to tu opravdu velmi zlé, ale všichni věříme, že bude zase dobře. Vždycky je naděje. Sir Edward posílá srdečné pozdravení. Miluji Tě. Tvůj William.
Na to, jsem svému muži odepsala: Milý Williame, děkuji za srdečné pozdravení a také posílám. Každý den na vás na všechny myslím a modlím se za vás. Opatrujte se. Také tě miluji a už teď mi moc chybíš. Tvá Victorie.
Neuběhly ani dva dny a dostala jsem další dopis od Williama, stálo v něm, cituji: Má nejdražší Victorie, vše je na dobré cestě, vojska Lorda Richarda pomalu ustupují. Moc děkuji, že se za nás za všechny modlíš. Tvá slova nás smírně potěšila. Také mi chybíš. Líbám Tě. Tvůj William.
Williamův dopis mi udělal neskutečnou radost. „Co nevidět by se měl vrátit, alespoň v to doufám.“ A s nadšením jsem se dala do psaní dopisu pro Williama. Můj milý, ach, to je dobře. Ani nevíš, jak se těším, až budeme zase spolu. Prosím, brzy se mi vrať, je mi smutno a chybí mi tvá přítomnost. Tvá Victorie.
Když delší dobu nepřišel žádný další dopis, začala jsem si dělat starosti. Hlavou se mi honily černé myšlenky. Ale sotva, co jsem začala propadat zoufalství, nečekaně dorazil posel s dalším dopisem. Obsahoval tyto slova: Nejmilejší Victorie, už brzy se ti navrátím domů. Lord Richard dostal, co proto stáhl vojska a vrací se s nepořízenou. Ani nevíš, jak jsme si všichni oddechli. Jsem moc rád, že je po všem, i když upřímně věřím, že už nyní Lord Richard chystá zase nějakou nepravost. Miluji Tě. Tvůj William.
Štěstím jsem se rozplakala a běžela jsem to povědět Alici. O něco později jsme se obě radovaly, že to tak dobře dopadlo. Tak úžasná zpráva, už se nemůžu dočkat dne, kdy pevně obejmu Williama a už ho nepustím.