Podstata života 3

Anotace: Smysleny pribeh ..... o vztazich ......... 3díl

Sbírka: Podstata života

" To ať tě ani nenapadne,Ty mě pozveš do restaurace a pak prej budeš můj dlužník.Ty si snad upadl na hlavu ne?"začne se tlemit a nasedne vedle mě.

" Jo abych nezapomněl nechtěla bys si to se mnou někdy zopakovat?"
" Proč ne.Bylo mi příjemně." Nahodím úsměv a vyjedu směrem kudy mě naviguje.
" To jsem moc rád.Chodíš ještě do školy?"
" Jo ještě jo.A ty?"
" Já už ne a tak já tě vyzvednu."
" Dobře.Kolik ti vlastně je?"
" 21 a tobě?"
" Holky je neslušné ptát se na věk." Odpálkuju ho.
" No ták… já si to nechám pro sebe."
" O tom nepochybuju komu bys to asi tak vykládal?? Tak hádej na kolik bys mě tipl?"
" Na 19?" Je vidět, že si není vůbec jistej.
" Ne přidáváš mi."
" Neříkej tobě je míň? Máš řidičák a neříkala si, že bydlíš ve vlastním bytě?"
" Říkala a taky, že jo.Já totiž nepocházím z Německa, ale Česka a tady pouze studuju a nejspíš tu zůstanu.Jinak moje rodiče a sourozenci žijí v Čechách."
" No teda,nestýská se ti po nich? A nepřipadáš si sama?"
" Občas děsně stýská, ale mám svůj život a donedávna jsem nebyla sama."
" Aha asi se nemám ptát co se stalo?"
" To je v pořádku, jednoduše mě nechal přítel." Ač jsem nechtěla spustily se mi slzy s očí.
" Počkej zastav.Takhle nemůžeš řídit. Já tě nechtěl rozplakat."

Snaha marná slzy se mi nepovedlo včas zastavit.Sebastián mě něžně vzal kolem ramen a utěšoval a já mu všechno řekla.Strašně se mi tím ulevilo.
" Promiň nechtěl jsem to zkazit."
" Víš, že se mi ulevilo.Dost si mi pomohl nemáš proč se omlouvat spíš já bych se měla omluvit, nejspíš sem ti zmařila světlé tričko." Tričko měl mokré od slz a špinavé od řasenky.To sem tomu dala.

" Tak tohle ti nemusí dělat problémy.Se to vypere ne. a ukaž ."
Vzal mojí hlavu do dlaní a otřel mi rozmazanou řasenku.
V tom jsem ucítila na svých rtech jeho.Měla jsem zavřeně oči a netušila jak blízko je u mě.
Zprvu mě jemně políbil a když jsem neucukla pokračoval, byla jsem rozhozená a zároveň napnutá, vzrušená.
Zapojila jsem se, jeho jazyk si začal hrát s mojím a já úplně ztratila hlavu.Srdce mi tlouklo nanejmíň dvakrát tak rychleji než obvykle.Pomalu si mě přitáhl na klín a hladil mě něžně po zádech.

Když přestal nechtělo se mi otevřít oči.Byla jsem hodně zmatená co se právě stalo, ale vůbec jsem toho nelitovala. Otevřela jsem oči a viděla v těch jeho klid, něhu a lásku.Měl hluboký modrý oči.Byla jsem jako očarovaná nedokázala jsem se vůbec pohnout a ani nic říct.
Setřel mi poslední slzu s tváře a znovu mě políbil.
" Asi jsem to neměl dělat.Omlouvám se ti."Koukala jsem těď ještě zmateněji.Co proč se omlouvá?
" Řekni něco.Koukáš na mě a já nevím co si myslíš.Pokud jsem to přehnal tak řekni něco."
On je taky zmatenej.To mě podrž.
" Nemáš se za co omlouvat." Řekla jsem mu usmála se a sama ho políbila na ústa.
Okamžitě se mu roztáhl po obličeji úsměv.Jeho okouzlující úsměv, kterej mě připravoval o rozum.
" Tak já asi půjdu a nebo chceš jít se mnou ke mně?I když to je asi hloupé viď?"
" Ne.Dneska ne, musím se ještě učit.Zítra půjdu už normálně do školy a potřebuji si dát dohromady zameškanou látku."
" Jasný, tak se měj a ahoj zítra."
Přesedla jsem si zpět na místo řidiče, on mě naposledy políbil a vystoupil.
" Ahoj zítra, budu se těšit."
Zamával mi a šel směr domov.

Hned jsem domu nejela, měla jsem chuť se projít a urovnat si všechno v hlavě.zastavila jsem u parku a šla se projít kolem rybníčka.Ze Sebastiana jsem byla celá pryč.Úplně jsem zapomněla na trápení s Hanesem.Seb byl menší a jemnější než Hanes a taky tak celkově citlivější a já mu hned dokázala věřit, ale přeci ho vůbec neznám.Nic o něm nevím.Co když to dopadne jak s Hanesem.Ach jo…..Mám strach už teď, že ho ztratím….
Došla jsem celkem rychle zpět k autu.Nasedla a jela domů.
Doma jsem opravdu zavolala spolužačce aby mi poslala na mail látku co probírali a začala pracovat na úkolech na zítra.
Už se těším..jestli pro mě přijede.

Usnula jsem pozdě večer musela jsem pořád přemýšlet nad časem stráveným s ním.A nad tím úžasným rozloučením.
Ráno jsem byla docela nevyspalá, ale byla jsem rozhodnutá jít do školy.Už mě nemůže nic rozhodit.byla jsem o tom přesvědčená.
Oblíkla jsem si nové černé kalhoty, červené tričko s hlubokým výstřihem a na nohy nové botky na podpatku…. celkově…se musím pochválit..sem kočka…
přes tričko sem přehodila kabátek a jede se do školy.
Pochopitelně sem čekala, že na mě budou všichni civět, ale tohle mě příjemně překvapilo…všichni kluci měli hubu až na zemi ..když to tak řeknu… jako bych nevěděla, že dokážu bejt potvora…asi jako každá holka..když je na lovu…. JSice holkám se to moc nelíbilo že mi to tak sluší..ale co to nemíním řešit… vlastně jako celou školu…. až jí dodělám zkusím vejšku a s lidma ze střední se už neuvidím stejně jsem si tu nikdy nenašla opravdové přátele.
Škola se podle mě děsně vlekla.Byla sem celou dobu děsně nervozní… taky sem dostala dvě písemky, které jsem nepsala.A byla jsem zkoušená z chemie…naštěstí jsem byla naučená a tak jsem všechno zmákla levou zadní…. ještě, že mi to učení jde….
Po škole jsem chvátala na objedě a pak vypadla konečně ven.

Ve chvili kdy sem vyběhla ven mě někdo chytl a zakryl oči.Srdce se mi bláznivě rozbušilo.Věděla jsem, že je to Seb.Poznala jsem jeho ruce na mích očích.
" Ahoj"
" Hoj…. sem myslel, že se aspoň trošku lekneš…."
" a měla bych??"
" Jo…"
Konečně mi sundá ruce z očí a otočí se mě k sobě.
Položím mu ruce kolem krku a natáhnu se abych ho políbila.Naše rty se spojí… ach jak mě tohle chybělo….
Když se pustíme cítím zkoumavé pohledy všech kolem stojících…. No není divu já a Hanes sme byla taková nerozlučná dvojka a pomalu všichni věděli ještě dřív než já, že mě podvedl….


.............................. =)